Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

4🎀

Abby

Kdyby se školy hodnotily podle vlastností lidí, jenž ji navštěvují, označila bych naši snad za tu vůbec nejhorší, dokonce bych si troufla říct, že i v celé Evropě. Mám pocit, že nikdo jiný, kromě děvkařů a štětek sem ani nechodí. A to jen díky trendu, který ze začátku vypadal zcela jako nevinná hra. Jednou si někdo zapomněl doma svačinu, ale náhodou měl s sebou obyčejné hrací kostky. Vyzval několik kluků, aby si s ním zahrálo, když vyhrál, získal jejich jídla. Později pak začali vsázet zajímavější věci, jako například psací potřeby, klíčenky, až došlo i na peníze. Očividně jim však ani to nestačilo, až pak nějaký kluk do hry vsadil svoji holku. A tak to začalo. Jeden vždy navrhl jednu holku, ať ze třídy, tak klidně i ze školy. Ten kdo vyhrál, mohl se s ní pak vyspat. A co je na tom ještě víc absurdní, doposud se nestalo, že by vsazená holka odmítla 'předat' výhru. Je jim úplně jedno, že si s nima vlastně zahrávají, hlavní provně je, aby si užily s pěkným klukem.

Co se týče mě, mám štěstí, že patřím k malé skupině lidí, o níž polovina školy téměř ani neví, že existuje. Ale nestěžuju si. Právě naopak. Jsem celkem vděčná. Nejsem nikým otravována, všem je úplně jedno, jak se oblíkám a nedobírají si mě za to a hlavně se věnovat učení a tréninku.

Byla jsem si víc, než jistá, že k nim Martinus určitě hned připadne. Stačí, když je hezký a je mu sedmnáct. Silně pochybuji, že zrovna on je typ, který by se radši šprtal, než si užíval s holkama.

Rukou si podpírajíc bradu jsem seděla na svém tradičním místě u okna v přední lavici u katedry a s hlavou plnou myšlenek sledovala posledních pár lidiček, kteří dnes opět zaspali.

,,Posaďte se," vytrhla mě z mého přemýšlení třídní učitelka, které jsem si původně ani nevšimla a dosti jsem se divila, že mě ani nenapomenula, když jsem se nepostavila. Pak mi však samozřejmě došlo, proč.

,,Tady je váš nový spolužák Martinus," ukázala na blonďáka stojícího za ní. ,,Ode dneška s vámi bude chodit do třídy, což vám už jistě došlo. Teď si, prosím tě, zajdi sednout do zadu k Denisovi."

Když procházel kolem mé lavice, v níž jsem mimochodem jako vždy seděla sama, pokusil se na mě lehce usmát, avšak já na oplátku jen protočila očima a začala dělat, že mě hrozně moc zajímá opraskaný lak na mých nehtet. Jako vždy jsem zase měla pravdu, jelikož Denis je označován za hlavního provozovatele téhle "úžasné" hry. Myslím, že do konce týdne mohu u nás v baráku očekávat nějakou známou štětku.

*

,,Jsem doma!" zavolala jsem na mámu hned po tom, co jsem si v předsíni sundala své běžecké tretry. Dnešní trasa zvládnuta za dvacet šest minut. Mým snem je dát ji pod dvacet pět. Trasy po městě a kolem něj si volím sama. Na začátku si určím čas, za který ji chci zvládnout, pak postupně trénuji a zlepšuji se. Když už trasu dám, vymýšlím si jinou. Tu dnešní běhám už něco málo kolem měsíce.

Vběhla jsem do obýváku a chtěla se se svým výkonem pochlubit před mámou, ale místo ní na gauči seděl Martinus a líbal se s nízkou dlouhovlasou brunetkou. Byla ke mně otočená zády, tudíž jsem neměla šanci vidět ji do obličeje. Když si mě však oba všimli a otočili se mým směrem, zhrozila jsem se. Té holce nemohlo být víc, než třináct.

,,Ehm... Pardon," vysoukala jsem ze sebe, když mi došlo, že tam s pootevřenou pusou a šokujícím výrazem stojím už trošku déle. Jen jsem kolem nich rychle prošla a dostala se do chodby. Schody do svého pokoje jsem vyběhla téměř po dvou. Zapřela jsem se o dveře a sjela po nich na zem.

Je pravda, že jsem tu po tom, co Tinus začal hrát školní kostky, už nějakou blondýnku z nižšího ročníku zahlédla, ale nikdy by mě nenapadlo, že to dojde tak daleko, aby do jejich pitomé hry tahali nezletilé.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

Tak jo, klid. Není to přece tvoje věc...

Dál jsem se rozhodla Martinuse neřešit. Strčila jsem si do uší sluchátka, pustila hudbu a do ruky si vzala učebnici dějepisu. Během chvilky se mi podařilo zabrat se do historie první světové války tak, že jsem si téměř ani, že se dveře do pokoje otevřely. Až když se posadil a vytáhl mi sluchátka z uší, leknutím jsem nadskočila.

,,Proč se pořád učíš?" ignoroval můj zaražený výraz a s předstíraným zájmem si prohlížel otevřenou dvou stranu v knize. Zaklapla jsem ji a z hlubokým nádechem jsem se pokusila uklidnit svůj otrávený tón hlasu.

,,Proč si sem pořád vodíš holky?" Chtěla jsem mu dát najevo, že to, co dělám je pouze moje věc, stejně jako to, co provozuje on.

Avšak jeho odpovědí mi bylo jen hlasité zasmání. ,,Protože můžu, baby."

,,Neříkej mi tak," strčila jsem ho dlaní do hrudi, doufajíc, že třeba spadne z postele. K mému zklamání se však téměř ani nepohl. ,,Copak se asi stane, až se tatínek té třináctileté holčičky dozví, že chodí za sedmnáctiletým děvkařem?" Vítězně jsem se ušklíbla.

Bohužel, i tentokrát byl o krok na před. ,,Brouku," cvrnkl mi ukazováčkem do nosu, ,,tak zaprvý ji je čtrnáct a za druhý o tom její taťka ví, neboť jsem její kluk."

,,Tak to nemyslíš vážně?!" Vyhrkla jsem. ,,A-ale... C-co ta blondýna z prváku, s kterou jsem se ve středu střetla ve dveřích?!"

Jen máchl rukou. ,,Tu jsem vyhrál v kostkách."

,,Počkej, počkej," prudce jsem rukama gestikulovala ve vzduchu, ,,takže... Ty mi chceš říct, že máš holku a přece spíš s jinou?!"

,,To nepochopíš," povzdechl si.

,,Jo, to vážně nepochopím," zavrtěla jsem hlavou, na což se jen zvedl a přemístil se ke dveřím.

,,Jednou ti to možná vysvětlím," pokrčil rameny. ,,Jdu se dívat na film, chceš jít se mnou?"

,,Budu se učit," zvedla jsem učebnici, aby měl šanci ji vidět. Jen pokrčil rameny a konečně vypadl. Když za ním práskly dveře, protočila jsem očima. Kdyby existovaly soutěže, kde bych musela odhadnout charaktery lidí, vyhrávala bych je na plné čáře stejně jako závody v běhu, jelikož u tohoto pohledného blonďáka jsem to zvládla na jedničku.

~🍍 Love pineapples~
Ahojky 👋💟
Tak po týdnu stráveném s těmi 🔝 lidmi jsem se vrátila a kupodivu celkem v celku 😂👌
Až na moji psychiku... Ta jako vždy utrpěla dost velkou ránu 💁😝
Tak snad se vám kapitola líbila 😘💝
🌹Ich liebe euch🌹