Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

33🎀

Martinus

Bylo mi špatně. Neměl jsem v plánu ji tak moc ublížit. Krev mi zmrzla v žilách, když se jí v očích mihl odstín zklamání. Takhle zničenou jsem ji viděl poprvé. Ihned mi došlo, jak bezohledný jsem vůči ní byl, jak hnusně jsem po ní řval. Nechtěl jsem to nechat jen tak. Co nejdřív jsem se jí chtěl omluvit, ale to by mi nesměla utéct.

Všichni moc dobře víme, že v běhu je nejlepší. Proto ani není divu, že se mi ztratila hned po několika minutách. Myslel jsem, že už ji nenajdu. Gór v těch skalách, kde se mohla schovat doslova do každé jeskyňky.

Zcela jsem zapomněl dýchat, když jsem jí tam pak viděl, jak se stěží drží a zároveň kolem pasu objímá malou holku. Hned jsem si dal pět a pět dohromady. Bože, nikdy nad ničím nepřemýšlela, jen jednala. A co, že to je nebezpečné, ona do toho prostě musí jít. Vůbec nemyslí na následky. A to mám na ní rád. Ona sebe samu odsunuje až na druhé místo.

Naléhavě mě poprosila o pomoc, což mě konečně probudilo z mého tranzu. Trvalo to nějakou chvíli. Viděl jsem při tom, jakou sílu do toho dává, až jsem se divil, kde ji všechnu bere. Zároveň mi bylo jasné, že je ti pro ní vytižující. Nakonec se mi konečně povedlo holčičku chytit a vytáhnout ji nahoru k sobě. Položil jsem ji na záda, jelikož se šokem celá třásla.

,,Klid," zašeptal jsem hladíce ji po vlasech, ,,už je to v pořádku, jsi v bezpečí."

V rychlosti se mě chytla kolem krku, jako by se bála, že znova spadne. Zaskočeně jsem ji ruce obmotal kolem těla a chvíli ji jen tak držel v objetí, dokud mi nedošel jeden podstatný detail. Opatrně jsem ji od sebe odtlačil a vrhl se zpátky k okraji s cílem pomoct do bezpečí i Abby.

Srdce se mi doslova zastavilo, když na místě, kde se ještě před malou chvílí Abby vytrvale držela nic nebylo. Nic. Prostě jen vzduch. Zděšeně jsem se rozhlédl kolem sebe, doufajíc, že se nahoru vyšplhala sama a já ji jen přehlédl.

,,Bie!" zařval jsem, ani si neuvědomujíc, jak mi z očí začínají téct slzy. Nedokázal jsem se ani nadechnout. Nebyla tam. Neudržela se a msela spadnout dolů. Ale na to jsem nechtěl ani myslet. Nedokázal jsem si představit, že bych o ni měl přijít. Ona byla jediný člověk, který mě chápal. V tomhle ohledu si vedla dokonce lépe než Emily.

,,Ne ne ne!" zvedl jsem se, tahajíc se za vlasy. Takhle to nesmí skončit. Nedokážu žít s pocitem, že poslední, co jsem ji řekl bylo, že je mrcha. Vlastně ani nechci přijmout fakt, že je mrtvá.

Pak jsem ji zahlédl. Ležela na výběžku o nějakých dvacet metrů níž. Ale to bylo všechno. Nehýbala se.

,,Co se stalo?!" objevil se najednou za mnou hlouček lidí, ve předu s malým klukem, ukazujíc na dívku, jenž Abby zachránila.

,,Volejte záchranku!" nepřemýšlel jsem. Mojí hlavní prioritou teď bylo dostat se co nejdřív dolů k Abby. Ani nevím, kudy jsem těch několik desítek metrů sbíhal. Vím, že sem tam jsem málem uklouzl, ale nezastavoval jsem, dokud jsem nohami nestál na pevném výběžku. Nebyl tak velký jako ten nahoře, avšak stačil na to, aby Bie zachytil a ona nespadla přímo dohluboké propasti.

,,Bie, Bie, to jsem já," vrhl jsem se k ní, berouc do dlaní její studené tváře. Ihned jsem si z ramen stáhl mikinu a přehodil ji přes ní. Bál jsem se s ní jakkoliv pohnout. Přece jen dopadla přímo na záda.

,,Bie, prosím," sklonil jsem se k ní, nepřestávajíc ji hladit po vlasech. ,,Notak, holka, vydrž to. Vždyť jsi bojovnice. Jedna z těch nejtvrdších holek, co znám. Nevzdávej to, postav se tomu."

,,Tini..." šeptla, ždibec pootevírajíc své sytě modré oči.

,,Jsem u tebe," vyhledal jsem její ruku a silně ji stiskl, ,,nejsi sama."

*

,,Paní Streistvordová?" postavil se přímo před nás doktor v bílém plášti. Rychlostí blesku jsem se postavil. Bylo to šest sakra dlouhých a nekonečných hodin. Nejprve byl problém dostat Abby do nemocnice. Ze skal ji museli dostat vrtulníkem, kterým ji následně i přepravili do nejbližšího špitálu. Když jsme sem pak o hodinu později přijeli autem, byla už na sále.

Bez řečí jsme tu seděli v čekárně, já do sebe narval už snad osm kafí z automatu, ale žádnou úlevu jsem necítil. Marcus si vedle mě bez řečí pohrával s kšilfovkou. Po třech hodinách nám oznámil, že musí na vzduch a vrátil se se slovy, že před nemocnicí se to novináři jen hemží. Nedivili jsme se. I telefon na recepci v jednom kuse zvonil. Jen co ho sestřička vzala, začala se rozčilovat, že tahle linka pro média neslouží a nafučeně hovor položila.

,,Sørensensová, jsem rozvedená," opravila doktora Teressa. ,,Jak je na tom?"

,,Podívejte. Pád z takové výšky je opravdu závažný a je doslova zázrak, že Abbygail přežila. Utrpěla však velice vážná poranění páteře. Došlo k luxačním zlomeninám několika obratlů. Ty jsme zafixovali, ale Abby si pár týdnů určitě poleží jen v jedné poloze."

,,A kde je ten největší problém?" zeptal jsem se, když jsem v jeho tváři rozpoznal soucit.

Věnoval mi pohled, jako by se chtěl omluvit za to, co se chystá říct. ,,Poraněná byla, bohužel, také mícha. Nejsme teď schopni rozeznat rozsah tohoto poranění, odborné testy budeme muset provést až se Abby bude moct hýbat. Přesto bych vás už teď chtěl upozornit, ať pozitivní výsledky nečekáte..."

*

Píchlo mě u srdce, když jsem jí tam tak viděl ležet. Zafixovanou vším možným, jen aby se nemohla pohnout. Pomalu jsem přešel až k ní a sedl si vedle postele. Chtěl jsem ji chytit za ruku, ale bál jsem se. Ani vlastně nevím čeho. Asi jsem si uvědomoval, kolik jsem toho už posral a nechtěl jsem riskovat, že bych zkazil ještě něco dalšího.

Jen jsem tam tak seděl a sledoval, jak ji všemožné přístroje pomáhají dýchat. Tohle všechno je jen moje chyba.

Zničil jsem ji život...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak po tom, co jste mě posledně všichni chtěli zabít, tak tu máte další kapitolu 😂
Co říkáte na to, jak to celé Martinus vnímá? 😯😏
Snad se vám líbilo 💗🙏
A teď dobrou noc 😘❤️
🌹Ich liebe euch🌹