Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola dvacátá čtvrtá

Mořští koně, kteří zářili jako tisícero diamantů, se po ledové cestě z kouzel, po moři takřka procházeli jako by si užívali přítomnost takového publika.

Noe stál ve světlem modrém oblečení po levici krále na placu, který patřil výhradně královskému tělu a jeho důvěrníkům. Po pravé straně stál Arcanus v bílém oděvu, takže oba dva ke králi vzhledem k barevnosti úžasně ladili.

Noe nemohl odtrhnout od perleťového kočáru oči - byl zdoben tolika dekoracemi, které se třpytily a leskly, až to bylo neskutečně lákavé na pohlazení. Hrály v barvách oceánové zeleně a modře. Stavba kočáru a koně byli celí bílí, takže nevinnost barvy skvěle pasovala k dcerám Bohyně krásy.

Král se narovnal v zádech, kvůli čemuž mu na ramenou zatančila kožešina, kterou si dal, poněvadž se ochladilo, ramena posunul dozadu a bradu vystrčil v chladném úsměvu s přivřenýma očima.

Noe si skoro křečovitě svíral zápěstí, které odměnil král polibkem, který měl první patřit Siréně při vítání, což byl obrovský rozdíl - mezi ním a Alshakou - ale i tak si toho Noe neskutečně vážil a srdce mu tančilo s motýly.

Ačkoliv se díval na příjezd, před očima viděl jen a jen krále s rukou na jeho rtech. Stále cítil na kůži dotyk horkých rtů a teplo dechu. Cítil jeho charakteristickou vůni po soli a magii, která ho hned obklopila, když krále uviděl. Cítil jeho pohled, jeho oči, vymalované nevyslovenou touhou a úsměvem.

Ostře se nadechl.

Ale na krále se nepodíval, ač by rád - co kdyby si toho někdo všiml? Už tak přitahuje pozornosti víc než je libo.

Myšlenkami se vrátil zpět do reality.

Ztuhl.

U kočáru viděl... samé ženy s ploutvemi, které byly nadnášeny magickou živou vodou. Stály v systematickém seřazení hned po stranách kočáru a s úsměvem mávaly na obyvatele Korálového ostrova, až z toho někteří - především muži - rudli až za ušima.

Noe ale přesný pohled upíral na průsvitný bílý závěs, kterým byl zakryt vnitřek kočáru, aby v něm nebyla spatřena tvář člověka, který by mohl být napaden.

K závěsu se přiblížil jako jediný jen Hadí muž, který tu již trávil čas s králem u jednoho stolu a z čehož měl chuť se Noe otřepat, ale neudělal to.

Bílé vlasy měl přesně tak zčesané dozadu jako předtím, chlad v jeho postoji a tváři byl přesně stejný. Ale přesto v něm vyčetl budoucí respekt a přípravu na ochranu.

Odhrnul závěs.

A lidé zatajili dech.

Žena, která seděla celou dobu v kočáře, byla jiná než ostatní slečny kolem.

Usmívala se tak zářivě, až se usmívali všichni okolo. Husté rovné vlasy dlouhé jí až ke kotníkům, překypovaly v barvách modré, zelené a blonďaté ve světlých odstínech.

Bledá mladá tvář jí vůbec nekazila vzhled - naopak ho ještě víc zvýrazňovala jako by už tak nebyla krásná. Na hlavě měla obří korunu snad z nějakého průhledného kamení - protože měnila barvy, kdykoliv se královnina hlava pohnula. Ve vlasech měla zapletené kuličky perel, zelených kamínků, které, jak si Noe všiml, měla i plné ruce v podobě náramků. Šaty ze stejného materiálu jako byl závěs - ale ve světle modro-zelené barvě s dvěma vrstvami, aby neodhalila moc své tělo. Neměla je přilehlé, ale lehce načechrané tak, aby vynikla i její štíhlá postava.

Noe se přistihl, že měl pootevřená ústa v úžasu přesně jako obyvatelé okolo.

Rychle je proto zavřel a polkl, aby zahnal sucho v krku a pohlédl na událost.

Hadí muž natáhl ruku, poklonil se lehce tělem a úplně hlavou, aby dal královně najevo svou podřízenost a sílu respektu.

Žena udělala krok - ne, neměla ploutve jako ostatní dívky - ze schodku, široce se na muže usmála a pohlédla směrem ke královskému placu.

Sešla schodky, pustila se Hada a zastavila se.

Nyní měl Noe odvahu se kouknout na krále. Ten neměl na tváři úsměv, ale jiskry v očích, které ukazovaly radost z jejího příjezdu.

Přes několika metrovou dálku se na sebe dívali jako ztracení milenci, kteří se po několika letech znovu setkávají.

Král Caesis udělal krok. Potom další.

Arcanus následoval jeho příklad, avšak Noe se o krok opozdil, poněvadž nevěděl, že krále má následovat.

Lidé okolo se přitom drželi od krále tři kroky, ne-li víc.

Zastavil se u písčitého břehu, kde Sirény čekaly vedle kočáru, čímž stál hned naproti krásné Siréně.

Zblízka si Noe mohl povšimnout, ž má okolo očí světle šedé stíny, zvýrazňující její smaragdové oči.

Zelené oči Sirény.

Caesis vykročil směrem k ní, pomalým pohybem vzal její ruku do té své, do které předtím i Noelanovu, a políbil.

„Královno Alshako, dcero Bohyně krásy a Boha moře, má krásná dámo písní a mořských vln, paní Podmoří, vítám Tě zde na Korálovém ostrově." pronesl Caesis profesionálním hlasem s mužnou elegancí a silou v hrdle, která ho dělala králem.

Alshaka pozvedl s úsměvem bradu jako by si hráli.

„Králi Caesisi, synu Odona, krále Neviditelného oceánu, můj smělý pane Boha moře, děkuji za krásné uvítání, snad vše bude takové jako v pohádkách Oceánu." pověděla na oplátku a naznačila dívčí verzi poklonu.

Hlas?

Nádherný. Zvučný, jemný, až medově chutnající, až měl Noe pocit, že zavře oči a uloží se ke spánku.

Tohle byla Siréna.

Královna Alshaka, paní Podmoří, dcera Bohyně krásy a moře, a matka Sirén.

Otočila se na Hada, který se králi poklonil, a poté udělali to samé Noe s Arcanusem.

Když Noe zvedl pohled, zjistil, že se na něj královna dívala a ve tváři měla nasazené překvapení s hvězdami.

Noe poznal, kam se dívala.

Do jeho očí. Očí Sirén.

Vydržel pár sekund, než submisivně sklopil zrak ke svým nohám a snažil se nezrudnout.

Alshaka zamrkala, obrátila se k Hadovi a představila ho - Noe byl tak mimo, že neposlouchal, čím byl pánem, čí synem a podobně, ale postřehl jen jeho jméno. Atlas.

Král udělal to samé - představil Arcanuse jako Pravou ruku, syna Rudého válečníka, generála Královské stráže a rádce.

Noelana jako Levou ruku, syna zesnulého generála, jeho Zlatou pomoc a přítele pod křídly krále.

Upřímně Noe nevěděl, s čím král přijde. Zlatá pomoc a přítele pod křídly...

Pod křídly by možná pochopil to, že král Odon a jeho otec Rodan si „zaslíbili", aby při neschopnosti či nepřítomnosti generála bylo o Noea postaráno, čehož se Odon nedožil, a tak to padlo na Caesise.

Zlatou pomoc ale nechápal.

Alshaka se usmála na Arcanuse, pokynula mu, pak se obrátila k Noelanovi, na což Noe zareagoval a pozvedl tvář k ní, aby si tím nic špatného nevysvětlila.

Dívala se mu upřeně do očí, to poznal. Ale viděl v tom i něco jiného - jako by ji král řekl něco navíc, co uniklo právě jemu.

Co přesně měla znamenat Zlatá pomoc?