Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

32🎀

Abby

Běžela jsem tak rychle a dlouho, až se mi začala nepříjemně svírat hruď. Zastavit jsem ale nechtěla. Nejspíš jsem se bála, že by mě mohl dohonit, i když to bylo nemožné. Když už byl však tlak na mých prsou tak velký, že jsem se nedokázala už ani nadechnout, vzdala jsem boj se sebou sama a přešla do pomalého klusu, až jsem zastavila úplně.

Sedajíc si na blízký výběžek na skále se můj dech s tepem postupně uklidňovaly. Netrvalo to dlouho a opět jsem dýchal normálně bez problémů. Avšak aniž bych se tomu nějak pokusila zabránit, začaly mě v očích štípat slzy, které si hned na to našly cestu ven po mých tvářích.

Všechno se to ve mně mísilo. Byla jsem naštvaná, zklamaná a zároveň cítila spoustu dalších pocitů, které zrovna teď nedokážu správně popsat. Prý, že neumím brečet. To by tu teď měl být se mnou a dívat se na mě, na mé mokré tváře a poslouchat mé tiché vzlyky. Zajímalo by mě, co by řekl pak.

Prostranstvím se rozneznesl vysoký výkřik. Trochu jsem sebou trhla, zmateně se rozhlížejíc všemi směry. Zdejší skály byly v této oblasti skutečně proslulé. Jejich výběžky byly dost široké na to, aby jste si na nich udělali krásný odpolední piknik nebo třeba postavili stan. Vlastně to vypadají jako menší louky, které z jedné strany ohraničuje skála, z druhé pak hluboká propast. Nemusíte dávat ani nějaký zvlášť velký pozor. Když vysloveně nestoupnete přímo na okraj, nemůže se vám nic stát. Proto nejsou zdejší prostory pouze cílem turistů, ale chodí si sem třeba hrát také děti z blízkého okolí.

Proto mě nijak nepřekvapilo, když jsem na větším výběžku pod sebou spatřila asi osmiletého chlapce, jak běhá sem a tam. Na zemi ležel fotbalový míč, kolem kterého zřejmě obíhal a podle toho, jak máchal rukama jsem usoudila, že si pravděpodobně na něco hraje.

Na tváři se mi objevil mírný úsměv. Vypadal tak bezstarostně. Nikdo po něm neřval, že dělá kraviny. Mohl být ve svém vlastním světě, aniž by ho za to někdo kritizoval. Taky jsem zatoužila se tak cítit. Dokud však nezařval něco, díky čemuž mi ztuhla krev v žilách.

,,Pomoc!"

Tohle jediné slovíčko. Zřejmě tohle pořvával celou dobu, to jen já jsem mu rozuměla až teď. Nechápavě jsem se snažila pochopit, co se vlastně děje. Až když se chlapec opatrně přiblížil k okraji, přes který se hned naklonil, probleskla mi hlavou hrozná myšlenka, že tam dole nebyl sám.

Bez váhání jsem se zvedla a pokusila se najít nejrychlejší cestu, kterou bych se k němu mohla dostat. Sbíhala jsem skalní pěšinku, při čemž mi ze mě samotné bylo špatně, že jsem tam tak dlouho seděla a utápěla se ve vlastních myšlenkách, místo toho, abych ho pozorně poslouchala. Pak bych mohla zjistit, o co jde daleko dřív.

Konečně se mi podařilo dostat se na nižší výběžek, na což jsem se rozběhla přímo k němu. Klečel u okraje a mluvil do propasti. Když jsem se ocitla vedle něj, zprvu se vylekal, pak se však do jeho očí vrátila panika.

,,T-tara!" dostal ze sebe se slzami na krajíčku. Opatrně jsem nakoukla dolů, až se mi zatočila hlava. Asi osm metrů pod okrajem se za keř, vyrůstající přímo ze skály, držela drobná devítiletá dívka. Pevně svírala dřevěný kmen se strachem ve tváři.

,,Všechno bude dobrý, neboj se," odtáhla jsem chlapečka trochu stranou, aby se na to nemusel dívat. ,,Teď mě dobře poslouchej, ano? Co nejrychleji to půjde zkusíš doběhnout k hotelu, co je tady kousek. Někoho tam seženeš a řekneš mu, co se stalo. Já mezitím zůstanu tady s Tarou a zkusím ji nějak pomoct."

,,A bude v pořádku?" zabodl do mě svá mokrá očka. Polkla jsem knedlík, co mi uvízl v krku a přinutila se prikývnout. Na to odběhl směrem k hotelu a já se vrátila zpátky k okraji.

Bylo vyloučeno, abych na ni dosáhla, proto jsem to ani nezkoušela. Jasně jsem však viděla, jak ji dochází síly. Rozhlédla jsem se kolem v marném pokusu najít něco, co bych jí mohla podat.

Vteřiny ubíhaly, díky čemuž jsem byla pod ještě větším tlakem. Nemohla jsem tam jen tak sedět a koukat se na to, jak se ta holčička pomalu pouští. Zhluboka jsem se nadechla, když se jedna má noha přehoupla přes okraj a vyhledala pevnou oporu. Druhá ji hned na to následovala, a aniž bych si stačila uvědomit, co dělám, slézala jsem skalní stěnu kousek po kousku.

,,Taro, je to dobrý, jsem tady," obmotala jsem ji ruku kolem pasu, zatímco druhou jsem se pevně držela za výčnělek ve skále. Hned se pustila, obmotala mi ruce kolem ramen a nehty zaryla přímo do zad. Zaskučela jsem při té náhlé změně hmotnosti. Přesto jsem se však udržela. Nebyla jsem si ale jistá, jak dlouho jsem schopná to vydržet.

Pokusila jsem se vyšplhat o něco víš, ale vzhledem k tomu, že Tara se tak klepala a nebyla schopna spolupracovat, pohnula jsem se pouze o necelé dva metry.

,,Abby!" ani bych neřekla, jak budu vděčná za to, když jeho hlas uslyším.

,,Tinusi!" zařvala jsem ze všech sil, doufajíc, že mě slyšel. Naštěstí se jen o pár sekund později nad okrajem objevila jeho hlava plná rozcuchaných vlasů.

,,Bože..." vydechl se šokovaným výrazem v tváři.

,,Potřebuju pomoct," věnovala jsem mu naléhavý pohled. Tara mi z rukou již vyklouzávala a síla mě začala opouštět. ,,Pokusím se vyšplhat ještě o něco výš a podat ti ji..."

Ještě nikdy jsem snad do ničeho nedala tolik síly a vytrvalosti jako zrovna teď. Málem jsem i zaječela, když jsem šplahala dalších pár metrů. Paže mě nehorázně bolely, stejně jako prsty mé levé ruky, kterou jsem se zachycovala.

,,Ještě kousek," natáhl se Martinus, jak nejvíce mohl. Zároveň tak, aby nepřepadl přes okraj. Stěží jsem dýchala, ale i přes to jsem do následujícího přírahu vložila veškerou energii, co jsem v sobě ještě sesbírala. Dívku jsem při tom zkusila vyzdvihnout trochu výš.

,,Mám ji," zaslechla jsem Martinuse a hned na to pocítila částečnou úlevu, jak si ji přebral a vytáhl nahoru. Oba dva zmizeli za okrajem. Zhluboka jsem dýchala, pokoušejíc se došplhat ten malý kousek nahoru. Prsty i svaly jsem však již měla tak volavě ochablé, že jsem prostě vypla. Nejprve se mi před očima rozprostřelo bílo, jak se mi hlava nepříjemně zatočila. Když jsem se jakž takž vzpamatovala, viděla jsem jen okraj skály, jak se ode mě postupně vzdaluje. V uších mi přitom nepříjemně hvízdal vítr.

~🍍 Love Pineapples ~🍍
Čau, čau 😁
Dřív, než se začnete ptát...
Ano, skutečně jsem to udělala 😏
Ale co asi bude dál 🤔
Doufám, že se líbilo 😅🤞
Dobrou noc 😘💖
🌹Ich liebe euch🌹