Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola dvacátá první

Králova komnata lpěla v tichosti; zvuk moře přes okno, chráněno magickou vodou, doléhal k uším jako ozvěny v síni lordů, avšak ne tak hluboce, spíše jako sladké písně, které se staly apoštoly budoucnosti a sluhové přítomnosti, jejichž posláním bylo zpívat jim na cestě okamžiků, jež prožívaly.
Ticho mělo ale také svou magii.

Obtékala Noea jako tenká a hebká látka deky, kterou donášely víly slabým lidem, kteří trpěli neustálou zimou a úkolem bylo zabezpečit jejich těla, aby dál neprochladla. Zatímco víly tančily na jeho kůži, přinášely s sebou i hudbu, kterou by popsal jako děsivě uklidňující, hřejivou a veselou.

Noelanův smysl pro pochopení plánů byl vždy marný. Obzvláště u člověka, jehož plány a postupy chtěl znát jako své vzpomínky, které byly jako běžící pás a on tak vždy věděl, co přijde po ní.

Avšak král byl skříňkou, kterou se mu ještě nepodařilo odemknout; buď ztratil klíč, má jej ruce a nebo je odkázán na to, aby ho nikdy nenašel.

A tak se nechal Noe vést královou silou, až se dostali k jeho posteli, kam se král posadil a služebného stáhl spolu s ním. Po krátké chvíli si král ulehl na záda, čímž se v Noelanově hlavě probudil alarm, že s takovou bude mít král oděv pokrčen. Na to se však král je pousmál, navedl stále držící služebníkovu ruku i s tělem k sobě na hruď jako panenku a vydechl.

Noe slyšel jeho tlukot srdce.

Bylo klidné, ukolébávající a... Caesisovo.

Caesivovo takovým způsobem, že chtěl Noe odehnat všechny démony, vyhnat obavy a myšlení, zavřít oči a dát se k mírnému spánku. To mu připomnělo okamžiky, kdy takhle důvěřoval matčině dotyku, když šel spát; byl tak jemný, plný lásky a síly matky, která dokazovala svým životem, že je plná touhy jeho růstem sílit jen, aby ho ochránila před nočními můrami a zlým lidmi.

Caesis ho letmo políbil do vlasů, připojil k tomu i toulavé prsty, hrající se s jeho blonďatými pramínky ve spletěništi tmavě hnědých vlasů.

Spi.

Noe vykulil oči a odehnal touhu podívat se na krále. To byl králův hlas? V jeho hlavě? Anebo se mu to jen zdálo?

Jen spi, zlatá rybko, do Sirénina příjezdu času dost.

Ach, ano, Siréna. 

Aniž by se toulal v myšlenkách o Siréně nadále, přerušilo ho majetnické objetí Caesisovy ruky, která se ovinula kolem Noelanovy paže, čímž si ho přitáhl silou blíž k sobě tak, aby téměř celým tělem ležel na něm.

Noe ani nedutal. Vnímal ohnivé uhlíky na místě, kde sdílel dotyk s královou kůží a nedokázal věřit tomu, že s ním sdílí královské lože a doteky tak důvěrné jako by se znali snad desítky let.

Caesis pohnul boky, ponořil se více s jeho rybkou do bezpečí dek a peřin, stále v majetnickém objetí a magie kolem se rozvířila na sto honů, až služebnému naskočila husí kůže.

Jasně zdůrazňovala, jako by byla živá, že kdokoliv se Noea dotkne někdo jiný než král, nevyvázne z toho dobře. Já ho chráním, já cítím jeho strach, veselí a smutek; já jsem jeho orel, po jehož železnými křídly je schován a milován.

Noe suše polkl, vnímal tu sílu tak ostře jako by to byla opravdu živá věc, která mu šeptala poslání a úkoly, jimiž byla obdarována. Představil si obřího mořského orla se žraločíma očima plnýma inteligence a moci, který se stal jeho chráněncem.

Otřepal se, zhluboka se nadechl a cítil štiplavost v očích.

Chráněn a milován.

Tak krásná a sladká slova byla jako teplá voda, do které se ponořil a v níž mohl dýchat jako kdykoliv jindy na suchu. Tak svobodně, v bezpečí, milován.

„Noe." zašeptal Caesis. Přiblížil se k Noelanovému uchu, až ho zalechtala kšice tmavých králových vlasů a teplý dech.

„Cae."

Zamrkal a jen pozvedl bradu vzhůru a setkal se s královýma očima.

„Prosím?" zašeptal nazpátek do ticha míru a bezpečí, které nechtěl narušit ani on.

Král zvedl koutky a s poklidně zavřenýma očima vysvětlil vyslovení svého božského jména:

„Můj otec mi říkal Cae."

Ačkoliv nebyl Noe v přemýšlení o budoucích akcích dobrý, tohle pochopil. Cítil proud králových myšlenek v jeho hlavě, aby pochopil, co tím myslel. Viděl jeho vzpomínky; krále Odona, rybníček plný zlatých ryb, a kdykoliv otevřel Odon ústa, vždy z nich odezíráním vyšlo jedno.

A to Cae.

Zkrácenina jména Caesis. Tak, jak si mohl dovolit mu říkat jen přítel, otec nebo i matka se sourozenci. Možná ani to ne.

Noe hledal slova, ale nedokázal nic říct. Magie ticha a ta, která mu zašeptala, že je jeho orlem strážným, mu pověděla, že nemá nic říkat; jen se uvelebit v Caesisově náruči, zavřít oči a poslouchat jeho tlukot srdce.

Nic víc.

A Noe tak učinil.

***

Poprvé se probudil bez splašeného dechu, hrůzy a bez šepotu démonů, který by mu připomínal chyby a minulost sebevraždy.

Když otevřel oči, uviděl nad sebou lehce pohybující se vlnky vodní páry, které díky čichu vyhodnotil jako přítomnost magie, která je obklopila jako starosti a strážci ducha.

Nelekl se ani Caesise. Cítil ho, jeho dotyk na rameni vnímal i ve spánku, díky kterému se dokázal probudit bez zlých myšlenek. Slyšel jeho přerývaný dech o lehce se nadzvedávající hruď, podle níž si uvědomil, aniž by se na něj podíval, že se též poddal spánku.

V případě Noelana by to dopadlo, jako kdykoliv jindy, že by vyplašeně utekl a nechal se zase uchlácholit králem, že je vše v pořádku.

Vzpomněl si na první setkání s králem Caesisem. Temperamentní a chladná dominance. Nyní? Nevinná dřímota s dobře uchovaným srdcem v magii - zatímco všechen led, v němž se koupal, byl jen pro vlastní ochranu, aby utvořil tělo krále stvořeného Bohem moře. Aby byl tím, za co ho obyvatelé Korálového ostrova považují.

Ve skutečnosti... i přes žraločí oči, chladné chování, to byl hodný člověk.

Noe zamžoural, přičemž ztratil cit pro vidění magie a dotkl se královy ruky, která mu visela kolem ramene, aby ho lehce posunul, aniž by krále probudil.

Úspěšně se vysvobodil z náruče. Necítil se ve vězení; právě naopak ho zabolelo u srdce, že se chystá jít pryč. Měl pocit, jako by mu víly magie seděly na ramenou a říkaly mu, že to nemusí dělat. Pocit bezpečí se postupně vytrácel a seskupoval u králova těla, aby ho posel semínky další vrstvy magie.

Noe doufal, že Caesise neprobudí právě ta šeptající magická síla, že Noe se chystá jít pryč. Taky doufal, že to šeptání si domýšlel v hlavě.

Než se však vydal ke dveřím, pohlédl na královo spící tělo a semkl provinile rty.

Sehnul se, natáhl dlaň a dotkl se zlatě opálené a bezchybné ruky, která právě chránila Noea před nebezpečím a utvořilo pocit domova. Bříšky prstů okusil kostnatou pokožku, tenké a dlouhé prsty, jejichž doteky stále cítil na své tváři, krku a ve vlasech.

Královy prsty se pohnuly.

Noe se rychle odtáhl a pohledem na spící tělo boha se tiše odklidil ke dveřím.

„Omlouvám se," zašeptal a pohlédl nad postel, kde měla vířit magie. Cítil ji, ale neviděl. Nekřičela na něj, že je zrádce, nic takového. Jen jako by se usmívala a víly mu mávaly.

Noe pozvedl koutky, opřel se do dveří a otevřel je.

„Cae."