Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

20🎀

Abby

Asi po dvanácté za tuhle minutu jsem zkontrolovala čas na svém telefonu. Do začátku závodu zbývalo něco málo přes deset minut, ale tátu jsem stále nikde neviděla. Ani žádnou esemsku o tom, že nestíhá, zatím neposlal. Nervózně jsem se znovu rozhlédla po celém hřišti, avšak jediné, co jsem spatřila byli ostatní soutěžící, jak se se svými otci protahují na čerstvě posekaném trávníku. Rozhodla jsem se k nim přidat, abych zabila čas. Posadila jsem se a jednu nohu natáhla, přičemž jsem chodidlo druhé přiložila k jejímu stehnu. Pomalu jsem se začala přitahovat k patě, dokud jsem se čelem nedotkla ramena.

Posledních pár dnů jsem cvičila celkem intenzivně. Když už mi nevyšlo tajně se proplížit z domu, běhala jsem na zahradě, dokud jsem na tom s dechem nebyla až tak špatně, že jsem se nedokázala ani nadechnout. Když jsem pak v tomhle stavu vešla do domu, všichni na mě uytaraně hleděli a ptali se, zdali mi nic není. Dokonce i Tinus se v takových chvílích zeptal, jestli nepotřebuji sklenici vody.

Co si budeme nalhávat. Když nejsme o samotě v posteli, chová se, jako by mě ani neznal. Kupodivu mi to ani nijak nevadí. Teda, pokud jsme zrovna ve škole. To nemám nejmenší náladu, abych se bavila s tou jejich povedenou bandou, tak tam to moc neřeším. Ale je pravda, že doma by se ke mně mohl chovat o něco líp, i když je tam zrovna máma s Erikem. Ne jenom, když jsme sami.

Za poslední týden jsme spolu spali zatím třikrát. Po čtvrté si to prý nechává na oslavu ,,mého dnešního vítězství".

,,Slečno, je nám líto, ale potřebujeme začít," obrátil se na mě rozhodčí po poradě s ostatními pořadateli závodu.

,,Vydržte, prosím, ještě chvilku," žadonila jsem jako malé dítě, co prosí maminku o zmrzlinu, ,,já vím, že on se objeví. Sice na poslední chvíli, ale přece jen přijde."

,,Bohužel, čekali jsme už déle než je povoleno, dál to již protahovat nemůžeme," zavrtěl hlavou.

,,Abby, mohl bych běžet místo něj," navrhl Nate, pokládajíc mi ruku na rameno. Mlčela jsem, zatímco jsem pohledem bedlivě zkoumala své běžecké tretry.

,,Ne, to je dobrý," zavrtěla jsem hlavou, hlavu stále sklopenoh dolů. ,,Tak tedy začněte, závodu se tentokrát nezúčastním."

Rozhodčí jen chápavě přikývl, pískl na píšťalku a všem všudypřítomným oznámil mou diskvalifikaci. Zhluboka jsem se nadechla, věnujíc Natovi omluvný pohled. ,,Promiň, ale tohle byl vždycky závod mě a táty. Chci, aby to tak zůstalo i nadále."

,,V pohodě," usmál se, ,,osobně si to v žádném případě neberu, jen jestli není škoda těch bonusových bodů, které jsi mohla získat."

,,Nějak se bez nich obejdu," pokrčila jsem rameny a sundala si z nohou běžecké boty, které jsem následně uložila do své sportovní tašky, abych si mohla obléct obyčejné bílé tenisky.

,,Máš pravdu," poplácal mě po zádech a hned na to mi svými dlouhými prsty rozcuchal vlasy. ,,Vždyť ty ty body přece vůbec nepotřebuješ. Postup na mistrovství máš víc než jistý. Neznám snad nikoho, kdo by čtyři sta metrů uběhl za necelých padesát sekund. V té kategorii samozřejmě. A to i světový rekord dospělých je nějakých čtyřicet šest sekund."

,,Děkuji, Nate," zasmála jsem se. Často jsem se divila, proč se svými vyvinutými matematickými znalostmi nedělá něco zábavnějšího či výnosnějšího.

,,Tak co, kočko? Chceš jít domů? Klidně tě tam hodím," nabídl mi. Chvíli jsem o tom uvažovala. Chtěla jsem začít přemýšlet, proč se na mě táta dneska vykašlal, i když jsem mu nechala víc než čtyři vzkazy na záznamníku. Věděla jsem, bych měla být naštvaná nebo se cítit oklamaná, ale když kolem bylo tolik lidí, kteří se na mě dívali a říkali si ,To je ta holka, na kterou se táta vykaškal', nedokázala jsem to. Nepotřebuju, aby mě někdo litoval.

,,Ne, to je dobrý," rozhodla jsem se nakonec. ,,Chci, aby jsi mi podle svých propočtů řekl, kteří bychom se umístili, kdybychom běželi."

,,Velice rád," přikývl, přehodil mi ruku kolem ramen a společně jsme se vydali k tribuně, kde bylo vyhrazené místo pro trenéry.

*

Jen, co jsem otevřela vchodové dveře, udeřila mě do nosu příjemná vůně. Mámě se moc nechtělo jít na závod se mnou, aby nemusela vidět tátu, tak se aspoň nabídla, že mi k večeři udělá moji oblíbenou čínu.

V předsíni jsem se zula a odhodila z ramene sportovní tašku. V zrcadle jsem rychle zkontrolovala, jak vypadám a setřela si i ty nepatrné stopy slz, které mi zbyly. Nedá se říct, že bych úplně brečela, ale v pohodě jsem taky nebyla.

Bez dalších řečí jsem se vydala do kuchyně. Když jsem procházela obývacím pokojem, Martinus s Erikem seděli na sedačce a komentovali fotbalový zápas. Tak takhle by měl vypadat vztah otce k dítěti? To jsem ho skutečně nikdy nezažila.

,,Ahoj," pípla jsem, když jsem se dostala do kuchyně, kde máma právě míchala kousky masa na pánvičce.

,,Ahoj, zlato," dala vařič hned na slabší stupeň a otočila se ke mně. ,,Tak co, kdepak máš medaili? No, nestyď se a ukaž nám ji přece."

Mlčky jsem zavrtěla hlavou. Zaraženě se na mě koukala neschopná slova. Zřejmě byla dosti překvapená. ,,No... A aspoň tu za účast?"

Opět jsem ji odpověděla němým gestem. Chápavě přikývla. ,,Ach, broučku, moc mě to mrzí," objala mě, při čemž jsem si nemohla nevšimnout soucitu, který se jí zaleskl v očích. Hlas komentátora v televizi se ztišil, jak jeden z nich ubral volume. Teď se oba dva koukali na to, jak jsem stála uprostřed kuchyně, zrazená vlastním otcem a v mámině náruči.

,,Víš co je na tom nejlepší?" ironicky jsem se uchechtla. ,,Nate porovnal čas vítězů s mým časem a pomocí nějakých těch svých matematických postupů zjistil, že bychom vyhráli a měli ještě necelou půl minutu náskok. Kdyby se uráčil přijít."

,,Nemysli na to," pohladila mě máma po vlasech. ,,Všichni víme, že jsi v běhu nejlepší. Tvrdě trénuješ a ono se ti to vrací. Hoď tátu za hlavu. Teď tě čeká důležitější závod. A o to víc budeš muset zabrat, když nemáš bonusové body. Tímto ti tedy ruším zaracha. Je na čase začít se na postup pečlivě připravovat."

,,Díky, mami," pevně jsem ji stiskla.

,,Pro tebe to udělám ráda, Abby," zašeptala mi do vlasů. ,,A teď dost řečí, jde se jíst!"

~🍍 Love pineapples 🍍~
Hádejte, koho dneska vyvolala ve fyzice k tabuli a on si připadal jako někde v Afghánistánu 🤗
Tak, vzhledem k tomu, že jsem kapitolu nestihla napsat dříve, opožděně bych vám chtěla popřát spoustu sil do tohoto školního roku ❣️
Taky už se učíte tak jako my? 🤔😰
Ale tak...
Prázdniny nám uběhly jako voda a je čas začít opět makat 😑
Tak s chutí do toho a za chvíli jsou tu vánoce!!! 😂😜
Doufám, že se kapitola líbila 🙏
🌹Ich liebe euch🌹