Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

28🎀

Abby

,,Tohle ti neodpustím!" doslova jsem vyběhla z kina, nedbajíc na Marcuse, jenž se loudal nějakých dvacet metrů za mnou s pobaveným úsměvem na tváři. Když jsem se konečně dostala z nákupního centra ven, opřela jsem se o nejbližší lampu a s rukama založenýma na prsou ho probodávala pohledem.

,,No coco," pokrčil rameny s rukama zabořenýma hluboko v kapsách. ,,To ty jsi byla ta, kdo navrhla, aby jsme šli do kina."

,,Ale ne na horor," pleskla jsem dlaní o čelo. ,,Bože, příště už tě samotného film vybírat nenechám."

,,Tak, ale to byl záměr. Bývá to tak vždycky, ne? Kluk vezme holku do kina na horor, aby se bála a co nejvíc se na něj nalepila. Holt mi to trošku nevyšlo," pokrčil rameny, ,,místo toho, aby ses ke mně přitulila, skrčila ses na zem, strčila si do uší sluchátka a celý zbytek filmu poslouchala písničky..."

Hlasitěji jsem se zasmála. ,,Nesmíš počítat s tím, že každá holka je stejná a touží po jediném."

,,Pro příště si to budu pamatovat," přikývl, při čemž si nezapomněl prsty projet skrz své blond vlasy. Když si všiml, jak ho se zájmem pozoruji, lehce se usmál, přistupujíc o něco blíž. Opatrně natahujís ruku, mi schoval pramen vlasů za ucho, při čemž se bříšky jeho prstů otřely o mou pokožku. Na tváři se mi objevil jasný úsměv.

V tu chvíli se však můj vak rozřinčel písničkou od Nailla Horana. V momentě jsem se od Marcuse odtáhla a hbitě si ho stáhla ze zad. Vylovila jsem svůj telefon, na jehož obrazovce zářilo Natovo jméno. Zkontrolovala jsem čas a málem jsem dostala šok při zjištění, že jsem už přes půl hodinu měla trénovat na stadionu.

,,Nate, promiň mi to," v rychlosti jsem hovor přijala, a aniž bych ho pustila ke slovu, pokračovala jsem, ,,usla jsem u učení a teprve teď jsi mne probudil. Do patnácti minut jsem tam."

,,Ale pospěš si," zněl dost podráždeně. Ale ani se mu nedivím. Vždyť jsem nedorazila na poslední trénink před postupovým závodem.

,,Musím jít," schovala jsem telefon v rychlosti zpátky do vaku. ,,Uvidíme se až přijdu domů, ok?" krátce jsem ho políbila na líce, ,,a vzkaž, prosím tě, mámě, že nejspíš dneska dorazím později."

Stačil už jen bez řečí přikývnout, než jsem
zmizela za nejbližším rohem. Byl pátek a Mac se rozhodl, že víkend stráví u nás, lépe řečeno, pojede mě s ostatními podpořit na závod.

*

Naposledy jsem zrychlila. Branku našeho baráku jsem měla už téměř na dosah. Dvacet metrů. Patnáct. Deset. Pět... Plynule jsem přešla do pomejšího běhu a ještě chvilku se po zahradě vyklusala, než se mi dech i tep zklidnili do přijatelné hodnoty. Vím, že bych se neměla zbytečně přepínat, když už jsem měla dost náročný trénink. No, i přesto si chci být prostě jistá, že to zítra všechno zvládnu bez jediného zaškobrtnutí. Chci si být jistá, že kdykoliv dokážu zrychlit i nad svoje maximum.

Když už jsem se jakžtakž uklidnila, vešla jsem do domu. Ještě jsem za sebou ani nezavřela dveře a už se ke mně donesla hlasitá hádka. O chvíli později jsem už stála v obýváku a sledovala Kjell-Erika, naproti němuž stál rudý Martinus s otiskem dlaně na pravém líci. Navzájem po sobě řvali, zatímco Marcus s mamkou seděli na pohovce a celou potyčku s překvapeným výrazem sledovali.

,,Byl jsem si jistý, že jsem tě vychoval správně!" chytil Erik Tinuse za tričko a prudce s ním zatřásl, ,,ale ty jen každou noc střídáš holky a dokonce i chlastáš!"

,,Už jsem ti jednou řekl, že jsem s tím skončil!" Tinus se vztekem doslova dusil, ,,už přes měsíc tu stupidní hru nehraju! A co se týče té flašky, myslím si, že jsi neměl nejmenší právo prohledávat můj pokoj!"

,,Nevykládej mi, co můžu nebo nemůžu! Uvědom si, že jsem tvůj otec, ano?!" napřáhl se a ještě jednu mu vrazil na to samé místo jako předtím. ,,Fracku jeden!"

Tinus sebou škubl. Na vteřinu ztuhl na místě, avšak následně se otočil, a procházejíc kolem mě, se vydal do svého pokoje. Hned na to v obývacím pokoji nastalo hrobové ticho. Nepříjemné a tíživé. Erik zhluboka oddychoval, jak se snažil vstřebat hádku se svým vlastním synem. Nakonec se otočil k Marcusovi a svým způsobem mu začal vyhrožovat, co se mu může stát, když se bude chovat podobně jako jeho mladší dvojče.

To jsem se už ale v tichosti vytratila a po schodech zamířila do patra. Sice jsem byla dost zpocená a nejraději bych si dala sprchu, avšak něco uvnitř mě přemluvilo a nasměrovalo mé kroky zcela jiným směrem.

,,Tinusi?" šeptla jsem a lehce zaklepala na dveře. Nic. Proto jsem to zkusila ještě jednou. ,,Tini... To jsem já..."

Konečně se ozvalo cvaknutí zámku a dveře se otevřely. Vykoukl na mě, už ne tak rudý Martinus. Otisk dlaně na tváři se mu lehce zbarvoval a slzy naopak měnily víčka jeho oči do červeného odstínu.

Pustil mě dovnitř, zavírajíc za mnou. Následně si odešel sednou zpátky na postel. Moc jsem neuvažovala nad tím, co dělám dál, přišla jsem k němu a obkročmo se posadila na jeho klín.

,,To bude dobrý," zašeptala jsem, berouc si jeho tváře do dlaní. Bříškem palce jsem ho opatrně hladila po místě, kde dnes během krátké doby získal hned dvě silné facky. Hnědýma panenkama se mi zabodával do očí, zatímco jsem mu jednou rukou zajela až do vlasů.

Stále jsem cítila, jak je napjatý. Vztek ho pořád ještě nepřešel. Hlavou mi probleskne nápad, který hned zrealizuji, aniž bych nad ním vlastně přemýšlela. Poposednu si, čímž se na něj více natisknu. Ani se nepotřebuji moc sklánět, abych rty dosáhla na jeho krk, po kterém ho začnu něžně líbat. Palcem ho nepřestávám hladit po dotčeném líčku a rukou v jeho vlasech za ně lehce zatahám. Když ho vztek neopustí sám, může si ho vybít vášní. Proto se jediným pohybem zhoupnu v bocích, na což se pokojem roznese jeho tichý vzdych.

Dalších pár minut se odehrává v podobném duchu, dokud mě nepohladí po vlasech a lehce mě od sebe neodstrčí. Upřímně na mě pohlédne a usměje se. ,,Tady bych to utl."

Zaraženě zamrkám. ,,Cože? P-proč?" cítím, jak se začínám červenat, ,,dělám něco špatně...?"

,,Ne, vůbec ne, naopak," ušklíbne se, ,,bylo by moc hezké, kdyby to zašlo dál, ale je tu teď plný barák lidí. A navíc, za chvíli se tu jistě objeví Marcus. Počkáme si... Taťka jde s Macem za dvě hoďky na fotbal a tvoje máma má noční."

,,Dobře," přikývnu. ,,Je ti už aspoň trochu líp?"

Koutky rtů pomalu zvedne do úsměvu. ,,Ano, je... Děkuji..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Čauko ☺️💓
Omlouvám se, jestli je tato kapitola zvláštní, nezajímavá... atd... 😶
Ale aktuálně si procházím dost nepěknou psychickou situací a mám strach, že se to tak trošku projevuje i na mém psaní 🤷🏻‍♀️
Zároveň je tohle jediná aktivita, která mi jistým zpúsobem pomáhá a uklidňuje mě 😅
Zajímavý to paradox 🤔😂
Tak dobrou noc 😴😘
🌹Ich liebe euch🌹