Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

19🎀

Abby

,,Nebudu se koukat na dívčí románky," protočil Martinus očima, když jsem poprvé za dnešek navrhla nějaký ten film já. Po třech hororech (dejme tomu, že tady je mají kluci rádi) a dvou střílečkách jsem si konečně chtěla dopřát nějakou oddechovku.

,,To není tak úplně, jak říkáš, dívčí románek," zaprotestovala jsem, ,,je to i komedie..."

,,Jo, jasně," ušklíbl se, ,,a proto se to jmenuje Pravá blondýnka."

,,Já se taky musela koukat na to tvoje Unfriended," rozhodila jsem rukama do stran. ,,A že to bylo dost nechutný!"

,,Já tě nenutil," zvedl obranně ruce nad hlavou.

,,Dobře, takže já tě teď taky nutit nebudu," pousmála jsem se a už strkala DVD do přehrávače, když se domem roznesl hlas zvonku.

,,Tak snad tam zajdeš, ne?" zarazil mě Martinus, poukazujíc na dveře. Chtěla jsem protestovat, když jsem však očima zkontrolovala jeho pozici na gauči, která jakoby říkala, že on je tu pán domu a ani se nehne, nezbylo mi nic jiného než se zvednout a zajít otevřít. Chvíli jsem tam stála a prohlížela si ho jako bych byla nějaký blázen, co teprve teď zjistil, že existují jednovaječná dvojčata. Vlastně byl téměř stejný, až na pár drobných znaků, kterými se od svého bratra dokonale lišil. Třeba měl jinak sčesané vlasy, dokonce bych řekla, že byly i delší než ty Tinusovy. Tváře se mu více kulatily a lícní kosti měl vystouplejší. Také mu chybělo znaménko nad horním rtem, bez kterého jsem si Martinuse ani nedovedla představit.

,,Vím, že jsem hezkej, ale slintat ze mě nemusíš," zasmál se, díky čemuž jsem se teda už vzpamatovala a odstoupila, aby mohl projít dovnitř.

,,Nechápu, co je špatného na tom, když si tě chci jenom prohlédnout a zjistit, čím vším se od svého bratra lišíš," odfrkla jsem si, když si sundával Niky a založila si ruce na hrudi.

,,Tak to je pak naprosto v pořádku," mrkl na mě, přistoupil blíž a jako bych byla dítě mě poslušně poplácal po vlasech. ,,Asi mě už znáš z vyprávění, no... i přesto, jsem Marcus, ale hezká děvčata jako ty mi můžou říkat Mac."

,,Flirtovat se mnou nemusíš, jinak tě varuji, prohraješ předem," neodpustila jsem si poznámku než jsem svou ruku natáhla k té jeho. ,,Abby."

,,Tak, rád tě konečně poznávám," shodil si z ramen mikinu, kterou hned na to pověsil na věšák. ,,Martinus mi o tobě napsal maximálně to, že vůbec žiješ. Zbytek jaksi nejspíš opomněl."

,,Spíš nechtěl," máchla jsem rukou.

,,Marcusi!" ozvalo se za mnou, na což se kolem mě prohnal druhý blonďák, aby mohl svého bratra přivítat. Já jsem se mezitím vydala zpátky do obýváku, kde už se na obrazovce televize rozjížděl nový film. Nedokázala jsem potlačit zlostný tón, který se mi dral z hrdla, když se z tmavé místnosti vynořil krvavý nápis Anabelle. ,,Tak pojď, brácho. Přišel jsi právě včas na film," vešli do pokoje hned oba naráz, při čemž jsem Tinusovi věnovala vražedný pohled. Úspěšně mě však odignoroval a hodil sebou na gauč. ,,Sedej," poklepal na místo vedle sebe, aby naznačil, kam přesně si má jeho bratr sednou, ,,a Abby nám zajde pro popcorn."

,,Co, že udělám?!" ironicky jsem se uchechtla. Vyznělo to jako by to byla naprostá samozřejmost. Žádné slušné požádání nebo optání. Prostě to mám udělat. Jako bych snad byla něco jako služka. Byl už však tak zažraný do filmu, že mi opět nevěnoval nejmenší pozornost. ,,To víš, že jo," zamumlala jsem si sama pro sebe, otáčejíc se a odcházejíc do kuchyně. Jestli něco chce, ať si pro to dojde sám. Já tady poslíčka nikomu dělat nebudu.

V lednici jsem vylovila plechovku dietní koly a z košíku na stole si vzala jabko než jsem se posadila k jídelnímu stolu a přitáhla si k sobě jeden z těch módních časopisů, které si máma poslední dobou tak často prohlíží. Nějak se mi nahromadilo kapesné, tak jsem se rozhodla, že by bylo na čase si protřídit šatník a dokoupit nové kousky. Po nějakém tom čase jsem časopis zaklapla s tím, že bude lepší zajít si věci vyzkoušet přímo do obchodu. Když mi však pohled padl na hodiny, všechny moje plány se rozplynuly. Pět hodin. To už se mi ani neoplatí nikam chodit. Nestihla bych se domů vrátit dřív než máma a pak by se mi asi jen těžko vysvětlovalo, proč jsem dneska zdravá na shopinování, když jsem včera večer nemohla pomalu ani chodit.

Rukou jsem si podepřela bradu, tupě zírajíc na kalendář na ledničce. Máma si vždycky zapisuje, co má daný den udělat, jestli má nějakou schůzku nebo akci. Dnešní políčko je čistě bílé. Nejspíš jen přijde, udělá večeři, dá si horkou vanu a s prášky na spaní si půjde lehnout. To bych se mohla kolem desáté proplížit z domu a jít si na chvíli zaběhat.

A pak mě to trklo. Běh. Závod otců a dcer. Máma má v kalendáři poznamenaný i ten. Koná se přesně za deset dní a já ještě nedala vědět tátovi. Rychle jsem hrábla po mobilu a vytočila jeho číslo. Touhle dobou by už nemusel být v kanceláři. Měla bych ho zastihnout nejspíš při cestě autem domů. Mé myšlenky se však rozplynuly, když se z telefonu ozval pouze záznamník.

,,Zdravím, dovolali jste se k Robinu Carsonovi. Aktuálně jste mě nezastihli, proto zanechte svůj vzkaz a já se vám později ozvu," promluvil na mě z druhé strany jeho nahraný hlas.

,,Ahoj, tati," začala jsem v momentě, kdy se ozvalo tiché pípnutí, ,,tady je Abby. Dlouho jsme se neviděli, co? Asi zase pracuješ, proto ti nechám vzkaz... No, příští sobotu je ten závod otců a dcer. Sice jsme spolu netrénovali, ale i tak věřím, že se umístíme dobře. No nic. Kdybys třeba měl nějaký originální nápad na naše dresy, tak mi klidně zavolej nebo to jen napiš. A kdybys neměl čas... vezmeme si to samé, co jsme měli minulý rok. Tak asi budu končit. Takže příští sobotu ve tři. Měj se."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak, hádejte, kdo se dokopal k další kapitole 🤗
Doufám, že se vám aspoň líbila... 💛
I když mně zas a opět přišla zcela nezajímavá 🤨❌
No nic...
Tak dobrou noc 😘😴
🌹Ich liebe euch🌹