Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola dvacátá

Oblečení bylo slavnostní.

Zakrývalo téměř celé Caesisovo tělo, avšak vypracované břicho mu mohlo být spatřeno i s jeho pravou rukou, která neměla absolutně žádný rukáv, zato druhá ano, aby každý viděl jeho mocenské tetování.

Tmavě modrá barva oděvu působila na Caesisovi ještě víc tajemně než když má obvykle nahou hruď s korálky.

A nyní ještě přibyla jedna věc.

A to korálově bílo-modrá koruna se zavěšenými šňůrkami žraločích a delfíních zoubků na havraní kadeři.

Zprvu se na ni Caesis chladně díval, ale poté ji přece jen Noelanovi podal, aby mu ji nasadil na hlavu.

Noelan se skoro nemohl ani nadechnout. Nasazoval mu korunu; on, se špinavými úmysly a krvavými prsty.

A vypadal s ní jako... král.

K tomu všemu visela kožešina na jeho zádech jako ještě větší představení moci, kterým byl tělem a duší.

Nemohl ani dýchat.

Noe sám měl na sobě světle modrý oděv a Arcanuse viděl v bílém jako by právě sestoupil z řad chrámových věřících. Ale Noe věděl, že modrá a bílá byly barvy Korálového ostrova, barvy královské rodiny, která byla spojena s delfíny a žraloky. Legendu s nimi spojenou však neznal, nevěděl, proč tomu tak bylo.

Živá voda před nimi, která znázorňovala pohybující se zrcadlo, ukazovala ještě větší krásu, jíž Caesis oplýval. Byl elegantní a krásný jako delfín, zato tak nebezpečný a mocný jako žralok - to byla Noelanova myšlenka, ať už byly původní legendy nebo příběhy jakékoliv.

Měl v ústech sucho.

Když mapoval králova nahá záda, byl z toho mimo tak, že mu bylo líto je navléct do slavnostního oděvu, který byl věnován královně Sirén, Alshace. Posytila ho tichá závist, ale hned myšlenky odehnal.

Noe si nevšiml pohledů, které král vysílal do odrazu živé vody, v něhož se služebný odrážel. Zvedl zrak a díval se do jeho očí jako by je neviděl nekonečná léta.

Král se pomalu pohnul; otočil se k Noleanovi čelem a sklonil hlavu, přitom ho pevnýma rukama držel kolem pasu, čehož se Noe lekl.

Přerývaně dýchal, srdce měl až v krku, vyplašenýma očima se díval do těch žraločích, v nichž odlesk byl příkladem temného mořského dna, kam za dlouhou dobu dopadl kousek světla.

Caesisova hlava se pohnula vpřed a rty se dotkl Noelanových hebkých vlasů, odměnil je polibkem.

Divokost odplula přesně tak jak se objevila.

Noe toužil zavřít oči a nechat se unášet dotekem králových prstů v jeho vlasech. Motýli v břiše mu poletovali jako hejno rybích mláďat, které ani samo nevědělo, proč plavou tak zmateně, jen kvůli výbuchu oslnivých emocí, které se staly jejich palivem.

Pomalu se sklonil se k Noelanovému uchu.

„Dokud královna Alshaka nepřijede, nikdo mě nesmí vidět."

Noe sebou trhl. Jeho mozek mi podstrčil nenápadně, ale zato příliš rychle, myšlenku, aby tedy odešel.

Ozvalo se zamlaskání. Noe zvedl pohled a nevěřícně se na krále zadíval.

„Copak na to myslím?" usmál se a s vlasama v očích se opřel o služebníkovo rameno. Král se uvolnil a Noelanova hlava bolestí zařinčela jako sto okovů v chrámu.

Nemyslel na to. Caesis mu dovolil vstoupit do jeho hlavy, ukázal mu myšlenky, které se mu honily hlavou. Noe chtěl některé chytit do svých rukou, ale nešlo to. Místo toho se dotkl královy tváře, která se na něj zeshora uvolněně dívala, načež zrudl a úlekem ustoupil.

Potom zavrtěl hlavou.

„Ne, nemyslíte."

„No tak vidíš." zašeptal plný pozitivních jisker a políbil ho na spánek. Noe se dotýkal jeho hrudi pod slavnostním oblekem a s přivřenými víčky se soustředil na královy rty, které vysílaly teplo, plazící se po celém Noelanovém těle jako by panovala zima večerních hodin.

Králova ruka putovala, Noe cítil její pohyb, k jeho zjizvené ruce a podmanil si dlaň, kterou hladil a zejména se na ní zajímal o jizvičky, o které jemně pečoval bříšky prstů.

Král zatahal o jeho ruku.

Noe však gesto nepochopil, nedokázal mu dojít na kloub, proto zvedl bradu a podíval se do královy tváře, avšak oči měl s jemným úsměvem zavřené.

Služebný přivřel víčka nad tajnůstkářským plánem svého krále. Jeho srdce však plesalo nedočkavostí a myšlenky ho nedovedly k žádné možné scéně, která by představila králův plán k realizaci.

Král se kolem něj mihl, čímž Noea objal nečekaný chlad, zatáhl za ruku a obměnil ho šibalským úsměvem, když jeho kroky směřovaly ke králově loži, vonící po soli, kamením a ještě neprobuzenou magií, která patřila jen a jen Caesisovi.