Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola třicátá druhá

Kroky byly jediným, co v té chodbě Caesis slyšel.

Patro královské bližší rodiny, chráněnců a jejich rádců se nacházela hned pod královým sídlem a hned nad služebnickým. Úplně dole byly sály na oslavy, bály, s velkou jídelnou, kuchyní a dalších velkých prostor k ubytování.

Nejen Caesisovy kroky byly ozvěnou. Ale i strážných, avšak nikoliv jejich hlasy.

Černovlasý král si protáhl krk a narovnal se. Jakmile spatřil dva strážné u velkých dveří se živou vodou, strážní se napjali a sklopili hlavy na prokázání úcty.

Nezaklepal a vešel.

Místnost zela prázdnotou. Hrála v tmavě hnědých a černých barvách, na jehož stěnách byly právě černou barvou vykresleno moře s ostrovy. Velká mapa Neviditelného oceánu.

Tento člověk, kterému sál patřil, byl cestovatel. Ale co bylo nejdůležitější, byl to léčitel.

Uprostřed tichého sálu byla židle se stolem. Protože v ní byla celkově tma kvůli tmavým barvám, nad stolem svítila létající ryba, která zářila nažloutlou barvou. Vypadal jako starý kamarád, který nikdy nezhasne své teplé světlo.

Caesis se zastavil. Vydal hrdelní zvuk a počkal na mužovi reakci.

Chvíli se nic nedělo, a Caesis se jakž takž s trpělivostí držel na uzdě.

Potom se ze židle postavil muž menší postavy. Na cestovatele nebyl vůbec postavově zdatný. Zato byl ale šíleně rychlý.

Typické pro potomka mořského rodu mečounů.

Ulízané tmavě modré až černé vlasy měl dlouhé k zádům, kvůli jeho světle modré pleti byl několika mořskými lidmi při počátcích odsuzován, že není mořským člověkem. Nos s čelistí měl ostrý než kdokoli jiný - ale byl z rodu mečounovitých dětí. Na krku mu šly vidět žábra a na zádech měl s oděvu místo na hřbetní ploutev.

Staří mořští lidé měli ještě pozůstatky živočišné krve. Novější krev si to moc nepřisvojila, protože rodičové málokdy byly stejného druhu. Ale i to se mohlo stát a bylo úžasné to pozorovat.

Hamon byl velmi starý. Možná starší než král Odon, ale to nikdo netušil.

Když tu tak ten šílený cestoval seděl v loži sám, stárl hodně rychle. Daleko od moře, od cest, ze které by čerpal sílu, by to oslabovalo asi každého potomka čisté krve.

Z vyprávění mohl Caesis říci, že Hamon jako mladý byl hodně silný a hlavně šílený milovník cest. Byl to divoký muž, kterého bavilo sbírání map, pokladů a zkoumání světa a jeho potomků. Prý dokonce vyzval samotného Odona na boj, ale evidentně prohrál, protože dostal tady post léčitele a velkého rádce.

Hamon byl něco jako Střední ruka krále Odona, možná i jeho noha.

„Králi Caesisi, jsem velmi potěšen vaší návštěvou. S čím tak důležitým bych vám mohl pomoci, můj drahý mladý králi?"

Hlas ale stále zůstal mladým, ačkoliv staří se na něm podepsalo v podobě tichosti a troché nesrozumitelnosti některých slov.

Caesis nesklopil zrak před starším. Uvědomoval si svou hodnost, i když ve skutečnosti by se starému poklonil.

„Chci chci propůjčit vaší sílu léčení, který vám byl dán Bohem moře, Hamone." odpověděl Caesis okamžitě.

Hamon se k němu otočil již celým tělem. Pohladil svítící rybu po celé šířce a staře se usmál.

„Je to doba, kdy jsem byl vámi požádán o léčení, můj pane. O co přesně se jedná, zda-li to víte?" zeptal se mile. Na tváři mu strašily vrásky. Jenže těla čistokrevných nestárnula tak rychle, takže musel být hodně starý.

Caesis se nadechl.

„Má Levá ruka podlehla nemocí Zlobících se bohů. Prosím, povězte mi, že je možné ze Zloby duši osvobodit."

Hamon narovnal bradu a pohlédl králi do očí.

Starý mečoun se tvářil zvláštně, Cae nevěděl, co si pod tím má představit.