Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

30🎀

Abby

Pomalým klusem jsem obíhala celé kolečko na stadionu, zároveň jsem tak viděla, jak se tribuny postupně zaplňují nově příchozími lidmi. Snažila jsem se veškerou nervozitu vypudit z těla obyčejným hlubokým dýcháním. Zatoužila jsem rozběhnout se kupředu tak náhle a rychle, že bych to neustála. I když by to bylo nad moje síly, běžela bych dál. Cítit vítr ve vlasech a nemoct se nadechnout.

Bohužel mě tato touha přepadla v nejvíc nevhodné chvíli. Kdybych za nějakých deset minut neběžela jeden z nejdůležitějších závodů v mém životě, neváhala bych ani minutu. Teď mi však nezbylo nic jiného, než svou chuť potlačit a přidat se ke skupince ostatních běžců, jenž už si kolem trupu ovazovali pořadová čísla.

,,Abbygail Streistvordová?" zvolala vysoká žena s kaštanově hnědými vlasy svázanými do objemného drdolu mé jméno. Nápadně jsem zvedla ruku, aby věděla, že hledá právě mě. Přistoupila blíž, podávajíc mi číslo 17. Hned jsem si ho převzala a odstoupila kousek stranou. Když jsem si plachtu uvazovala kolem hrudníku, koutkem oka jsem zahlédla mámu s Erikem a oběma blonďáky, jak se snaží upoutat mou pozornost. Vydala jsem se tedy k nim a teprve, když jsem se přibližovala, rozpoznala jsem vedle Martinuse drobnou dlouhovlasou brunetku.

,,Co broučku, jaký jsou pocity," přitáhla si mě máma blíž a přes mantinel mě krátce objala.

,,Nečekala jsem, že konkurence bude až tak velká," přiznala jsem obavu, jenž mi posledních pár minut ležela v hlavě.

,,Jdi ty," přitáhl si mě k sobě tentokrát Marcus a ve svém něžném objetí mi stiskl ramena. Nahnul se ke mně ještě blíž, šeptajíc mi přímo do ucha: ,,Zvládneš to, brouku. Ostatní nejsou ani z poloviny tak dobří jako ty."

Vděčně jsem se na něj usmála. Když pořadatelka vydala rozkaz pro soutěžící, odtáhla jsem se od něj, při čemž mi ještě všichni stihli popřát hodně štěstí. Koutkem oka jsem zachytila Martinuse, jak mě svýma temnýma očima sleduje. Nedokázala jsem určit, jaký druh jeho pohledu to zrovna byl, ale nepřipadalo mi, že by v jeho tváři bylo rozpoznatelné nějaké extra velké nadšení.

Aktuálně jsem však potřebovala tu největší dávku soustředění. Jestli se mi dneska podaří postoupit, doufám, že mistrovství Velké ceny Norska pro mě už nebude tak stresující.

Všichni soutěžící se seřadili na startovní čáře. Stejně tak jsem i já zaujala své místo. Bylo nás celkem dost, proto jsme museli vytvořit čtyři lajny. Stála jsem ve třetí řadě, hned vedle blondýny, jenž měla své dlouhé blond vlasy vyčesané do vysokého copu a následně spletené, aby ji jednotlivé prameny nelítaly všemi směry.

Zhluboka jsem se nadechla, když nám dali pokyn k přípravě. Vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o postupový závod, startovali jsme hromadně, s tím, že postupují pouze první dvě místa. Výherce by navíc získal potřebné body, výhodné pro samotné mistrovství. A vzhledem k tomu, že už mi utekl bonus za závod otců a dcer, dnes jsem musela opravdu zabrat.

V momentě, kdy se ozval výstřel, celá grupa soutěžících se rozpohybovala vpřed. Z každé strany jsem byla obklopena běžci. Všichni se tlačili k vnitřní části dráhy, aby běželi co nejmenší trať. Nikoho však nenapadlo, že se takhle navzájem omezují a zpomalují.

Hned, když se mi naskytla možnost a prostor vedle mě byl dostatečně velký na to, abych jím proběhla a dostala se mimo chumel, neváhala jsem ji využít. Vběhla jsem do vnějšího oblouku a již mi nic nebránilo rozjet to naplno.

Nabrala jsem do plic čerstvý vzduch. Ani jsem nevnímala, jak se můj krok zrychlil. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem začala míjet ostatní závodníky a dostala jsem se před největší grupu. Přede mnou už byli pouze čtyři jedinci, jimž se start povedl a nyní běželi mimo tlačenici. Mě však stačil jediný pohled a bylo mi hned jasné, že start přepálili. Zpomalovali, zatímco já si bez jakéhokoliv problému běžela svým tempem. Ani jsem nijak nezrychlovala a už jsem se ocitla na čtvrté pozici.

Pomalé tempo mě však brzo začalo nudit. Mé následující zrychlení doprovázel hluboký nádech. Celou mě zahrnul známý uklidňující pocit, kdy mě vítr švihal do obličeje, až mi z toho slzely oči. Vlasy, jenž jsem měla svázané ve vysokém copu lítal ze strany na stranu. Už jsem ani nebyla schopna rozeznat, která noha se právě dotkla země, vlastně jsem ji vůbec necítila. Jako bych se vznášela ve vzduchu. Tribuny kolem mě zmizely, běžela jsem úplně sama prázdným prostorem, vnímajíc jen vlastní zrychlený dech.

Ze zvláštního trasu mě dostalo až hlasité hromadné zaječení. Zprvu jsem nechápala, proč na mě všichni ti lidi křičí a tolik mě povzbuzují. Když jsem si všimla, že přede mnou nikdo neběží, krátce jsem pohlédla za sebe. Od dívky, jenž byla po startu první mě dělilo dobrých sto metrů. Radostně jsem povyskočila. Jestli se teď nic nezvrtne, mám to v kapse.

Věděla jsem, že stále neběžím na maximum. V kostech jsem cítila, že do toho můžu dát mnohem víc. A tak jsem dala. V uších mi doslova pištělo, jakou rychlostí jsem běžela.

Pak jsem ji zahlédla. Červenou cílovou stužku, táhnoucí se přes celou trať. Nedokázala už jsem se ani nadechnout. V tuhle chvíli bych snad byla schopna předběhnout i cyklistu na Tour de France.

V momentě, kdy se stuha dotkla mého pasu a já ji tak strhla sebou, se stadion otřes v základech, jak diváci nadšeně pískali. Zasmála jsem se. Vždyť je to jen postupový závod, proč tak vyvádí.

,,A máme první postupující vítězku!" zařval moderátor. ,,Abbygail Streistvordová! Dámy a pánové, dbejte na má slova, že tahle holka je naprostý unikát! I přesto, že nemá ani jeden bonusový bod z předchozího závodu, jasně vítězí s náskokem téměř dvou stovek bodů!"

,,Abby!" ani nevím, kde se vzali, no během chvilky mě máma tiskla v pevném objetí a kolem byli rozestoupení ostatní. Kjell-Erik mi s úsměvem stiskl rameno. Jen co mě máma pustila, přiblížil se ke mně s úsměvem od ucha k uchu Tinus a vypadalo to, že mě chce obejmout, avšak jeho bratr byl rychlejší.

,,Říkal jsem to," chytil mě Marcus za pás a zatočil se mnou ve vzduchu. ,,Jsi prostě nejlepší, kočko," pokládajíc mě na zem mi věnoval hrubý polibek. S úsměvem na rtech jsem mu ho hned oplatila.

Nemohlo mi však uniknout, jak Martinus ztuhl na místě. Zorničky se mu překvapením rozšířily. Postřehla jsem, jak mu vystoupila tepna na krku, když zatl svou čelist.

Nechápala jsem, co mělo tohle jeho chování znamenat, avšak neměla jsem čas nad tím přemýšlet. Gratulace se na mě hrnuly že všech stran.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Čauko 😝🧡
Uuuuu 😏 30. kapitola 😍💕
Jak jste si užili prázdniny? 🤔
Já celou dobu hlídala, nosila, uspávala a krmila 😂 (děti, samozřejmě 😅)
A pak jsem se dnes vrátila domů z chaty a zjistila, že píšeme z dalších dvou předmětů, o nichž jsem neměla ani páru 🤗
Miluju 😂💓
Tak hope, že se vám líbila tahle kulatá kapitola 😻❤️
🌹Ich liebe euch🌹