Král moře a soli

3. Střibro Sirén | kapitola třicátá pátá

„Víte, mladý králi, proč jste měl od otce za úkol chránit zlaté ryby? Ony nám totiž zanechaly bohatý dar léčení, než zmizely. Nebyly to jen zlatě se třpytící živí tvorové, kteří plnily přání - byly to samotné první dcery Boha moře, které si uchovávaly moc pro léčbu jiných, protože to bylo pro lidi první, co v přání pověděli. Potom zmizely, ale za to mohli obyčejní lidé.”

Caesis se narovnal, any si protáhl bolavá záda. „A kde jsou nyní?”

Hamon zavrtěl hlavou. „To netuším, mladý králi. To netuší vůbec nikdo. Možná i samotný Bůh ne.”

Caesis pokývl hlavou a nadechl se. Tentokrát do nosu nabral i vůni Noea, který mu usnul na klíně. Vypadal jako srně; slabě a zároveň krásně.

„Takže, můj králi,” poklonil se Hamon, „já vyrazím psát dopisy pro mé bloudné trasy, zda-li dovolíte. Jsem velice rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.”

Král by se postavil, aby poděkoval tou největší poklonou, ale s Noeem na své hrudi by to nešlo. Proto jen kývl a řekl mu velké děkuji.

Hamon, čistokrevný mečoun, odcházel krokem velké moci s časem, který s jeho krokem nemusí pospíchat.

Čas a Hamon. To byli zřejmě také přátelé. Nebo ne?

Po zaklapnutí dveří Caesis svou masku neodkryl. Chladem koukal na Noelanovu spící tvář a zkoumal, zda je opravdu jen spící a ne trpící a v ohni.

Pohladil ho po líčku, kvůli čemuž se Noe zavrtěl a Cae si všiml jeho tmavých kruhů pod očima. Víčka měl šíleně podrážděné od pláče, čehož byl svědkem sám on asi hodinu, dokud mu slzy neuschly a nepropadl spánku.

Caesis se sklonil, políbil ho na bradu a zavřel pod námahou únavu a zároveň úlevy oči.

Snad již klidnému spánku.

***

Návštěva Sirén se prodloužila o další dny, což bylo pro obyvatele velice štědré. Jenže nyní si dovolil Caesis být trochu sobecký; myslel hlavně na Noea, aby poznal konečně Sirény a hlavně Alshaku.

Dva dny Noe spal jak dítě a Caesis ho hlídal, aby mohl pozorovat, jestli se opravdu probudí. Nyní se vše odehrávalo v komnatě Caesise, do které nesměl nikdo chodit. Kromě tedy Alshaky, která si své právo o vstupu sama vydobila u Arcanuse před dveřmi.

S úsměvem vtrhnula do komnaty a s překrásou na těle mu věnovala pohled.

„Ráda tě vidím zase v pořádku, Cae.” řekla a dívala se přitom na spící tvář Noea.

Potom lehce zrudla a odvrátila pohled.

Roztomilost sama o sobě, řekla si v duchu.

Caesis se na ni podíval.

Konečně mohl usnout, ale přesto se král k tomu nedostal. Při měsíčním svitu totiž sledoval tvář osoby vedle něj a mnul jizvy, které se víc zvýraznily, když trochu Noe zhubl.

„Alshako.” řekl.

Podívala se na něj a naklonila hlavu na stranu.

„Děkuji.” vydechl.

Alshace se rozzářily oči, než se pak jemně a od srdce usmála.

„Ah, Cae,” zašeptala; mezitím se ke Caeovi přiblížila zezadu a položila mu ruku na rameno, „pro tebe - ne, pro vás - všechno a cokoliv.”

Caesis přikývl. Zavřel oči, ledové a bouřlivé oceány a sklopil pohled.

Děkuji všem duchům a Bohům s Bohyněmi. Děkuji veškeré živé magii, jež pomohla mu znovu se nadechnout. Při všech dobrých a zlých, nechť prosím Zlobící se bohové, aby se tak nehněvili. Umíte být dobří, když chcete, páni moří. Tak se nezlobte na lidi, kteří chtěli zhřešit.

Prosím, nikdy se nezlobte - jsme vaše děti.

Děkuji moři, nebi a pevnině, a zlatým rybičkám ztraceným, že nám pomohli. Děkuji.

Natáhl paži a pohladil Noelana po umytých vlasech, což si nesmírně užíval. Ale nejkrásnější bude, až otevře oči a bude je slastí zavírat, když se Cae bude toulat v jeho pramenech.

Caesis se nad tou představou pousmál. Pět dnů.

Smaragdy zablikaly.

Caesis s Alshakou zamrkali a koukali do Noelanových očích.

Mladému králi zaplesalo srdce a aniž by přemýšlel, přitáhl si Noelana k sobě a věnoval mu polibek na nos.

Pak se opřel čelem a Noe na něj zíral jako právě vyoraná myšička.

„Čekal jsem na tebe. Tak dlouho.” zašeptal a vdechl jeho vůni. To samé udělal i Noelan a zavřel u toho oči.
Pět dní bez něj bylo utrpení. Nebylo sekundy, kdy na něj nemyslel.

A co hodina? Co bude dělat, když se neuvidí pouhou hodinu?

Caesis se zblázní.

Protože pět dní bylo mnoho s rizikem, že ho ztratí.

Alshaka se rozzářila a mládě v Caesiaově objetí se s ní setkalo pohledem.

Páry smaragdových očí se střetly.
Noe se sýpavě nadechl, koukl na královo rameno, potom znovu na Alshaku.

Zrudl jako rajče.

Královna Sirén se zazubila jeho reakci a sledovala, jak Noe, syn generála Rodana, panikaří a neví, co dělat, když celou dobu bylo v tajnosti, kým pro sebe jsou. A kráska jako Alshaka je nyní svědkem jejich jiskření.

Noe se zavrtal do králova ramene, aby skryl svůj rudý obličej a aby se vyhnul kontaktu s královnou.
Cítil se tak trapně.

Ačkoliv měl v hlavě mlhu, jediné, na co myslel, bylo, že Caesis bude jeho štít jako by byla královna lovcem momentů.

"Nemusíš si hrát na schovávanou, zlatíčko." zašvitořila. Nemusel ji vidět, ale hned věděl, že se usmívala.

Zavřel oči a nasával královu vůni.
Choval se jak dítě.

Caesisova hruď se chvěla tichým smíchem, který se snažil krýt, ale nevyšlo to. Vyklouzl mu z rtů jako drahý zpěv.

Čekal jsem na tebe. Tak dlouho.

Tak dlouho.

Tak dlouho byl Noe pod vodou.

A díky Caesisovi je zase nad ní.

"Vyspal ses dobře?" zašeptal mu Caesis do ucha.

Noe zjihl a hlavou mu prolétla vzpomínka na jedno ráno s králem. V tu chvíli nevnímal královnu, ale jen Caesise a sebe samého.

"Ano," zašeptal a zíral na královu hruď, "protože jsi tu byl ty." řekl tiše a stydlivě. Zvedl pohled ke králi, který na něj koukal s pootevřenými rty a s jiskrou ve tváři.

Noe si uvědomil, že poprvé králi zatykal. Kdysi by si řekl, jaká hloupost ho zase svedla na zcestí, ale čím déle s králem pobýval, tím víc mu to připadalo přirozenější.

Vydrželi se koukat do očí asi půl minuty, než se Noe vzdal a odvrátil zrak s narůstajícím horkem ve tváři.
Král se zaměřil pohledem na strop a snad počítal v duchu do tří, aby dal své emoce do pořádku.

Pravda ale byla, že se Noe bál usnout. Bál se, že se neprobudí a bude se zase potápět v ledových a bolestných momentech, které ho tentokrát zabijou.

Ale jakmile ucítil na kůži Caesisovu vřelou dlaň i s magií, která se o vystrašené mládě otírala, pečovala a chránila ho, usnul bez sebemenších pochybností na to, že se ve snech zjeví z mrtvých povstalý Rodan.

Alshaka si s úsměvem skousla spodní ret a zavřela oči. Její magie zpívala.
Ale Noe to nebnímal.

Jen Caesisovu horkou kůži, tlukot srdce a slůvka bezpečí a klidu, která král šeptal Noelanovi v hlavě.