Martinus
Došel jsem až na břeh rozlehlého jezera. Hlava mi najednou ztěžkla, jako by se mi na ni vytvořila bolestivá boule a já si ji prostě jen potřeboval pořádně pročistit. Nervózně jsem pochodoval ze strany na stranu a nevěděl, nad čím přemýšlet první.
Stále jsem si živě vybavoval odstín v jejích očích, když ke mně promlouvala. Bylo to zvláštní. Cítil jsem se najednou tak prázdně. I když původně mě její slova nepatrně zahřála. Pak se však něco změnilo a najednou jsem zatoužil ji jednu vrazit. Jak si to představuje? Že se do ní zamiluju jenom proto, protože se ona bezhlavě zabouchla do mě? Tak to je pak holčička pěkně naivní. Moc dobře ví, že mám holku stejně jako to, že mezi nami dvěmi šlo vždycky pouze o sex.
Prsty jsem si prudce vjel do vlasů, až jsem bolestí zasyčel. Stává se ze mně bezcitné zvíře. Jak můžu takhle uvažovat? Vždyť za to nemůže. Nikdo z nás si nemůže vybrat, do koho se zakouká. Spíš je to moje chyba. Neměl jsem to nechat zajít tak daleko. Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že nezná city a začít si s ní je zcela bezpečné. Mýlil jsem se. Ach Bože, jak příšerně jsem se spletl. To, že nedává své city najevo, neznamená, že je nemá vůbec. Teď už to vím.
Nastává další otázka. Co teď? Tady si skutečně nevím rady. Nemůžu ji tam nechat. Sama se domů nedostane a znamenalo by to, že jsem ji zklamal ještě víc. Už tak jsem ji způsobil dost bolesti.
Nemá cenu si cokoliv připravovat. Stejně bych pak řekl něco úplně jiného. Prostě jsem se pomalu rozešel zpátky. Když jsem vyšel zpoza stromu, spatřil jsem ji, jak stále sedí opřená o starou vrbu s hlavou odvrácenou ode mě.
S hlubokýn povzdechem jsem došel až k ní a sedl si zpátky na deku. Natočila hlavu tak, aby mi mohla vidět do tváře. Bolest v jejích očích, jenž se snažila marně skrýt, mě zasáhla někde hluboko uvnitř mě samotného.
,,Bie," šeptl jsem a v hlavě si pečlivě promýšlel svá první slova, ,,tohle... no... zvrtlo se nám to. Teda mě. J-já... přesně tomuhle jsem chtěl předejít. Nemělo to takhle dopadnout. Nikdy jsem..."
,,Tinusi," natáhla se po mojí ruce a pevně ji sevřela ve své, když pochopila, jak těžko se mi o tom mluví. ,,To je v pořádku. Nechci, aby jsi mě miloval. Nemůžu tě do toho nutit. A jsem s tím smířená. Nejsem žádná naivní malá holka, to si pamatuj. Jen jsem chtěla, aby jsi to věděl... My... Musíme s tím skončit, chápeš? Nejsem si jistá, jestli bych s tebou takhle dokázala dál spát..."
,,Mám tě rád," šeptl jsem, přikládajíc ji dlaň k líčku, ,,a teď to neříkám, abych se tě pokusil lžemi uklidnit. Říkám to proto, protože skutečně mám. Nevím proč, ale stále mám nutkání tě objímat a nepouštět. A tohle přesně je důvod, proč si tě na sebe nechci víc vázat. Víš, jaký jsem..." už jsem se neudržel a přímo před ní se naplno rozplakal. Přitáhla si mě blíž, aby mi rukou mohla vjet do vlasů a uklidňujícími pohyby mě hladit po zádech. ,,Mám strach," pokračoval jsem po chvíli mezi vzlyky. ,,Mám strašný strach, že bych ti ještě víc ublížil. Byl jsem schopný bez jakýchkoliv výčitek podvádět Emily. Nechci, aby se stalo něco podobného, kdyby jsme byli spolu. Chci tě před tím ochránit. Vzal jsem ti už tolik radosti z tváří... Jen já. Způsobil jsem ti tolik bolesti... Nesmím dovolit, abych v tom pokračoval."
Mlčela. Jen mě stále hladila. Hlavu jsem si složil do jejího klína a nechal se jí uklidnit. V hlavě se mi však přehrávalo všechno, co jsem ji řekl. Skutečně jsem takový? Dokážu ublížit lidem, které mám rád, aniž bych si to jakkoliv vyčítal?
Po chvíli jsem pocítil, jak se ke mně sklonila a lehce mě líbla do vlasů. ,,Nic ti nevyčítám."
Byl to částečný pocit úlevy. Nezlobí se na mě. I přesto, že se teď kvůli mě ani nepostaví. Nemůže běhat a to je to jediné, co skutečně milovala celým svým srdcem. Neměla moc kamarádů, s kterými by trávila čas. Ale vynahrazovala si to právě během.
,,Najdeš si někoho lepšího," narovnal jsem se, schovávajíc ji tenký pramínek vlasů za drobné ouško, ,,někdo, kdo si tě skutečně zaslouží. Bude tě milovat, pomáhat ti a snažit se pro tebe zařídit vždy to nejlepší. A nikdy k tobě nebude takový, jaký jsem byl já. Neublíží ti..."
Na tohle se pouze smutně usmála.~🍍 Love pineapples 🍍~
Čauko 😚
Tak jak jste si užili vánoce? 😁 Já naprosto skvěle 😍 sešli jsme se skoro celá rodina, z jedné strany vám křičí tří měsíční dítě, z druhé si s vámi chce hrát zase tří leté 😅 no bylo tu veselo 😂
A všechno to završil můj kamarád, co mi dal k vánocům knížku M&M 🙊 no já nevěděla, jestli ho obejmout nebo vyfackovat, jakej je to blázen 😂🤦🏻♀️
A copak jste dostali vy 😏
🌹Ich liebe euch🌹
ČTEŠ
Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓
FanfictionOh, I am sorry... I forgot I only exist when you need something... Because I am your "secret" friend... So shh... © MacTinusLoverVeri