Abby
,,Psal mi taťka, že dneska večer chce vzít tvojí mámu na večeři," drcl do mě Martinus zrovna ve chvíli, kdy jsem se ve školní jídelně natahovala pro zeleninový salát, jenž jsem si chtěla položit na svůj tác hned vedle talíře s mým oblíbeným Kjøttboller.
,,A co já s tím? Ať si ji pozve, kam chce," pokrčila jsem rameny, u hopila do rukou tác s obědem a otočila se, abych si našla nějaké volné místo, kam bych si mohla sednou a v klidu pojíst.
,,Tak je to úžasná příležitost, když bude celý barák volný, nemyslíš?" objevil se mu na rtech úšklebek, když kolem mě procházel, míříc přímo ke stolu Tobiase a všech těch ostatních imbecilů. Jen jsem mlčky protočila očima a našla jsi zcela prázdný stůl. Právě ho opustila skupina smějících se holek s sedmicentimetrovými podpatky.
Usadila jsem se zády ke stolu, u něhož seděla Martinusova parta, abych se v klidu mohla pustit do svého oblíbeného chodu. I přesto mě však rozptyloval hlasitý smích, jenž se nesl celou jídelnou až ke mně. Sem tam se mi podařilo zaslechnout poznámku mířenou mým směrem, avšak pokaždé jsem se ji rozhodla ignorovat a dělat, že jsem vůbec nic neslyšela. Bohužel, opak byl pravdou a tak mě kvůli jejich hloupý řečem zcela přešla chuť.
Povzdechla jsem si a dostala do sebe alespoň část oběda. Zbytek jsem přinesla k okénku, kde si ho již přebrala kuchařka s silně namalovaným obočím, při čemž se na mě koukala bodavým pohledem.
Se svou taškou, přehozenou přes rameno, jsem se vydala k východu. Ze skříňky jsem si následně vyhrabala učebnice ekonomiky, přitiskla si je k hrudi a zamířila rovnou do učebny. Dneska to bude ještě na dlouho.
*
Když mi po tváři přeběhly měsíční paprsky a do plic jsem po dlouhém dní proseděném ve škole nabrala čerstvý vzduch, veškerá nechuť ze mě opadla.
Pomalu jsem sešla schody od hlavního vchodu a ocitla jsem se na ulici, kde už kolem mě procházely stovky studentů, jenž se nemohly dočkat, až doma odhodí školní bágly a uloží svůj přetížený mozek k odpočinku.
Krátce jsem se rozhlédla, na což se mé oči zastavily na vysokém blonďákovi v protrhaných džínách a tmavě zeleném tričku, jak stojí opřený o zábradlí a v tichu vyčkává, zdali si ho všimnu.
Nevědomky se mi na tváři vykouzlí mírný úsměv, když se rozejdu rovnou za ním.
,,Čekal jsem, jestli mě poctíš svou přítomností nebo mě tu naopak necháš čekat, ať na mě čumí všechny ostatní holky," prohrábl si rukou své blonďaté vlasy, mírně pozdvihujíc obočí. Nadechovala jsem se k odpovědi, ale překvapený hlas za mnou mě předběhl.
,,Macu? Co tu, prosím tě, děláš? Vždyť na ten fotbal jdeme až v sobotu ne?" Protočila jsem očima a ustoupila trochu stranou, aby mohl Martinus přijít blíž.
,,Ve škole praskly trubky, tak nám dali na zbytek dne volno. No a já si řekl, že bych zajel na návštěvu," pokrčil Marcus rameny s pohledem stále přišpendleným na mně.
,,Aha... No, totiž... Já jsem s tebou nepočítal a už mám na odpoledne nějaký plány," promnul si Martinus šíj.
,,A kdo taky říkal, že jsem přijel za tebou?" pozvedl Marcus tázavě obočí. Pak přistoupil blíž ke mně a chytl mě za ruku, na které si se mnou propletl prsty. Zmateně jsem se na něj podívala, ale svým úsměvem mě tiše uklidnil, že se nic neděje a tohle je v naprostém pořádku. Naklonil se ke mně blí] a zároveň, aby to slyšel i Martinus, zašeptal: ,,Půjdeme?"
Pouze jsem přikývla. Když jsme procházeli kolem Tinuse, letmo jsem zachytila jeho nechápavý pohled. Hned na to jsem však svěřila hlavu k zemi a nechala se Marcusem vést neznámo kam.
*
,,Smím ti koupit zmrzlinu?" vytáhl Marcus z kapsy peněženku, když jsme procházeli kolem nejznámějšího zmrzlinového stánku na náměstí.
,,Ne, díky," zavrtěla jsem odmítavě hlavou, neboť mi to nepřišlo vhodné, aby za mě platil.
,,Dobře, tak tedy jinak," chytl mě za zápěstí a dotáhl přímo před pult. ,,Vyber si, to je rozkaz."
Jeho až přehnaně velitelský tón hlasu mě rozesmál. Nakonec jsem si tedy přece jenvybrala kombinaci jahody a vanilky. Marcus si pro sebe poručil čokoládovou s banánem a všechno to hned zaplatil.
Dál už jsme jen kráčeli parkem, až jsme se dostali do rozlehlých zahrad místního zámečku, kde jsme se posadili na lavičku schovanou pod dlouhými větvemi vrby a v tichosti každý lízal svou zmrzlinu.
,,Vadilo by ti, kdybych si zapálil?" zeptal se mě, když dolízal a čekal, až tak udělám i já, aby si se mnou začal povídat. Pohybem hlavy jsem mu naznačila, že mi to nevadí, na což si z vaku vytáhl krabičku cigaret, jednu si vložil do úst a zapalovačem zapálil.
,,Kolik toho za den vykouříš?" sledovala jsem, jak pomalu nasává a vydechuje lehce štiplavý dým.
,,Hele," odtáhne si cigaretu od pusy a krátce se na ni zadívá. ,,Není toho moc. Určitě bych nespořádal celou krabičku. Nejsem závislý. Spíš je to něco jako můj zlozvyk. Prostě rád cítím tu chuť v ústech, když se s někým o něčem bavím. A v pohodě bez toho dokážu žít klidně i měsíc narozdíl od některých borců, co bez toho nedaj ani den."
,,Můžu to zkusit?" kousnu se do rtu. Koutky se mu roztáhnou do širokého úsměvu a bílou tyčinku mi podá.
,,Jen musíš pomalu, ať se nezadusíš," poučí mě, ještě než si od něj cigaretu převezmu a s rozvahou nasaju dým do úst. Chvíli mě dráždí, až dostanu chuť se rozkuckat, abych si trochu ulevila, ale nakonec se mi povede se ovládnou a na štiplavou chuť si zvyknout. Mac mezitím s krabičky vytáhne novou cigaretu a zapálí si ji. Tím mi dá najevo, že tu jeho starou můžu klidně zkonzumovat sama.
,,Víš, poslední dobou si říkám, jaká je škoda, že jsem neodešel s tátou, jak mě Tinus přemlouval. Mohl jsem tě potkat už daleko dřív. Tinus je doslova blbej, když nevidí tu krásu, kterou má celou dobu před očima," zadívá se mi přímo do očí. Svou volnou ruku mi přiloží na líčko a bez jakéhokoliv varování mě políbí.
Rty má měkké a vlhké. Něžně se s nimi otře o mé, až se mi zatočí hlava. Opatrnými pohyby mi slíbá snad každý milimetr. Nakonec se odtáhne a s pohledem zabodnutým do mých očí a znovu si dopřeje doušek známého dýmu.
~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak co? Jak se vám zamlouvá "vztah" Abby a Marcuse? 😏
A co si myslíte o kouření? 😶
Jinak, na mém profilu je jíž nový příběh Bounded with love
takže pokud budete mít zájem, budu neskutečně ráda, když se na něj podíváte 🙏💕
🌹Ich liebe euch🌹
ČTEŠ
Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓
FanfictionOh, I am sorry... I forgot I only exist when you need something... Because I am your "secret" friend... So shh... © MacTinusLoverVeri