Král moře a soli

4. Severní princezna | kapitola čtyřicatá čtvrtá

Noe myslel, že se zvrátí. Zprvu nerozuměl slovům, jež princezna vyřkla, ale opakoval si je stále dokola tak, až si je musel zapamatovat jako báseň a naprosto dokonale pochopit jejich význam.

Nebyl jediný, kdo byl vytržen z kontextu. Arcanus byl stále chladem, ale jeho oči byly překvapené a zděšené; jistě se loudal v paměti, jestli mu náhodou o něčem podobném nebo konkrétním neříkal jeho otec, bývalá ruka krále Odona.

Zřejmě nikoliv, protože stále zíral na princeznu jako pro něj na nikdy neexistující zlatou rybu v lidské podobě.

A Caesis... se ani nehnul. Stál mlčky, hleděl do princezniných očí a nehodlal prohrát tím, že by pohledem uhnul. Aura okolo něj byla brutální a hleděla na princeznu stejně nebezpečně jako sám mladý černovlasý král.

„Co tím máte na mysli, princezno? Rád bych znal vaše jméno," zahřměl, zatímco ani nemrkl. Zatím se choval slušně, to katastrofální je teprve na cestě.

Princezna pohodila vlasy a roztomile zamrkala. „Ah, moc se omlouvám. Jmenuji se Orphine Thosei, princezna nadmořského ostrova Sto dravých kosatek, dcera Seméthy a Gaata, paní dobra a zla, ráda se s Vámi poznávám, pane králi."

Noelan v ní viděl neskutečnou herečku, která o sobě věděla, že se je krásná, proto toho lehce využívá. 

Pak se usmála tak, až mu přejel mráz po zádech. 

„Před deseti lety s Vaším otcem uzavřela má rodina dohodu, že přesně v tento den budeme Sví, přičemž spojíme dva rody a budeme vládnout Neviditelnému oceánu."

***

Po tom, co Caesis chladně podal rozkazy služebným, aby pomohli rodině Thosei se zavazadly, odešel do paláce. Negativní emoce jím burácely tak mocně, až ho Noe nestíhal následovat, protože ztrácel dech. Jizva na krku bolestně pulzovala, protože byl na Caesise napojen a snažil se ho pochopit.

Nedařilo se.

Noe se snažil zavolat jménem v jeho hlavě, ale to bylo zřejmě tak neúspěšné; neuměl tuto schopnost ovládat tak dobře a navíc cítil, jak se Caesis snaží vše odsunout stranou, neb vztek měl přednost a byl silnější.

Sám služebný z toho neměl radost, ale první si chtěl s králem promluvit, než se setkají s rodinou Thosei v královské síni. Zastavil se a hleděl na akvárium se živou vodou, v níž plavaly všemožné druhy ryb a velkých dravců, kteří se neopovážili se ryb dotknout, protože byli jedovaté.

Noe stál a zíral na Caesisova vzdalující se záda. Zavolal na něj tichým hlasem, ke kterému připojil prosbu.

Král se zastavil. Jeho tělo pokryly pohybující se vlny z akvária a celý tak působil jako pod vodou. Už z dálky dokázal Noe říct, jak byl vzteklý a nevyrovnaný, protože jeho štěrbiny ze zorniček byly děsivé a strach nahánějící.

Caesis si frustrovaně vjel rukou do vlasů, pak mávl rukou směrem k Noelanovi a chtěl udělat další krok pryč. Noe poznal, že král nechtěl svého služebného zatěžovat, ale to neměnilo nic na tom, že si o krále dělal starosti. 

„Cae."

Noe cítil v hlavě příval myšlenek, které nedokázal rozlousknout, ale poznal, že se Caesis otevřel. Otočil se zpět a vypadal zcela jinak; oči měl ponořené v únavě a ve zlu, pokud se něco semele, a pomalu se k Noelanovi blížil.

Noe na něj pohlédl. Caesis skrýval za pootevřenýma očima lesk, který patřil jen jemu a nikomu jinému.

„Omlouvám se," zašeptal král a zvedl ruku, aby svou zlatou rybičku pohladil na jizvě na krku, která rudě vystupovala. Sklonil se a Noe zatajil dech; věnoval jizvě polibek. Cae se unaveně opřel o jeho hlavu a Noe ho se samozřejmostí přidržel.

Bude tu poblíž a s ním.

Noe poznal, že chtěl být králem odehnán, ale on věděl, co dělat. Už nebyl — ne, už nechce — být tou slabou skořápkou bez duše, která truchlila nad ztrátou rodiny.

Caesisova hlava se zvedla výš a jeho rty jemně políbily Noelanův spánek, zatímco křečovitě držel ruku, kterou posléze políbil. Pak ukázal oči plné chladu a plánu.

„Pojďme," rozkázal tiše a vedl Noea do královy komnaty, kterou Noe zavřel a sledoval, co Cae dělal. Očividně něco hledal, ale Noe nevěděl co. 

Král se vytasil s mušlí, na kterou Noe zíral jako na zjevení, takže se podíval na krále s otazníkem, ovšem mu nebylo zodpovězeno, protože hned místnost naplnila magie, kterou znal.

Alshaka?

„Můj Cae?" Z mušle se opravdu ozval Alshakinin hlas, z čehož byl Noe naprosto rozčarovaný. Takhle se komunikuje na dálku, když někdy nestačí dopisy?

„Kdo je rodina Thosei a co má společného s mou rodinou?" Caesis nechodil kolem kaše a hned se zeptal. Tak trochu utíkal čas, protože rodina čekala v síni.

Alshaka se nadechla. „Stalo se to několik let poté, co jsme s králem Odonem uzavřeli mír. Za tvými zády ti chtěl naplánovat sňatek, jelikož si uvědomil, že byste získali neskutečnou moc, protože se o Thosei mluvilo jako o mocné rodině. V té době byl tvůj otec na vrcholu, takže nebylo těžké bojovat o zájem rodiny Thosei, se kterou se hned setkal na Korálovém ostrově. 

Odon byl však velmi chytrý a nenechal se obalamutit chytrými řečmi, které pravděpodobně roznesli oni. Chtěl se přesvědčit na vlastní oči, že jsou mocní."

Alshaka zafuněla, ale stále měla stejný tón. 

„A zlomil je v pase, když Odon zjistil, že jsou naopak velmi nebezpeční. Jsou hráči nebezpečných her, Cae. Ale než to zjistil, sňatek byl již zpečetěn i jeho podpisem, což si vůbec neuvědomoval, že by udělal. Sledovala jsem to zpovzdálí a cítila jsem jen zápach ošklivé magie. Jsou to zrůdy, Cae — smlouva není platná, protože ji Odon spálil. Musíš za Hamonem, aby ti dal důkaz. Hodně štěstí a buďte prosím opatrní.“

„To jsem už udělal,“ zavrčel Caesis a hleděl vražedně na zem, zatímco v rukou svíral onu kouzelnou již mlčící mušli.

Noe si vzpomněl na to, jak král povolal jednoho z Arcanusových mužů a něco mu šeptl do ucha. Měl za úkol snad obeznámit Hamona se situací?

Nebyl pochyb o tom, že Caesis Hamonovi důvěřoval. Jakmile ho Noe viděl po svém probuzení z nočních můr, viděl mocného muže, jež znázorňoval pocit bezpečí, moudrosti, které načerpal v rámci cestování, jak mu Cae vysvětlil. Zároveň byl v minulosti Odonův rádce.

Caesis zvedl pohled k Noelanovi. Ticho bylo tíživé, ovšem plné síly, která vzkazovala, že přijde vlna smrti bez krve.

Noe polkl, když viděl královy oči, ale nezděsil se. Bude tady pro něj, ať už se stane cokoliv. Tahle situace vyžadovala klid, který se Caesisovi vyhýbal jako ryby před žralokem, jež král dozajista obrazně byl. Přece jen nosila jeho rodina bílou korunu z delfíních a žraločích zubů.

„Nenechám je dělat si co chtějí,“ řekl Caesis, odložil mušli na postel a odešel.

Noe ho chytil za ruku, kterou hned král bolestivě sevřel. Potřebuje podporu a Noe se jím stane.

Jeho otec byl chytrý, když smlouvu spálil. Jakým způsobem ale dokáží, že je neplatná?