Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola třicátá čtvrtá

Noelanovo tělo nesl sám Caesis v dece, aby ještě více neprochladl.

Hamon mu nepověděl nic jiného, než místo, kam jít.

Co nejvíce překvapilo krále bylo právě to místo, kam sám již několik let sám nešel, aby se neoloupil o emoce, které se snažil léta proti tomu vybudovat.

Při studování Noelanovi tváře si Caesis začínal myslet, že se to zhoršilo. Nechtěl být v negativním duchu, ale bohužel to tak začínal vidět. Bylo mu mdlo, jak moc za ty dny Noe zhubl, jak jeho kůže ztrácela barvu a veškerou sílu.

Chtěl být s ním za každou cenu. Nějaký hněv Boha ho nemůže... byl to Bohův záměr? Tak Caesise zabije? Je nespravedlivým králem?

Modlil se, prosil po době všechny duchy a Bohy, aby Noeovi pomohli. Protože Caesis není sám, kdo se za něj cítí zodpovědný.

Byla tu ta žena, která byla přítelkyně jeho rodičů. V její tvář viděl vše, co mohl na matkách vidět, a proto jí ani skoro nechtěl říkat, že je Noe nemocný. Kým a čím už nechtěl zmiňovat vůbec.

Na sucho polkl a nasadil si masku chladného moře a silného vojevůdce, ačkoliv nevěřil, že mu to před Hamonem vydrží. Musel, už nechtěl ukazovat svou slabou tvář nikomu jinému, než Noeovi, královně a Noelanovy známé.

Zastavil se před dveřmi.

Cítil se tak malý.

Dveře byly stejné jako všechny jiné, ale zároveň byly zašlé a bez veškeré péče vypadaly mrtvolně. Srdce mu tlučelo jako o závod, kdykoliv si řekl, co za nimi je.

Cítil se zase jako malý princ. Slabý, plný velkých slz a ve zácviku s etiketou.

Pak ale pohlédl na Noeovu tvář. Zavřel oči, nadechl se a zamrkal. Měl sto chutí zabořit hlavu do ramene a neprobudit se.

Nyní si Cae uvědomil, co všechno pro něj Noe znamenal. Jak smyšlí, kudy se myšlenky potulují a kam vždy dojdou. Nejen myšlenkami, ale i tělem, srdcem a duší. Celou osobností.

Sevřel čelisti a pohlédl na dveře. Živí voda v nich již nepobývala, proto se soustředil a za pomocí magie si otevřel.

Viděl mlhovinu.

V ní viděl sám sebe. Černovlasého malého kluka, který na sebe hledí, bez emocí mrká jako živá hračka - než zvedl ruku a ukázal do dáli.

Když král zamrkal, viděl to, kam jeho mladé já ukazovalo.

Rybník s tekoucí vodou.

Ale bez zlatých ryb.

Hamon se skrýval ve stínech mrtvé místnosti, a když přišel král, vyšel na světlo. Poklonil se a pohlédl na chlapce v králově náruči.

Pomalým krokem přešel k Noelanovi a jemně se dotkl jeho hrudi.

„Bylo načase, mladý králi," pověděl a podíval se do Caesisovy tváře, na které však lpěla maska.

Hamon natáhl ruku přesně jako vidina malého prince.

„Nyní ho, prosím, ponořte do rybníku, z níž zmizelo všechno zlaté."

Caesis se seknul. Zamračil se nad Hamonovou žádostí a tiše se napomínal, že hloupé otázky by neseděly na jeho charakter.

Byl unavený.

Znamenalo to, že Caesis se měl vrátit tam, kde už nikdy nechtěl být. Má se o to místo podělit s Noeem, což se mu moc nelíbilo. Právě tu Caesis přišel o kus své duše. Pokud tu Noe zemře, ztratí i ten zbytek.