Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

29🎀

Martinus

Kolem půl deváté večer mi Marcus nakoukl do pokoje, aby mi oznámil, že už s tátou odchází a zeptal se, jestli přece jen nechci jít s nima, že by to s tátou nějak domluvil. Kdyby šlo o nějakou normální hádku, mávl bych nad tím rukou a šel. Přece fotbal, chápeme se. Ale tohle víc než určitě nebyla 'normální' hádka. Proto jsem jen záporně pokýval hlavou, na což Mac opustil můj pokoj.

Krátce jsem si povzdechl, prohrabujíc si rukou své mastné vlasy. Hodlal jsem si je dnes umýt, avšak až po romantické chvilce, jenž mě za nedlouho čeká. Bože, už mluvím jako nějaký princ Charming.

Frustrovaně jsem si dlaněmi promnul obličej. Neměl jsem teď chuť nad ničím přemýšlet. Můj otec si o mně myslí, že jsem ožralý děvkař a nevychovaný fracek. Horší už to snad být ani nemůže.

Potřeboval jsem si co nejdřív vyčistit hlavu. Zapomenout na všechny špatné události dnešního dne. Vstal jsem a vyšel z pokoje. Rychle jsem přešel těch pár metrů po chodbě, a když jsem se ocitl před Abbyiným pokojem, krátce jsem zaklepal na dveře. Odpovědí mi bylo tiché pozvání dovnitř. Proto jsem do dveří lehce zatlačil a ocitl se v prostém pokoji.

Vypadal zcela obyčejně, přesto na mě nějakým neznámým dojmem působil příjemně. Žádné stěny přeplněné nafrněnými zpěváky s egem až do stropu. Jen na velké šatní skříní visel plakát s hudební skupinou One Direction, sladěný do barev pokoje. Musela ho vybírat velice pečlivě. Zároveň se tam jistě vyjímal už delší dobu, vzhledem k aktuálnímu stavu skupiny. Ještě se snad nestalo, abych sem přišel a neměla tu uklizeno. Pár kousků kosmetiky, co vlastnila, měla vždy pečlivě srovnané na toaletním stolku. Knihy a učebnice byly na stole urovnané do komínků a trofeje za vítězství na poličce postupně srovnané podle stáří.

Ona sama seděla na větší posteli s modrým povlečením. Upírala na mě své čistě modré oči, s neutrálním výrazem čekajíc na mé následující jednání. Přešel jsem až k ní a posadil se na pohodlnou matraci po její pravici. Vyhledal jsem její přímý pohled a pěknou dobu se nedokázal vrátit zpátky do reality. Bylo to zvláštní. Jakoby do mě viděla, měla prostudovaný každý kousíček mojí mysli a přesně tušila, na co teď zrovna myslím. A tenhle fakt mi po celém těle vyvolal husí kůži.

,,On jednou vychladne," promluvila najednou a svou hřejivou dlaní pohladila mé líčko, na které jsem dneska od táty dostal rovnou dvakrát za sebou. Na mé nechápavé pozvednutí obočí se jen mírně usmála. ,,Jde ti to vidět v očích. Ale neboj se, všechno bude zase dobré, vím to."

,,Přišel jsem sem, aby se mi do hlavy dostaly jiné myšlenky," protočil jsem očima, jednou rukou ji stiskl pas, při čemž jsem ji položil do peřin na záda.

Téměř hned jsem se jí přisál ke krku. Přepadla mě touha po jejím krásné těle, potřeboval jsem se dotýkat její, jak hedvábí, něžné pokožky. Cítil jsem, jak se jí kůže pod mými dotyky rozpaluje. Přesto tu bylo něco špatně. Ona se nedotýkala mě tak, jak bych si zrovna přál. Naopak, spíš pode mnou jen ležela a nechala se sebou dělat cokoliv jsem chtěl.

,,Co se děje?" Přestal jsem ji na krčku tvořit barevné flíčky a rukama se zapřel vedle její hlavy, abych ji viděl přímo do rudé tváře.

,,Já..." Polkla, uhýbajíc pohledem do strany. ,,Začínám být dost nervózní."

,,Kvůli zítřku?" Tázavě jsem pozvedl obočí. Bez řečí přikývla. Zlomek sekundy jsem sváděl vnitřní boj sám se sebou. Tolik jsem po ní toužil. Zrovna teď bych se odvážil říct, že jsem ji doslova potřeboval.

,,Už jsi byla ve sprše?" Povzdechl jsem si nakonec. Záporně zavrtěla hlavou. Pousmál jsem se. ,,Tak se zajdi umýt a pak se vrať zpátky, ale buď jenom v županu, prosím."

Abby

Udělala jsem přesně, jak Martinus chtěl. Vlezla jsem do sprchy a nechala na sebe stékat kapky čisté teplé vody. Do vlasů jsem si po čase vmasírovala svůj oblíbený šampon s vůní jahod a vanilky. Když jsem vylezla, osušila jsem se, hodila na sebe pouze župan a mokré vlasy schovala do turbanu.

Tohle všechno jsem stihla během nějakých dvaceti minut. Pak jsem se vydala zpátky do svého pokoje. Překvapilo mě, že zde bylo zhasnuto. Jen podél okrajů mé postele zářily čajové svíčky. Jedna velká voňavá svíce stála vedle čela postele na nočním stolku a z mého vlastního iPadu vyhrával můj oblíbený playlist. Tiše, avšak dost hlasitě na to, abych ho slyšela, a aby vytvářel dokonalé pozadí celé této chvíle.

,,Co to je za cirkus?" Zasmála jsem se směrem k Tinusovi, jenž stál vedle mé postele pouze v džínách a s odhalenou hrudí. Při pohledu na jeho vypracovaná ramena a břišní svaly jsem se neubránila a musela si zkousnout spodní ret.

,,Pšššt," přistoupil blíž, přikládaje mi svůj ukazováček ke rtům. Opatrně vzal mou dlaní do svojí a odvedl mě až k posteli. Bez varování ze mě stáhl župan, díky čemuž jsem před ním stála opravdu nahá. Pokynul mi, abych si lehla na břicho, což jsem taky hned bez řečí udělala. Netušila jsem, co má v plánu, proto jsem byla dost zaskočená, když mi pomalu začal mnout ramena. Krouživými pohyby mě masíroval a postupně se dostával níž a níž. Nejdéle se zdržel u mých nohou. Něžně přejížděl dlaněmi po mé pokožce, prsty stahujíc svaly k sobě a následně zase od sebe.

Po celou dobu jsem se postupně uvolňovala. Veškerý stres ze mě doslova odplouval. Každým dalším pohybem jeho rukou jsem se uvolňovala víc a víc, dokud jsem nebyla zcela klidná.

,,Kde ses tohle naučil?" Obdivně jsem na něj pohlédla, když skončil a hodil po mě jeho vlastní tričko.

Jen se spokojeně ušklíbl lehajíc si pod peřinu vedle mě. ,,Marcus měl zhruba před rokem období, kdy ho v jednom kuse bolela záda. Tak jsem sledoval nějaká videa nějak to zkoušel, no."

,,Tohle bych si nechala líbit častěji," vykvikla jsem, když jednu svou ruku přehodil přes můj pás, přitahujíc si mě o něco blíže.

,,Stačí jen říct," zamumlal, už s částečně zavřenými víčky. Naklonila jsem se k němu a čelem se zapřela o jeho pevnou hruď. Cítila jsem díky tomu, jak mi jeho horký dech dopadá na temeno hlavy. Bylo mi z tohoto objetí tak dobře. Byla jsem teď v tak dokonalé životní rovnováze, že mě nemohlo nic rozhodit. V tuhle chvíli jsem věřila, že bych bez problémů zvládla cokoliv bych jen chtěla.

,,Ještě něco, Abby," šeptl, když už jsem téměř spala, ,,zítřek nemá jiného vítěze než tebe. Máš na to je tam všechny rozmetat na malé kousky..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tákže zlatíčka... 💓
Nejprve chci říct, jak neskutečně je mi líto, že včerejšek nevyšel  😭💔
Sice jsem na koncert nemohla, přesto jsem to prožívala jako bych tam byla 😞
Tohle se bohužel stává a nikdo to neovlivní 😑 držím palečky, ať vám vyjde ten náhradní termín ✊
Důležité je teď držet pospolu a ukázat klukům, že i přes to je máme skutečně rádi ❣️
Doufám, že se kapitola aspoň trošku líbila 🤞❤️
🌹Ich liebe euch🌹