Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

14🎀

Zdravím ✋
Přečtěte si pak, prosím, i poznámku autora, děkuji 💜

Abby

Jen jsem se chtěla překulit na druhý bok, ale úplně jsem zapomněla na to, že se mnou včera na mojí malé posteli ležel i Martinus. Byla jsem tutíž úplně na kraji a taky přes něj přepadla a tvrdě dopadla na zem jako švestka. Něco jsem si podrážděně zamumlala pod nosem, posadila se a záda opřela o svou postel. Rozespale jsem si protřela oči a neodpustila si dlouhé zívnutí.

I takhle brzo po ránu se mi hlavou začínaly honit myšlenky na včerejšek. První směřovaly k tomu, jak jsem se mohla snížit na Tinusovu úroveň. Vždyť přesně za tohle jsem ho odsuzovala. A pak mu v klidu a bez řečí sama vlezu do postele.

Nakonec jsem si však vzpomněla na to, jak se o mě staral, snažil se, aby mě to nebolelo, a abych si to užila. Přesně jsem si vybavovala každý dotek, kterým naše těla mezi sebou navazovala kontakt, jak jsem celá hořela jen z jeho přítomnosti, a jak mě dokázal přivést až k samotnému vrcholu- ochromujícímu pocitu, který mě na dobrých pár minut dokázal vytrhnout z reality.

Bylo mi jasné, že to, co se mezi námi včera večer stalo, nemělo nejmenší spojitost s city. Byl to jen úlet, chvilkové pobláznění. Přesto jsem toho nelitovala. Dříve nebo později bych si stejně našla přítele a bylo by snažší, kdybych s tím už nějaké zkušenosti měla.

Budík na nočním stolku oznamoval třičtvrtě na šest. Nemělo by smysl pokoušet se znovu usnout, když za půl hodinu stejně vstávám do školy. Ze skříně jsem si tedy vyhrabala nějaké kraťasy s topem a zalezla do koupelny. Ve sprše jsem pak na sebe nechala stékat ledovou vodu, abych se pořádně probrala. Vlasy jsem si vysušila fénem a konečky vlasů lehce natočila kulmou. A to nebyla jediná neobvyklá věc, kterou jsem se sebou dneska udělala. Mimo to jsem hrábla po mamčiných šminkách a namalovala se. Většinou to nestíhám, ale vzhledem k tomu, že mám dneska čas, mohla jsem si to dovolit.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem mamku, která seděla v kuchyni u stolu s hrnkem horkého čaje a rukou si podpírala hlavu. Její typická poloha po noční směně. Práskla jsem rukou do stolu, abych ji probudila: ,,Myslím, že postel by byla lepší volba."

Protřela si oči a zmateně se na mě zadívala. ,,Co se to s tebou dneska stalo? Rozhodla ses ze sebe udělat člověka?"

,,Hahahahh," nadhodila jsem ironický úsměv, ,,jsi fakt vtipná, hele."

,,Já jen, že tě takovou neznám," usmála se, ,,vždycky jsi byla spíš pravý opak mě samé. Moc ses o sebe nestarala a já jen pohledem na tebe dost trpěla."

,,Tak díky," protočila jsem očima.

,,Ale nebuď taková," přistoupila ke mně, aby mě mohla obejmout. ,,Moc ti to sluší, holčičko moje."

,,Dobré-" vešel do kuchyně Tinus, ale když mě spatřil, nedořekl ani svůj původně mířený pozdrav dobrého rána. Rychle jsem se otočila, aby jak on, tak i máma neviděli, jak se mi do tváří tlačí červeň. Rychle jsem si nalila sklenici vody a na ex ji vypila. Tohle se budu muset naučit ovládat. Nemůžu jít jen tak po chodbě a začít se na Tinuse usmívat jako idiot.

*

,,Ale copak? Rozhodla ses trošku pozměnit životní styl?" Vstoupil mi po konci vyučování přímo do cesty Tobias. ,,Ale musím uznat, že vypadáš o dost lépe. Normálně jsem dostal chuť si o tebe zahrát kostky."

,,Tak to teda hned vypusť z hlavy," zamračila jsem se a učebnice, jenž jsem držela v rukou, jsem si víc natiskla na hruď. ,,S tebou bych nespala ani kdybys mi za to třeba zaplatil."

,,Na tebe bych penězi ani neplýtval, to se nemusíš bát," protočil očima. Celá jeho parta postávala za ním. Tinus se opíral o zděné zábradlí a svůj pohled po celou dobu upíral do země. Považovala jsem rozhovor s Tobiasem za uzavřený a chtěla se rozejít směrem domů, ale zarazil mě svalnatou paží. ,,A kam si jako myslíš, že jdeš?! Já jsem ještě neskončil!"

,,Ale já jo, a když dovolíš, ráda bych šla..."

,,Za kým?! Za svými imaginárními přáteli?" Zasmál se a společně s ním i všichni ostatní. ,,Prosím tě, a řekneš mi, jak se jmenují? Edgar? Dagmara?"

Smáli se dál. Věděli, že se moc nestýkám s lidmi. A svým způsobem měl i pravdu. Nemám osoby, které bych mohla označit za své kamarády. Neříkám, že se s pár lidma nebavím, třeba co znám z běžeckých soutěží a tak, ale nikdy jindy, než na těch závodech se nevidíme.

,,Nech mě, prosím," zamumlala jsem a sklopila pohled k zemi.

,,A kdy nám je představíš?" Neposlouchal mě a pokračoval. ,,Rád bych se seznámil s lidmi, kteří mají stejnou psychickou poruchu jak ty."

Zhluboka jsem dýchala. Nevím, po čem jsem v tu chvíli toužila víc, jestli skočit mu po krku nebo utéct se slzami v očích jako malá holčička, které právě zničili oblíbenou panenku. Mým udatným princem, který mě zachrání od všeho zlého, se pro tuto chvíli stál kupodivu Martinus.

,,Tobiasi, nech ji," chytil ho za paži a odtáhl o kousek dál. ,,Přece nebudeš ztrácet čas s takovou..." pohlédl mi do očí, hledajíc ta správná slova, ,,s někým takovým."

Nevím, proč. Nějak mi jeho věta uvízla v hlavě. On se zřejmě rozhodl na všechno zapomenout nebo to aspoň ignorovat. Nepřekvapilo mě to, vlastně jsem to i čekala, ale přece jen to ve mně něco zanechalo. Bez nejmenšího výrazu citu jsem se otočila a rozešla přímo domů. Dneska jsem se potřebovala uklidnit. Hodit všechno za hlavu. I přes zákaz jsem se rozhodla, že si dneska zaběhám, ať je z toho jaký chce problém, věřím, že jen tak si pořádně pročistím hlavu.

,,Až ti tvůj imago kluk dá kopačky, přijď klidně za mnou, já ho v jisté roli zastoupím!" Neodpustil si Tobias na mě křiknout poslední poznámku.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak co? Líbila se vám tato kapitola zcela o ničem? 😅
No, co vám chci říct... 😶
Zítra odjíždím na skautský tábor a nebudu mít k dispozici telefon ani žádnou jinou elektroniku (ani signál tam není 😂👍)
Takže následující dva týdny bude jakákoliv aktivita rovná nule ✋
Moc děkuji za pochopení 💞
A dobrou noc 😴😘
🌹Ich liebe euch🌹