Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

41🎀

Martinus

Viděl jsem ji to na očích. Bylo mi to jasné dřív, než jsem se zeptal. Pevně sevřela víčka k sobě. Zcela jistě zadržovala slzy. Kdybychom nebyli zrovna v této situaci, zkusil bych se pousmát. Chtěla, aby ji všichni viděli jako silnou dívku a nemuseli mít starosti s tím, jak se asi cítí. Na druhou stranu byla tak zranitelná, až mi to připadalo roztomilé.

Netušil jsem, co bych měl v tuto chvíli říct. Stejně jsem cítil, že ani ona nestojí o jakákoliv slova útěchy. Aspoň ne tady. Proto jsem pouze vklouzl svou dlaní do jejích rukou, jenž měla složené na klíně, a opatrně ji je stiskl. Téměř neznatelně mi stisk opětovala, avšak oči ponechala pořád zavřené.

Celá cesta zpátky domů probíhala v tiché tíživé atmosféře. Seděl jsem vzadu společně s Abby. Hlavu měla položenou na mém rameni, čelem se opírajíc o krk. Rukou jsem ji objímal kolem pasu a v hlavě si představoval, co všechno prožívá, a jaký vnitřní boj musí aktuálně svádět. Ve zpětném zrcátku jsem se párkrát setkal s Teresiným bolestným pohledem. Chápal jsem to. Vidět milované osoby, jak trpí, je mnohdy i horší než naše vlastní utrpení.

Když jsme zaparkovali před domem, Teresa vytáhla z kufru vozík, nacož jsem do něj Abby pomalu posadil. Věnovala mi krátký ublížený pohled, z kterého mě bodlo u srdce. Pomalu jsem ji dlaní přejel přes celou délku tváře.

,,Co kdybych udělala na večeři lasagne?" nadhodila Teresa, když jsme se dostali až do domu. Pohlédl jsem na Abby. Ta se však k odpovědi vůbec neměla. Naopak pohledem propalovala dřevěnou podlahu.

,,Dáme si je rádi," přikývl jsem nakonec za nás za oba, nacož zmizela v kuchyni. Oči jsem opět přesunul na Abby, která si s nezájmem pohrávala s prsty na rukou. Uchopil jsem madla jejího invalidního křesla a dotlačil ho ke schodům. Tam jsem si ji vzal do náruče a došel tak až k sobě do pokoje.

,,Co to děláš?" šeptla, když jsem jí na chvíli odložil na svou postel, abych mohl zamknout a hned na to otevřít dveře na balkon. Neodpověděl jsem ji, jen si ji vzal opět na ruce a dostal se na čerstvý vzduch. Zalezl jsem do nejodlehlejšího koutů balkonu, jenž propojoval můj pokoj s jejím starým. ,,Co tu děláme?" rozhlédla se kolem.

,,Shhh..." pohladil jsem ji po vlasech, při čemž jsem si její hlavu pritiskl k hrudi. ,,Plakej..."

,,C-cože?"

,,Nikdo tě tu neuvidí," zašeptal jsem, ,,jsme tu sami. Můžeš plakat, jak dlouho budeš chtít, nikomu nic neřeknu. Potřebuješ to ze sebe dostat, Bie, sama to víš. Vidím, jak se snažíš ovládat. Ale věř mi, když se vypláčeš, necháš to všechno prostě odplout, uleví se ti..."

Nějakou chvíli panovalo naprosté ticho. Seděla mi na klíně, s tělem opřeným o mé. Já ji pevně objímal a hladil po vlasech. Pak konečně vzdálené štěbetání ptáků přerušil její hlásitý vzlyk. Ještě víc jsem ji na sebe přitiskl a poslouchal její pravidelné sténání. I když jsem se na to snažil připravit, z nějakého neznámého důvodu mi bylo těžko. Brečela mi v náručí a z toho mě nepříjemně svíralo na hrudi.

,,O... o všechno... jsem... přišla..." zcela nečekaně mi obmotala ruce kolem krku, což mi způsobilo zvláštní šimrání v břiše. ,,Jak... Jak můžu sakra dál fungovat?! Od teďka... prostě... budu absolutně neschopná! Nepostavím se. Bez pomoci se nikam nedostanu! Už... už si nikdy nebudu moct zaběhat! Bože... vždyť... vždyť... byl to jediný způsob, díky kterému jsem se dokázala uklidnit, pročistit si hlavu... a teď jsem o to všechno přišla! A jak si teď mám asi najít nějakého partnera?! Kdo mě s tímhle bude chtít?! Nikdo! Nenávidím to! Nenávidím svůj život!"

Věnoval jsem ji letmý polibek do vlasů, při čemž mě v nosu zašimrala vůně mátového šampónu. Pak jsem se sklonil k jejímu oušku a začal do něj potichu zpívat.

,,You look nice
You look funny
You look different, and I like it
You look wise
You look lovely
You look different, and I like it
I wanna get to know ya’
I just wanna get to know ya’
I just wanna get to..."

Stále vzlykala, objímajíc mě svýma ochablýma pažema. Přesto jsem však zpíval dál.

,,You look sweet
You look figthy
And you don’t take care for know one
I know it
You look kind, and if I’m lucky
You might find some time, to get to know me..."

,,Tohle jsi taky složil? " po dobu toho, co jí můj hlas tiše šeptal do ucha se pomalu uklidňovala. Dlaní si částečně utřela mokré tváře a už si jen opírala hlavu o mé rameno a tiše poslouchala.

,,Počkej si ještě..." lehce jsem se usmál.

,,Tell me where you go when you’re stressed out?
Oh Lost when locked out
Oh and what you do?
Where you been?
And what you like?
I want to get to know you, girl..."

Nastalo příjemné ticho. Vnímal jsem, jak ji buší srdce, stejně rychle jako mě samotnému. Seděli jsem tam takhle v tichu nejspíš dost dlouho, neboť jsem začínal pociťovat, jak okolní teplota klesá. I Abby se již začínala lehce chvět, proto jsem se i s ní v náručí postavil a vrátil se zpátky do pokoje. Tam jsem ji položil na postel, lehl si vedle ní a přehodil přes nás peřinu.

,,Poslouchej mě, princezno," lehce jsem ji zvedl bradu, aby mi viděla do očí. ,,Pamatuj si, prosím, že život má smysl, ať je jakkoliv hrozný. I když se ti nelíbí, hlavní je, že ho máš. Nemusíš se strachovat z toho, co bude. Máš kolem sebe lidi, co tě milují a s láskou ti budou pomáhat. Postupem času se třeba spoustu věcí naučíš i sama. Vím, že to je pro tebe těžké. Najednou se s tím vším rozloučit, ale ty jsi silná. A neříkám to proto, abych tě uklidnil, říkám to proto, protože opravdu jsi. Už několikrát za tu dobu, co se známe, jsi mi to dokázala. Když ukážeš osudu, že se nebojíš a že zdoláš cokoliv, co ti postaví do cesty, vyhraješ na plný čáře. A pak se najde někdo, kdo tě bude neskutečně milovat. Nebude mu záležet na tom, co můžeš nebo nemůžeš. Jediné, o co mu půjde, budeš ty..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tákže 😅 tady máte další kapitolu ♥️
Doufám, že se aspoň trochu líbila 🙏😌
Tak co říkáte na to, jak se Tinus chová 😏
Já asi něco cítím ve vzduchu ☺️✌️
Jinak přeju krásný nový týden a dobrou noc 😘😴
🌹Ich liebe euch🌹