Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

3🎀

Abby

Vylezla jsem ze sprchy, hodila na sebe župan a přešla k zrcadlu. Fénem jsem následně vysušila své špinavě blond vlasy a stáhla si je do obyčejného copku. Dnešní večeři jsem neviděla tak slavnostně jako máma, proto jsem použila jenom řasenku a zbytek make-upu neřešila. Ze skříně jsem si pak vyhrabala nějakou černou sukni a k ní vhodnou halenku. Když jsem si byla jistá, že jsem připravená, vyšla jsem z pokoje a vydala se po schodech dolů. Přišla jsem přesně na čas. Máma pokládala na stůl talíře, příbory, dokonce i šampaňské. Když mě spatřila, pousmála se.

,,Moc ti to sluší, zlato," sjela mě pohledem. Nevím, co jí na tomhle zcela obyčejném outfitu přijde speciálního, než na věcech, co nosím normálně, ale ptát se jí na to nehodlám. Kývnutím hlavy jsem poděkovala, nacož mi věnovala další úsměv. ,,Pomůžeš mi nanosit jídlo na stůl?"

Po jejím boku jsem odešla do kuchyně, kde mi do náruče naložila hrnec s polévkou a sama si vzala pekáč s pečenou husou.

,,Neměla to být večeře?" Pronesla jsem, když již bylo všechno jídlo na stole, který jsem si právě nechápavě prohlížela. ,,Mami, jen mě seznámíš s lidma, co tady budou následující dobu bydlet. Proč z toho děláš téměř svatební oběd?"

,,Prostě jsem taková, Abby," pokrčí rameny a prstem upraví nůž, aby byl vodorovně se lžičkou. ,,Zajdu se podívat, jestli si kluci už vybalili," pronese, aby se odklonila od tématu, nacož opustí jídelnu.

Jen protočím očima. Jelikož mi to tu přijde dost tiché, navolím na přehrávači playlist písniček pro klidnou večeři a snížím hlasitost. Po nějaké chvilce se máma vrací, v těsném závěsu za ní jde vyšší muž s nakrátko střiženými tmavými vlasy a výraznějším knírkem, až se celkem divím, že si s ním máma něco začala. Co si pamatuji, na tyhle typy ona není. No, a za ním s rukama v kapsách si to láduje pro mě už bohužel známý blonďatý chlapec. Když do mě zabodne své tmavé oči, odvrátím pohled, abych se na něj nemusela dívat. Ne, že by byl škaredý. Spíš mám strach, že bych se zamyslela tak, jako když jsem se mu do očí zadívala posledně.

,,Takže, Abby," odstoupila máma tak, aby rovnou viděla na jejího nového přítele, ,,tohle je Kjell-Erik, Eriku, Abby..."

,,Ahoj," pousměje se na mě, až mu jeho knírek povyskočí o něco výš. Natáhne ke mně ruku a nejspíš čeká, že tak učiním také. Po nějakém tom čase se k tomu ze slušnosti přece jen odhodlám. ,,Prosím tě, tykej mi a bát se mě taky nemusíš."

Nemělo přikývnu a doufám, že tímhle představování končí. Bohužel, máma mi mou víru zadupe do hlíny. ,,No, a tohle je jeho syn, Martinus..."

,,My už se tak nějak známe," ujistí ji Martinus, nacož mi věnuje pohled, při kterém mi díky širokému úsměvu odhalí řadu čistě bílých zubů.

,,Tak se posadíme ke stolu, ne?" Navrhne máma a sama si odsune židli. Všichni ji hned napodobíme.

Po celou dobu večeře jsem poslouchala, jak se máma s Erikem seznámili, začali se víc stýkat... Prostě téma, které jsem prostě znát nepotřebovala. Vyhlédla jsem z okna a zadívala se do tmavé noci venku. Zatoužila jsem se znovu proběhnout. Tentokrát by byl les tak temný, až by mi z toho maskovala husí kůže, ale já bych stejně běžela dál.

,,Tak, Abby," zbystřila jsem, když vyslovil moje jméno. Upřela jsem na něj svůj pohled a čekala, na jakou nudnou otázku se zeptá. ,,Máma mi říkala, že prý běháš. I závodně. A podle ní v tom nejsi vůbec špatná."

,,Nejsem nejhorší," pokrčím rameny, celkem překvapená, že nadhodil téma něčeho, coby mohlo být zajímavé.

,,Nebuď sebekritická, zlatko," mávne máma rukou, ,,vyhrála už spoustu závodů. Máme celou jednu komoru plnou jen jejích trofejí."

,,Mami!" Cítím, jak se mi do tváří pomalu hrne krev.

,,Však je to hezké," usmál se na mě Kjell-Erik, ,,máš teď v blízké době nějaký další závod?"

,,Teď jen trénuju na Velkou cenu Norska, z každé organizace je vybrán jeden zástupce. Ten se určí výběrovým závodem, který je zhruba asi za měsíc. Do té doby mě čeká jen závod otců a dcer..."

,,Není to pro malý děti?" Ušklíne se Martinus.

,,To teda není," vyštěknu, ,,soutěžíme všichni, celá organizace. Možná to zní i vypadá jako obyčejná zábavná akce, ale za tenhle závod získáš plusové body, které se ti na výběrový závod můžou hodit. Běháme s tátou každý rok, ale zatím jsme byli nejlepší jen jako třetí. Tento rok to však hodláme změnit."

,,No a co ty, Tinusi?" Zahledí se na něj máma. ,,Těšíš se na novou školu?"

,,Novou školu?" Nechápavě pozvednu obočí.

,,Ano, do Troforsu je to odsud daleko, tak přestupuji na školu tady," vysvětlí mi a lehce přikývne.

,,Aha..."

A to není to nejlepší," poplácá mě máma po rameni, ,,je stejně starý jako ty, tudíž budete ve stejné třídě."

I ten falešný úsměv mi zmrzne na rtech, zatímco Martinus se jen tupě spokojeně usmívá. Super. Jakoby nestačilo, že těch debilů a děvkařů máme ve třídě už tak dost, teď k nim přibude ještě další.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahojky 👋💖
Tak jak žijete? 😏☀
Mě poslední dobou dost ničí škola 😑
Už aby byly ty prázdniny 😂
Snad se kapitolka líbila 😘💜
🌹Ich liebe euch🌹