Martinus
Bez řečí a s rukama hluboko v kapsách jsem postával opřený o pouliční lampu a sledoval vyššího zdatného muže, jak z kufru jeho luxusního Chevroletu vytahuje větší počet zavazadel. Stál jsem tu již dost dlouho na to, abych viděl, jak před dvaceti minutami zaparkoval auto před luxusním domem. Stejně jako on, vystoupil i malý, tipl bych nanejvýš šestiletý kluk a vysoká hnědovlasá žena, celá dohněda opálená. Hned se svým synem zamířila dovnitř, zatímco její manžel se staral o tu těžší práci.
Pozoroval jsem ho celou tu dobu. Buď si mě nevšiml nebo se mě rozhodl neřešit, při čemž bych se spíš přikláněl k té druhé variantě. Nechal jsem ho, ať si odnosí největší kufry dovnitř sám, a když mu před autem zbylo jen pár těch lehčích, konečně jsem vyšel.
,,Dobrý den, nechtěl by jste pomoc? Vypadáte dost sedřeně," nahodil jsem na začátek andělskou tvář. Leknutím sebou trošku trhl, věnujíc mi zmatený pohled.
,,A ty seš kterej?" sjel mě nedůvěřivým pohledem.
,,A je to podstatný?" pokrčil jsem rameny, jako by mi to vůbec nepřipadalo neobvyklé.
,,Nenechám se oblbnout nějakým frackem, kterej mi nejprve naoko slušně nabízí pomoc a pak mi vykrade barák. Myslíš si, že jsem tak blbej?"
,,Ne, pane, to si rozhodně nemyslím," zavrtěl jsem rychle hlavou. Tahle hra mě kupodivu začínala bavit čím dál tím víc.
,,Víš, co? Hleď si svých starostí, ano?" protočil očima, zřejmě očekávajíc, že se otočím a odejdu. Když jsem tak však neudělal, podrážděně dodal: ,,No co? Neřekl jsem snad dost jasně, že o tvou pomoc nestojím?"
,,Ano, pane, řekl," přikývl jsem na znamení, že má pravdu. To, jak jsem ho postupně vytáčet mě opravdu bavilo. Měl jsem co dělat, abych si zachoval tupou tvář.
,,Tak co tu pořád ještě děláš?!" podrážděný tón v jeho hlase začínal dostávat na síle. Bylo mi jasné, že ještě chvilku a doslova by vybuchl. Proto jsem svůj pohled stočil na pár posledních kufrů u jeho nohou.
,,Poslyšte, myslel jsem, že máte i dceru," tázavě jsem pozvedl obočí.
Nemohl jsem si nevšimnout, jak ztuhl na místě, zaskočen mou otázkou. ,,No... A-ano, mám... Máš s tím snad nějaký problém?"
,,Ne, vůbec," rychle jsem zavrtěl hlavou, ,,já jen, že máte nějak málo kufrů."
,,Prosím?" rychle zamrkal. ,,Všechny už jsem taky odnesl dovnitř."
,,Aha, to se omlouvám, asi jsem si toho nevšiml," pokrčil jsem rameny. ,,No, přišel jsem za Abby, mohl by jste mi ji prosím zavolat?"
,,Ona u mě nebydlí," zavrtěl hlavou.
,,Ale já myslel, že když jste byli na dovolené a přijeli jste teprve před chvílí, že tu bude."
,,Ona s námi nechtěla jet. Na Hawai už jednou byla a navíc, byli jsme tam dlouhodobě z důvodu mojí práce na nějakého půl roku. Nechtěla jen tak přerušit školu a přestat se vídat s kamarády," pokrčil rameny. Už při tom, jak to říkal mi krev vařila v žilách. Jak může být až tak bezohledný, to já nepochopím.
,,Skutečně?" pevně jsem sevřel čelisti.
,,Neznám důvod, proč bych ti měl lhát," pokrčil rameny. ,,A vůbec, ty jsi kdo, že se o ní tak zajímáš? Pokud po ní jedeš, dovol, abych ti prozradil, že do jejího typu máš sakra daleko."
,,A jak zrovna vy můžete vědět, jestli jsem její typ nebo ne?"
,,Znám přece svou dceru," ironicky se uchechtl.
,,To je mi novinka," už jsem to nevydržel. ,,Takže vy tvrdíte, že znáte svou dceru? A kde jste měl tolik času ji poznat, když ji neberete telefony, na dovolenou berete celou svoji rodinu a na ní se zcela vykašlete, necháte ji doma a ani ji nenabídnete, aby jela s vámi?! A tohle už nezamluvíte, vím moc dobře, že o vaší dlouhodobé dovolené neměla sebemenší tušení! Jinak by vám asi nevolala, aby vám oznámila, kdy se koná závod otců a dcer a nebyla tak zničená z toho, že jste nepřišel!"
Výrazně zbledl. Bylo mi jasné, že teď už ho mám pod palcem a můžu si s ním hrát jako s hračkou, ale ještě jsem nehodlal přestat.
,,To, že máte novou rodinu neznamená, že se na Bie vykašlete! Taky je vaše dcera! To vy jste ji měl podpořit na postupovém závodu do velké ceny Norska, který, pokud by vás to náhodou zajímalo, vyhrála s obrovským náskokem. Vy jste měl stát na tom hřišti a pevně ji za tuhle jedinečnou chvíli obejmout! Očekávalo se to od vás jako od jejího otce!"
,,Dobrá, dobrá," máchl rukou, ,,zítra se za ní stavím a zajdeme si spolu zaběhat do hor."
,,Tak to vás můžu uklidnit, že si můžete ušetřit cestu," zasmál jsem se s hlasem plným ironie. ,,Protože není vůbec jisté, jestli se ta holka ještě kdy na nohy postaví, víte? Samozřejmě, že ne! To by jste se totiž o svou dceru musel aspoň trochu zajímat, pak by jste zjistil, že už přes měsíc leží v nemocnici s poraněnou páteří a, bohužel, i míchou!"
Když jsem ta slova vyslovil nahlas, najednou na mě dolehla. Je to něco jiného, když nad tím jen přemýšlíte ve vlastní hlavě, a když pak sami sebe slyšíte říkat onu krutou skutečnost. Abby sice ještě nepodstoupila všechny potřebné testy, avšak i tak mám strach, že to dopadne špatně.
,,C-cože?" jestli byl před tím bledý, pak teď zbělel, jako by si obličej umyl dávkou saponátu na praní,který se používá, aby prádlo bylo čistě bílé.
,,Myslím, že svoje jsem řekl," ani jsem nečekal, až něco řekne. Normálně jsem se otočil na podpatku a zamířil pryč. Za rohem jsem se rozběhl a mířil k odlehlé skateboardové dráze. Nedávno postavili novou přímo v centru, takže sem už nikdo nechodí.
Zastavil jsem se u U rampy a hbitě se dostal až na jeden její vrchol. Tam jsem se posadil, nohy přehodil přes okraj a hlavu šložil do dlaní. A pak, aniž bych se to pokusil ovládnout, jsem se rozbrečel.
Nikdy bych to nahlas nepřiznal. Ale stejně jako tenkrát na té skále, když spadla přímo dolů, i teď jsem se o ní bál. Měl jsem strach, že si navzdory nejlepší péči všech doktorů i tak odnese doživotní památku.
~🍍 Love pineapples 🍍~
Uuuu 😌 tak jsem to stihla ✌️
Lidičky, dneska je to 2 roky od toho, co vyšel můj první příběh 💛
A já bych vám za celou tu dobu chtěla strašně moc poděkovat 😻💞
Tolik pozitivních reakcí, něco kolem 1,26K followers a spoustu, spoustu votes, komentářů a přečtení 🖤
Mnohdy mi i ukápla slzička, jak neuvěřitelní jste 🤞💓
Bez vás bych jen těžko byla tam, kde jsem 😘
Ještě jednou moc děkuji 🙏💕
A snad se kapitola líbila 🧡
🌹Ich liebe euch🌹
ČTEŠ
Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓
FanfictionOh, I am sorry... I forgot I only exist when you need something... Because I am your "secret" friend... So shh... © MacTinusLoverVeri