Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

39🎀

Abby 

Martinus mě dotlačil až k dřevěným dveří. Ještě dřív než je otevřel, mě letmo pohladil po vlasech tak, aby to máma ani Kjell-Erik nemělišanci vidět a mile se na mě usmál. Pak už konečně hmátl po klice.

Nerada jsem to přiznávala, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Spíš právě naopak. Museli probourat stěnu mezi domem a garáží - která se mimochodem stejně nepoužívala a byla plná jen samých zbytečností, na které pocelý rok nikdo nesáhl neboť pokoj byl o dost větší než dřív. Po pravé straně byla umístěná poměrně velká postel s železnou konstrukcí natřenou na stříbřitě šedou. Mezi stěnou po pravé straně a postelí se nacházel dost rozlehlý prostor na to, aby se tam člověk s vozíkem bezproblémů vytočil. Velký rohový stůl z tmavého, pravděpodobně smrkového, dřeva, byl postaven kousek od dvoukřídlového okna, z něhož byl nádherný výhled na moji oblíbenou část zahrady. Ani skříně, samozřejmě, nechyběly. Všechno to završovaly plakáty mých oblíbených sportovců a zpěváků, visící na volných místech na zdech. Poličky pak byly plné mých oblíbených knih a jedna speciální obsahovala pouze moje trofeje a medaile. Někdo si dal dokonce tu práci, aby všechno ladilo do levandulově fialové a bílé barvy.

,,Páni..." utekl mi z úst obdivný výdech. Aktuálně to bylo to jediné, k čemu jsem se dokázala přimět. Najednou mě polil sžíravý pocit výčitek. Jak jsem si mohla myslet, že by to Kjell-Erik odbil a čekat jen bílou místnost s obitou omítkou, postelí a ztrouchnivělými skříněmi? Do očí se mi pomalu dostávaly první slzy.

,,Moc děkuju," šeptla jsem, když se všichni postavili přede mě, jen aby mohli vidět mou reakci. Máma se ke mně sklonil a dlouze mě objala kolem ramen. Když Erik přišel blíž a chtěl mi pocuchat vlasy, k jeho překvapení jsem ho chytla za ramena a stáhla si ho dolů. Mermomocí jsem se převládala, abych nezačala brečet. Dělá toho pro mě tolik, i když nemusí. Nemělo by být v pořádku, že se o mně stará víc než můj vlastní otec, ale momentálně jsem za to opravdu ráda.

,,Tak mi půjdeme udělat večeři, ať si tu můžeš mezitím nějak zvyknout," mrkla na mě máma, chytla Erika za ruku a už ho táhla že dveří. Musela jsem se pousmát, neboť to vypadalo, jakože má strach, abych jí ho nepřebrala.

Když za sebou zavřeli dveře, nastalo naprosté ticho. Sledovala jsem Tinuse, jak si s předstíraným zájmem prohlíží své černé ponožky. Schválně jsem si odkašlala, nacož se na mě podíval a na tváři se mu vykouzlil lehký andělský úsměv.

,,Doufal jsem, že se ti bude líbit," prohodil hlavou, abych pochopila, že mluví o pokoji.

,,Doufal jsi správně," přikývla jsem. Rozhodla jsem se prozkoumat to tu podrobněji. Trochu jsem potlačila do koleček křesla a rozjela jsem se k posteli. Na nočním stolku stálo několik fotografií. Na jedné jsem byla s mámou asi jako pětiletá, tenkrát ještě čistá, blondýnka. Objímala mě kolem ramen a obě jsme se smály. Na dalších jsem byla vyfocená v běhu nebo na stupínku vítězů. Byla tam dokonce jedna i s Marcusem, jak mě objímá kolem pasu a oba se něčemu upřímně smějeme. Všechny byly nádherné, ale přece jen mi tam něco chybělo.

,,A kde je nějaká fotka s tebou?" pohlédla jsem na něj a cítila, jak mi do tváři postupně vstupuje červeň, ostatně stejně jako jemu.

,,No, víš..."nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou. ,,Nenašel jsem žádnou naši společnou fotku. Nebo aspoň ne takovou, která by se dala použít..."

Martinus

Lhal jsem. A dost jsem se divil, že to nepoznala. Samozřejmě, že jsem měl nějakou naší fotku. Dokonce jsem ji i nechal vyvolat a zarámovat. Když jsem jí však chtěl na noční stolek přidat ke všem těm ostatním, zarazil jsem je a pěknou chvíli si ji prohlížel. Nevím proč, ale strašně jsem si ji oblíbil. A nakonec jsem ji tam nedokázal nechat. Vzal jsem si ji k sobě do pokoje a postavil na strategické místo. Kdykoliv vejdu do pokoje, probudím se nebo si lehnu do postele, mám ji přímo na očích.

Nerad to přiznávám, ale aktuálně se mi celkem hodí, že Bie nemůže chodit, aspoň ji nemusím nic vysvětlovat, kdyby ji náhodou viděla. Upřímně si ani já sám nedokážu vysvětlit, proč jsem něco takového udělal.

,,Aha, tak budeme muset někdy nějakou vhodnou udělat," zasmála se, při čemž mi její melodický smích v jednom kuse zvonil v uších.

,,Máme asi třičtvrtě hodinu čas," nadhodil jsem, ,,co bys chtěla dělat?"

,,Nechtěl by jsi mi třeba zase číst?" roztomile se začervenala, sklápějíc hlavu k zemi. ,,To je asi jediné, co mi bude chybět z doby, co jsem ležela v nemocnici."

,,Mám možná lepší nápad," ušklíbl jsem se, ,,počkej minutku."

Ani jsem něčekal, jestli něco odpoví, prostě jsem vyběhl z pokoje, proběhl kuchyní ignorují tátu, jak se líbá s Teresou a po schodech se dostal až ke mně do pokoje. Bez přemýšlení jsem hrábla po svojí kytaře a poznámkovém bloku a vrátil se zpátky do Abbyina nového pokoje.

,,Co máš v plánu?" přejela mě podezřelým pohledem. Jen jsem se šibalsky usmál a pomohl ji přesednout z křesla na postel. Opřela se o její čelo a s očima plnýma zvědavosti mě pozorovala.

Sedl jsem si na kraj postele, v rychlosti naladil kytaru a upřeně se na ni zadíval. ,,Když jsi tu tak dlouho nebyla, docela jsem se nudil, tak jsem zkusil něco málo složit... No, můžu ti to zkusit zazpívat, že by jsi mi pak třeba řekla, co si o tom myslíš?"

Překvapeně přikývla, nacož jsem zahrál první akord, a když nastala správná chvíle, zprvu potichu, jsem začal zpívat.

,,Have you got somewhere to be?
Or you wanna take a walk with me?
Do you think that we could be something together?"

Sledoval jsem výraz v její tváři. Byla tak roztomilá, když otevřela svou malou pusinku v ohromeném gestu. Sám pro sebe jsem se usmál a pokračoval.

,,Have you got somewhere to go?
Baby you and I can lose control
Do you think that what we have could last forever?

You got your white striped sneakers on
Let's go somewhere only we know

I think I wanna go where you go
You and me together is right, we know,
and we can't stop it
I think I wanna go where you go..."

Posledních pár vět jsem zpíval už opravdu nahlas, že mě museli slyšet i naši v kuchyni.

,,To je zatím vše, co mám," pokrčil jsem rameny, když mlčela a jen na mě zírala.

,,Bože... To... To..." zakoktala se, když se snažila najít správná slova, ,,to bylo opravdu nádherné. Tohle bych do tebe vážně neřekla."

,,Děkuju," pousmál jsem se. Úsměv mi však zmrzl, hned na to, co jsem pohledem sklouzl k jejím drobným rtíkům. Nevím proč. Najednou na mě začaly působit jako nějaký magnet. Aniž bych si to uvědomoval, přibližoval jsem se k ní a stejně tak i ona ke mně.

Najednou jsem přestal dýchat. Srdce se mi prudce rozbušilo a už jsem jen čekal, až na svých rtech pocítím teplý pocit měkkých polštářků.

,,Večeře je hotová," zaklepal táta na dveře a tak tak jsme od sebe stihli uskočit, než vešel dovnitř.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak a stihla jsem ještě jednu kapitolu před víkendem 🤭
Právě jsem dorazila do Prahy a následujících pár dní mám opravdu nabitých...
Mimochodem...
Ještě jednou všechno nejlepší  Sokolicek
Kapitola je pro tebe, tak doufám, že se líbila 😏💞
❤️❤️❤️
A strašně moc děkuju heidreams dokonalou fotku v médiích 👆💜
btw... Je to ta co má Tinus zarámovanou 😘
Všichni hned povinně follow, protože tohle je moje velké zlatíčko 😻❤️
🌹Ich liebe euch🌹