Abby
Když ráno otevřu oči, teplé sluneční paprsky, pronikající sem přes prosklené dveře na balkon, mi tančí po tvářích. Zrychleně zamrkám, když mě z prudkého světla zaštípou oči a pro jistotu se otočím na druhý bok. Stále ležím v Martinusově posteli, ale po něm samotném ani památky. Nejradši bych ještě ležela, vzhledem k tomu, že jsem v noci nic moc nenapsala. Ale jen, co jsem si uvědomila, že jsem vzhůru, hlavou mi proletěla bolest. Nebyla nějak extra velká, ale přesto mi byla dost nepříjemná. Asi jsem včera neměla pít vůbec. Dneska se potřebuji naučit na tři testy a s bolestí hlavy na něco takového můžu rychle zapomenout.
Neochotně se vyhrabu z peřiny, abych následně zjistila, že na sobě nemám jediný kousek oblečení. Všechno se válí na zemi, rozházené po celém pokoji. Hodím na sebe jenom spodní prádlo, opatrně vykouknu z pokoje, jestli se kolem náhodou nepotuluje někdo ze starších, a jakmile si ověřím, že je vzduch čistý, rychle přeběhnu do koupelny, ve které se následně zamknu.
Ze zrcadla na mě zírá mladá slečna, která dnes vypadá abnormálně zničeně. Její špinavě blodn vlasy jsou nejen mastné, ale taky rozcuchané, až trčí do všech stran. Pod očima se jí houpou výrazné kruhy a už ani nemluvím po nezvykle světlé barvě její pleti.
Když mi pak pohled sjede o něco níž, zalapám po dechu. Na krku se mi vyjímá jasně zbarvený cucflek. Instinktivně po něm přejedu bříšky prstů, abych se ujistila, že je skutečný. A bohužel opravdu je. Není sice první, který mi Tinus udělal, už jsem jich od něho měla několik, ale ty se daly vždycky bez problémů zamaskovat. Ale tenhle? Ani tři vrstvy make upu by mi nepomohly.
Otočím kohoutkem, z rukou si udělám kalíšek a do něj si následně nechám nstéct vodu. Nejdřív se trochu napiju než si studenou vodou zchladím tváře. Najednou ostře zalituju všeho, co se včera vůbec stalo. Měla jsem Natovi dovolit, aby se mnou běžel ten závod místo táty, určitě bychom to vyhráli. Mohla jsem udělat všechno pro to, aby mě máma nelitovala, to bylo to poslední, co jsem zrovna potřebovala. A v neposlední řadě jsem určitě neměla vypít tolik vína. Připadala jsem si jako kur... víte, co... když jsem se nejprve opila a pak, dá se říct, že jsem se přímo vnutila Martinusovi do postele.
A tento moment se mi před očima mihne vzpomínka, jak dopíjím poslední doušek rudého nápoje a prázdnou skleničku následně pokládám před sebe na stůl. Natahuji se k Tinusovi, abych ho odtáhla nahoru do pokoje. Zhasínáme lampičku, ale skleničky i prázdnou láhev od vína necháváme ležet na stole.
Doslova ztuhnu na místě. Jestli tam tohle všechno zůstalo přes noc, je víc než pravděpodobné, že to máma viděla. A to znamená jen jediné. Čerstvě zrušený zarach by se mi obratem vrátil zpět během necelých čtyřiadvaceti hodit, neboť u nás je jedno jediné pravidlo, které bych se kdy bála porušit. A to právě pít, dokud mi není osmnáct.
Už radši nad ničím nepřemýšlím. Ještě na sebe stihnu hodit župan, abych zakryla jasně červený flek na krku a doslova vyběhnu z koupelny. Schody dolů beru po dvou s nadějí, že máma ještě spí a do obýváku se nedostala. Ta se však hned rozplyne, jen co vyběhnu do místnosti a spatřím ji s Erikem sedět na pohovce, jak popíjení svou ranní kávu.
,,Tady jsi..." vzhlédne ke mně a nadechuje se, aby mohla pokračovat, ale skočím ji do toho.
,,Mami, já ti to vysvětlím," vyhrknu, i když ve skutečnosti nemám nejmenší ponětí o tom, co jí na to řeknu. ,,Já... Já jsem totiž... Byla jsem dost rozhozená, a zkrátka.. "
,,Abby, co se stalo?" zabodne do mě svůj pronikavý pohled. Připravuji si další věty, ale na poslední chvíli se zarazím. Stůl je až na hrnky od kávy zcela prázdný. Ani máma nevypadá, že by byla nějakým způsobem rozhozená, z čehož usoudím, že žádnou láhev neviděla a nic netuší. Na jednu stranu se mi hrozně uleví, ale na druhou netuším, co teď říct.
,,Bože... Promiň... Já..." přelétám očima po místnosti a snažím se vymyslet vhodnou výmluvu. ,,Jen jsem včera dost pozdě usla, tak jsem teď tak unavená, že jsem si až myslela, že byl ten sen skutečný... "
Přimhouří oční víčka. Je mi jasné, že mi nevěří, ale pro tentokrát to naštěstí nechá plavat. Kývne na Erika a oba se postaví. ,,Zajedeme do města nakoupit, chcete něco?"
Až teď si uvědomím, že za mnou v kuchyni stojí Martinus a pozoruje celé tohle mé trapné vystoupení. Oba dva současně zavrtíme hlavou, na což Erik hrábě po klíčích, máma po kabelce a peněžence a nejednou jsou oba pryč.
Konečně si můžu nahlas oddechnout. Otočím se a dojdu do kuchyně až k Martinusovi, kde se opřu o kuchyňskou linku a bříšky prstů si přiložím ke spánkům.
,,To byla ta nejtrapnější výmluva, co jsem kdy slyšel," uchcechtne se, zakládají si ruce na prsou.
,,Bože," protočím očima. ,,Nic lepšího mě nenapadlo, jasný? Nedokážu v horkých situacích zachovat chladnou hlavu jako ty. Mimochodem, kde skončilo všechno po včerejšku?"
Znovu se usměje, ale tentokrát tím svým milým, něžný úsměvem. ,,Ráno jsem nemohl spát a vzpomněl jsem si, že jsme tu něco zapomněli a nebylo by asi moc dobré, kdyby to naší objevili."
,,Díky," zvednu koutky úst do úsměvu a myslím to opravdu upřímně.
,,Bolí tě hlava?" přistoupí ke mně blíž, aby mi schoval neposlušné prameny vlasů za ucho. Němě přikývnu, na což do sklenice napustí čistou vodu, zaloví v zásuvce a vytáhne prášek, který mi i s vodou hned podá. Úsměvem mu poděkuju.
,,Možná by ses měla jít pořádně vyspat," pokrčí rameny, zatímco tabletu zapíjím. Poté mírně nakloní hlavu doprava, natáhne ruku a odkryje mi část kůže na krku, kde se vyjímá červený flíček. Když bříšky jeho prstů přejedou po mé pokožce, strnu a projede mnou zvláštní elektrizující pocit.
,,Honey, tohle je důkaz, že to v noci bylo naprosto dokonalé," oblízne si spodní ret a sotva slyšitelně zašeotá: ,,TY jsi byla dokonalá."
,,Ale ten důkaz jen tak lehce nezakryju, ty Einsteine," protočím očima. Na to se jen šibalsky ušklíbl a odešel z místnosti.
~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak a jsem tu s novou kapitolou 💞🤞
Ano, vím, poslední dobou je to dost nudné, ale já se prostě jen potřebuji propracovat k zápletce, tak to prosím ještě tak 3-4 kapitoly vydržte 🙏💛
Děkuji moc za všechno 😍💞
🌹Ich liebe euch🌹
ČTEŠ
Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓
FanfictionOh, I am sorry... I forgot I only exist when you need something... Because I am your "secret" friend... So shh... © MacTinusLoverVeri