Král moře a soli

4. Severní princezna | kapitola čtyřicátá první

Již z prvního dojmu působila síň lordů jako tajemná místnost, kam mohli jen vysoce postavení; její stěny temných barev žádaly o ticho, protože lidé jsou ve tmě vždy paranoidní a zleknou se pouhopouhých stínů.

Ticho nenarušovala ani živá voda ve stěnách, dotýkající se stropů, ve které plavaly ryby všemožných druhů a barev.

Rusovlasý válečník, Arcanus, stál zády ke stolu, u kterého seděl král s Noelanem po levém boku.

Sledoval moře a přitom přemýšlel nad královou otázkou.

Je magie v rukou jeho méně hodnocených válečníků potřebná?

Král svou otázku odůvodnil tím, že pár osob vidělo, jak bezdůvodně využívali magickou moc, kterou byli v malém množství obdarováni, a nechovali se zrovna vstřícně.

"Nechci tím nijak podcenit tvé výcviky k těm mladým mužům, ale záleží i na bezpečí obyčejných lidí bez moci. Aby lid věděl, že je na strážné spolehnutí, kdyby se něco stalo." řekl král a mnul si prsty rukou položené na opěradle kořenového trůnu.

Noe koukal na Caesise a mlčel. Poprvé byl součástí problematiky jako Levá ruka; ale nechápal, proč tu nebyli další rádci z vyšších rodů. Nebo to byla záležitost jen Arcanuse a král to nechtěl řešit před tolika lidmi, kteří by se vyjádřili rozdílnými názory?

Arcanus téměř ani nemrkl, dál se díval do dálek moře.

"To si ani nemyslím, můj pane. Já vím, že mi věříte ve výcviku, sám jste byl svědkem jejich síly.
Ale zřejmě jsem myslel jen na jejich sílu, ne na to, jak se na magii dívají-" Arcanus se tiše odmlčel, zamračil se a zaostřil.

Tělo války ztuhlo a brnění chytilo do své sítě sluneční paprsky, načež se Caesis zamračil a nechápal, proč se Arcanus tak odmlčel.

Zřejmě něco vidí v okně, pomyslel si Noe lehkomyslně, avšak to, na co myslel, byla pravda.

Arcanus se prudce otočil a přistoupil s tvrdým výrazem ke králi, který se lehce mračil.

"Musíte zmizet, králi." řekl Arcanus hlubokým hlasem, který by dokázal zabíjet. Noea jeho hlas vyděsil, až se mu naježily chloupky.

Caesis se postavil, nyní se mračil již naplno a jeho tělo ztvrdlo nad ochranným postojem.

Pohlédl směrem k oknu a koukl zpět na Arcanuse, v jehož očích se odrážela samozřejmost ochrany a vědění, kdy říká pravdu. A on ji řekl právě pohledem.

Nebezpečí.

Noe zkoprněl. Dech se mu zadrhl v hrdle a pomalu ho začal svírat nějaký sžíravý pocit, kdy ho bolel žaludek a nohy těžkly; byl to strach.

Útočí někdo na království? Nebo co se děje?

S panikou ve tváři pohlédl na krále, ten ucítil nával jeho strachu a chaosu, a pohled mu opětoval s ochranným nevysloveným příslibem.

Což ale nebyla věc, kterou chtěl Noe vědět.

Dveře se bez zaklepání otevřely, což Noea o to víc vyděsilo, tři přítomní se otočili a spatřili známou osobnost v modrém lesknoucím se brnění a mečem u boku. Na čele měl tmavě modrý šátek, aby mu vlasy nepadaly do očí.

Noe si všiml značky vyryté do brnění na jeho hrudi a jeho srdce vynechalo úder.

Caesis se hned napřímil a mračil se jako zuřivý obchodník.

"Kalazieli." zahřměl králův hlas síní lordů, až se ryby v živé vodě rozprchly schovat do řas.

Muž královské stráže se poklonil; a nevypadal, že by přišel oznámit nebezpečí, čehož si Arcanus všiml jako první a zavřel oči nad svou chybou.