Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola třicátá první

Jak řekl, neusnul.

Ale přemýšlel o Alshakiných slovech.

Ne, vlastně nepřemýšlel. Týraly ho, ačkoliv si to nechtěl přiznat.

Matku miloval od srdce. Ale jakmile zemřel král Odon, jeho otec, tak ji přestával milovat, protože krátce nato zmizela. Utekla, aby si ochránila kůži.

A Caesisovi, synovi svému, přenechala kralování samotnému. Díky Alshace a spousty rádcům z paláce byl schopen ujmout se břemene. Stal se králem, aniž by byl otcem a matkou požehnán. Musel se stát chladným, aby ukázal ostatním ostrovům Neviditelného moře, že tím, že se stal sirotkem, neznamená, že je slabý.

Ležel na zádech, byl celý zpocený a hlava ho bolela od myšlenek. Bolelo ho srdce. Rukama si zakryl tvář a kousl se do rtu.

Ale hlavně ho trápil Noelan.

Hlavně kvůli němu nemohl spát, nemohl najít klidné místo k odpočinku, protože již dva dny neslyšel jeho hlas, necítil dotek na kůži své a neviděl jeho smaragdové oči, do kterých by se potopil.

Modlil se, tak moc prosil všechny Bohy a Bohyně mořských a podmořských legend, aby se uzdravil. Vsadil na to i svůj život jen, aby mohl znovu cítit teplo Noelanova těla u svého.

Spi, pokáral vědomí.

„Prosím," řekl roztřeseně. Byl slabý, nejedl, skoro nic nepil. Pytlů pod očima si nevšímal, protože to vše bylo pro něj. Chladnou masku odkládal jen kvůli němu, protože syn generála byl důvod, proč dýchal, proč mu srdce tlouklo a proč led u srdce tál.

Jen jedno jméno.

Noelan.

„Prosím, spi."

***

Třetí den ráno mu opět jídlo donesla ta služebná co den první, kdy nepřišel právě Noe. Král se přinutil něco sníst, aby si obyvatelé nemysleli, že se něco děje. Nemohl si dovolit svou slabost ukáat před lidmi, které má chránit a kteří v něj věří.

Proto se najedl, sám se oblékl a vyšel z komnaty mnohem dříve, aby zaskočil ještě za Noeem.

Nezměnilo se to.

Jeho tělíčko přibralo na váze, kůže se mu leskla jako ranní rosa a mimika tváře se mu stahovala bolestí, avšak oči ani ústa neotevřel.

Caesis by tak rád vstoupil do jeho těla. Chtěl s ním sdílet bolesti a strasti, vše, co Zlobu obsahovalo a co se o ní říkalo. Ale byl by u něj.

To, že ho držel za ruku, pro Caesise nebylo dostačující. Chtěl ho chránit a cítit.

Při pomyšlení na včerejšek zaváhal nad dalším krokem k posteli. Pokud má hlavě takový nepořádek, nebude tím zatěžovat ještě Noea.

S polknutím si nasadil opět masku krále a otočil se.

Zvedl pohled.

Do očí se mu zatoulala nebezpečná jiskra vážnosti a rozhodnosti.

Počínaje dneškem zajde za Hamonem.

***

Dary, které Caesis od Sirén a obyvatel ostrova přijímal, byly snad nekonečné. Ale přesto byl za ně vděčný a tři kroky od králova těla stačily, aby jim dostatečně poděkoval. Všem.

Všiml si, že ho Alshaka potají pozorovala a sledovala každý pohyb jeho těla, aby posoudila, že je opravdu v pořádku.

Na povrchu tak vypadal, ale zevnějšku ne.

Magická síla, která ho obklopovala, nebyla silná. Tři čtvrtě z ní lpěla stále na Noelanovi a to bylo jediné, co je zatím drželo pohromadě i z povzdálí.

Dnes se měli všichni mořští lidé podílet na návštěvě otcova hrobu a poděkovat mu za mír, který před lety s Alshakou ustanovil.

Po několika hodinách, kdy bylo zakázáno pít alkohol, směrovali na obrovskou a neobytnou část ostrova, který byl vykládán zlatem a korálem. Hroby předchůdců, které byly kolikrát větší jak lidé, byly ze zlata. Na nich tančily za pomocí větru šňůrky plné delfíních a žraločích zubů, malých kostí a kuličky z jejich kůže.

Pohřebiště předchozích zesnulých králů a královen Korálového ostrova žilo barvami.

Jednou za rok bylo navštíveno, když se ten den prohřešil nějakou velkou věcí. Momentálně to byl Mír se Sirénami, který se pojil se zlatým hrobem krále Odona.

Král Caesis, který byl v průčelí lidu svého a Alshakiného, stál u hrobů a zíral na ten matčin. Nikdo netušil, že ve skutečnosti je hrob prázdný. Jen on, Arcanus, Alshaka a možná i Atlas.

S hlubokou nechutí se obrátil k otcově. Jeho tělo bylo naopak pochováno ve zlatu. Byl nazván Velkým králem, který se setkal s Bohy, a který hrdinsky zahynul v boji v den, kdy měl Caesisovi dávat královskou korunu na hlavu.

Jaká tragédie.

Slov všech díků, vzpomínání a úcty se ujal Arcanus. Caesis sklopil pohled před otcovým hrobem a mumlal modlitbu.

Kytky, zlaté dary a vše, co mělo společné se Sirénami a Korálovými králi a královnami, bylo pokládáno na Odonův hrob. Za ním se tyčil velký trojzubec, který mohl nosit jen král. Na něm byl držen trůn z kořenů, perel a mušlí, které mu darovaly kdysi malé děti. Mušle, které Odon nazval vším vděkem těch malých dětí, které mušle dávaly strážným a potom králi.

Pozůstalá síla Odona hladila Caesise po zádech. Slyšel hlasy, ale nerozpoznal ani jediné slovo. Magie zesnulých byla jednoduchá. Když uživatelé síly nežijí, tak magie je jen skořápkou síly, která byla velmi mocná.

Ať už se snažila Odonova mrtvá magie říct cokoliv, Caesis jí nikdy nerozuměl. Nikdy, kdykoliv se Caesis rozhodl hrob navštívit.

Bylo to ale pro něj vysilující. Nepřiznal, že tři čtvrtě síly předával Noemu, proto ho nátlak magie okolo celkem oslaboval, protože ho nemělo téměř co chránit.

Ale nestěžoval si.

Pokud to mohlo Noeovi pomoci, daroval by všechny své víly právě jemu. Víly Noelana milovaly a nejraději by se vrátily k jeho posteli, ale Caesis si potřeboval utřídit myšlenky. Proto je sdílel v duchu s otcovou magií.

Nerad dával starosti zesnulé síle, ale nemohl si pomoci, táhlo ho to k tomu, aby všechen nepořádek právě pověděl otci, který se uměl o vše postarat.

Alshaka si k němu přisedla a Caesis rozpoznal, že taky začala s modlitbou, do které přidala hodně díků, zážitků a vše, co si společně dali za slib, že některé se jí podařilo splnit a některé stále ne.

Když se navštěvovala pohřebiště, museli být současní vládcové celou dobu v tichosti, kromě vyřknutí modlitby. Slov se museli ujat rádcové nebo Pravé a Levé ruky.

Proto po modlení zůstal Cae jen sám sebou a mluvil jen ve své hlavě s otcovou magií.

Nemusel dostat odpověď. Hlavně že ho vyslechne.

Zhluboka se nadechl a zaslechl, jak se Arcanus dostává s projevem ke konci.

Seděl u hrobu, dokud úplně neskončil, lidé nepoložili na hrob další dary a společně za zpěvu Sirén se nevydali zpět do paláce.

Caesis byl vděčný za to, že tu Noe nebyl, protože věděl, co by udělal.

Nechtěl vidět Noea plakat.