Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

5🎀

Abby

,,Tak o koho hrajem dneska?" doneslo se ke mně, jen co jsem vešla do třídy. Většina kluků jako vždy seděli kolem lavice úplně vzadu a místností se roznášel třaskavý zvuk kostek, jimiž Tobias štěrkal v plastovém kelímku.

,,Gunnarsene, zkus někoho navrhnout," pobídl Martinuse.

,,Hele, není tu dlouho," skočil mu do řeči Sowyer a rozhlédl se po třídě jako puma, která si vybírá nejtučnější kořist mezi celým stádem.

,,Proč nenavrhneš svoji holku?" roznesl se místností můj vlastní hlas. Trhla jsem sebou, stejně jako Martinus. Vůbec jsem nerušila, že mám v plánu něco takového říct. Neplánovala jsem to a přece ta slova vyřkla.

,,Ty máš holku?" ušklíbl se Tobias. V očích se mu lesklo mírné pobavení. ,,Je od nás ze školy? Nejdříve si ji musíme pořádně prohlédnout a zhodnotit, jestli aspoň za něco stojí. Pak klidně..."

,,O ni hrát nebudem!" zarazil ho Tinus, pootáčejíc hlavu, aby mě mohl sežehnout nenávistným pohledem. ,,A nicka jako ty nám do výběru nebude kecat. Je ti to jasný?"

Zatoužila jsem skočit mu po krku. Nejprve se vecpe do mého vlastního baráku, rozvaluje se na gauči, vodí si tam děvky, užívá si s nima krátký odpoledne a pak mu ani není hanba mě urážet v mé vlastní škole. Zatla jsem čelisti, přemohla se jen k obyčejnému pokrčení ramen a posadila se zády k celému jejich kolečku.

Nakonec se dohodli, že dnešní obětí bude dívka s vedlejšího ročníku. Protočila jsem očima, vytáhla si knížku a snažila se plně ponořit do jejího děje. S nimi za zády to však bylo obtížnější, hlavně když jsem na zádech místy cítila Martinusův tmavý pohled.

*

25:43

Zrychlila jsem. Vlasy se mi uvolnily z drdolu a nyní mi létaly kolem obličeje. Ani to mi však nezabránilo střídat pravou a levou nohu. Téměř jsem necítila tvrdou zemi pode mnou. Člověk má v takové chvíli pocit, že se vznáší ve vzduchu. Písnička, jenž mi hrála přímo do uší se dostala do vrcholové části, stejně jako já do své největší rychlosti. Už jsem nemohla ani dýchat, jak mě ostrý protisměrný vítr bodal do tváře. Prudce jsem zastavila a vypla stopky. Předklonila jsem se a zhluboka dýchala.

26:17

Usmála jsem se, screenshotla si to a poslala mému trenérovi. Když už jsem dokázala jakžtakž zklidnit svůj zrychlený tep, vešla jsem do domu. Hned na to se mi však naskytla pohled na Martinuse a nějakou blondýnu. Tiskl ji ke stěně pod schody přisátý k jejímu krku.

,,To nemyslíte vážně!" zařvala jsem, abych je přerušila v jejich aktuální činnosti. Zděšeně sebou cukli. Blondýna odskočila téměř až na druhou stranu chodby a se zmateným výrazem těkala očima z Tinuse na mě.
,,Neříkal jsi, že bude doma tvoje sestra..." zrudla v obličeji, do kterého si nechala spadnout prameny blonďatých vlasů, aby tak červeň zakryla.

,,To není moje sestra," ohradil se Martinus, probodávajíc mě ostrým pohledem. ,,Naštěstí," dodal pak šeptem. Nejspíš chtěl, aby to ani jedna z nás neslyšela, to měl ale smůlu. Mému uchu nic neunikne.

,,Víš co?!" neudržela jsem se, ,,já taky nejsem extra nadšená, že jste se tvým otcem přisrali do mého domu! Že ho okupujete a děláte jako by vám tady patřil každičký kousíček nábytku! Ale nic neříkám, holt se s tím musím smířit. Překousnu to! Ale jediný, co opravdu nesnesu, je aby sis sem vodil ty tvoje vyhraná sázky! Takovou špínu já tu nechci! Co by na to asi řekla tvoje 'holka', pokud je teda skutečně tvoje přítelkyně?!"

,,Nic. Protože o tom neví a ani se to nedozví!" oplatil mi stejným tónem odpověď.

,,Vážně?" Pozvedla jsem obočí. ,,Kde bereš tu jistotu?"

,,Ty jí to neřekneš," ušklíbl se, avšak i přesto se mu v očích mihl odstín obav.

,,Vážně? Jseš si jistej?" Usmála jsem se. Vyhrávám. A dost se mi daří ho stírat. S vítězným pocitem jsem se chtěla vydat do svého pokoje. Když jsem však procházela kolem něj, hrubě mě chytil za zápěstí a natlačil na stěnu.

,,Co si myslíš?!" Sykl. Pevně mě držel za tričko, až jsem téměř nemohla dýchat. Pokusila jsem se sama nějak vyprostit, ale docílila jsem jen toho, že mi na tváři přistála štiplavá facka. ,,Co si o sobě kurva myslíš?!"

,,Martinusi, nech ji!" Okřikla ho blondýnka, která jen postávala v rohu a celou situaci sledovala. On ji však neposlechl a svůj stisk upevnil ještě víc. Funěl jako nějaké dravě zvíře, tváře mu žhnuly hněvem. Lapala jsem po doušcích dechu, kterých se mi každou další sekundou dostávalo stále míň. A nijak tomu nepomáhal fakt, že jsem právě zaběhla deset kilometrů za něco málo přes dvacet pět minut.

,,Odpověz mi!" Škubl se mnou, až jsem se hlavou uhodila do stěny. Cítila jsem, jak začínám být v obličeji rudá. Tak zoufale jsem se toužila nadechnout. Zvedla jsem pohled a omylem jím zabrouzdala do jeho temně hnědých očí. Byly tak tmavé, až jsem měla strach, že padám do černé propasti smrti. Avšak v tu chvíli, kdy se naše pohledy setkaly, se v nich něco změnilo- zjihly. Klouby, jež mu pevným stiskem zbělaly, lehce povolily a já se mohla konečně nadechnout. Krátkými nádechy jsem do sebe dostávala čistý vzduch, aniž bych přerušila náš oční kontakt. Sledoval mě svýma čokoládkama, v nichž se pro mě, z neznámých důvodů, najednou odrážel strach.

Nedokázala jsem se přinutit podívat jinam. Ale musela jsem. Nenechám si líbit takovéto zacházení. Využila jsem momentu, kdy se jeho myšlenky toulaly někde na poušti a vrazila mu facku, až i mě z toho zabolela dlaň.

,,Co to má znamenat?!" Rozlehl se místností zvučný hlas. Martinus mě konečně pustil, nacož jsme se oba prudce otočili ke vchodovým dveřím, ve kterých s nechápavým výrazem postávala moje máma a vedle ní značně pobouřený Kjell-Erik. Po blondýně ani stopy...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Netuším proč, no mám takový pocit, že se tak nějak odkloňuji od toho, o čem by tato story měla vlastně být 😅
Ale co už... Nějak to zas vytáhnu 😏👉
Jinak se omlouvám, že kapitola vyšla až dneska, i když už jsem ji nějakým holčinám slibovala v pondělí... 😶
Ale bc of škola jsem neměla vůbec čas 😒
Končíme o dva týdny dřív, tudíž potřebuji co nejrychleji vytáhnout nerozhodné známky 😕
Takže děkuji za pochopení 💞😄
A doufám, že se kapitola líbila 😘💛
🌹Ich liebe euch🌹