Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

27🎀

Abby

,,Tak díky za dnešek," lehce jsem se usmála, když mě večer po příjemně prožitém odpoledni Marcus doprovodil až domů. Krátce jsem se zadívala do okna obýváku, že kterého se odrážely světla zapnuté televize. ,,Vlastně jsi mě zachránil od nudného sledování fotbalového zápasu."

,,Taly jsem si to užil," usmál se. Na moment nastalo příjemné ticho, během kterého zkoumal mou zčervenalou tvář. Pak něžně obmotal své dlouhé prsty okolo mého zápěstí, za které si mě přitáhl blíž k sobě. ,,Dostanu pusu, na rozloučenou? Pěkně prosím..."  vpil se mi do očí svými temně hnědými čokoládkami.

Lehce jsem se zasmála. Pokusil se svůj pohled ještě prohloubit, ale to už jsem se k němu naklonila a otřela se rty o jeho. Přímo do polibku se mi usmál a hned mi ho oplatil.

,,Dobrou noc," pohladila jsem ho dlaní od líčka až za ucho, otočila se a vešla domů. Hned v předsíni jsem si ze zad shodila batoh, který jsem s sebou dneska tahala celé odpoledne, ale nijak jsem jeho zátěž nevnímala. Zrovna jsem si sundávala mikinu, když za mými zády promluvil hrubší a poněkud chraplavý hlas.

,,Doufám, že ses bavila," trhla jsem sebou, až jsem málem srazila máminu památeční vázu z komody. Zmateně jsem vzhlédla, až jsem se setkala s jeho očima, které byly dneska temnější než obvykle. Vlastně bych si je troufla přirovnat k tomu nejčernějšímu odstínu.

,,Jo, celkem i jo," pokrčila jsem rameny, snažíc se ho ignorovat. Avšak když jsem kolem něj procházela, abych se mohla dostat do svého pokoje, hrubě mě chytil za zápěstí. Vůbec ne tak něžně a opatrně jako před chvílí Marcus. Následně mnou praštil o stěnu, na kterou mě silou přimáčkl.

,,Au! Co blbneš?!" pokusila jsem se ho od sebe odstrčit, ale docílila jsem pouze toho, že se na mě více natlačil a svou tvář přiblížil nepříjemně blízko té mojí.

,,Víš co? Něco ti prozradím," zasyšel, při čemž jsem ucítila pach alkoholu, jenž mu vycházel z úst. ,,Se mnou se taky pořádně pobavíš. Dokonce si užiješ víc než s mým bratrem..."

,,Vzpamatuj se!" začala jsem se vrtět, abych se dostala z jeho sevření, ale každým mým dalším pokusem jeho stisk sílil.

,,No tak," naklonil se k mému krku, který začal hned dravě sát a zkousávat na něm kůži. ,,Brouku, bude to nezapomenutelné."

,,Tinusi... Ale já to nechci!" vypískla jsem bolestí, když část mé pokožky uvěznil mezi svými zuby a drsně ji zkousl. Do očí se mi pomalu hrnuly slzy, neboť to skutečně bolelo.

,,Kurva, nešij sebou, do prdele!" nevydržel to po chvíli a vlepil mi facku. Těžce jsem zalapala po dechu, neměla jsem však čas se vzpamatovat, protože mnou následně prudce praštil o stěnu, až jsem se udeřila do hlavy.

Nejprve jsem měla pocit, že se se mnou zaútočil celý svět. Pak se mi před očima rozprostřela jenom temnota.

*

Probudila mě ostrá bolest hlavy. S bolestný zasténáním jsem si promla spánky ve snaze bolest trochu zmírnit. Ležela jsem na pohovce, pod hlavou naskládaných několik polštářů. Pokusila jsem se posadit, aniž bych nezavrávorala a nesletěla zpátky na záda. Rukama jsem se zapřela o roh stolu a nějaký ten čas s hlubokým dýcháním počkala, než se mi nervy v hlavě trochu uklidní.

Když jsem se dala jakž takž do kupy, rozpoznala jsem láhev Fernetu. Vzala jsem ji do ruky, ale byla zcela prázdná. Postavila jsem se tedy a s cílem vyhodit ji dřív, než by se o tom dozvěděla máma s Kjell-Erikem, jsem se vydala do kuchyně.

,,Bože," lekla jsem se už podruhé za tento večer, když jsem tam spatřila Martinuse, jak s hlavou v dlaních sedí na zemi, opřený o kuchyňskou skříňku. Nejprve jsem se chtěla otočit, odejít a prázdnou sklenici nechat někde, kde by ji jeho táta lehce našel. Prostě jsem pocítila touhu po pomstě jako asi každý v mém případě. Když jsem však zaslechla jeho tichý vzlyk, zvítězila druhá část mého já. Protočila jsem očima a posadila se hned vedle něj. Odlepil svou tvář od dlaní, díky čemuž jsem si mohla důkladně prohlédnout jeho krví podlité oči a pod nimi velké červenomodrofialové kruhy.

,,Bie..." šeptl, ale i přes to se mu hlas chvěl. Povzdechla jsem si a přisunula se k němu blíž, na což si bez jakékoliv varování položil hlavu na mé rameno. Po tvářích mu stékaly slzy a celý se otřásal pod tichými vzlyky. ,,Promiň mi to," šeptl po chvíli. ,,Bože, Bie... Ani nevíš, jak mě to všechno mrzí. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit..."

,,To je dobrý..." povzdechla jsem si, i když ve skutečnosti bych ho nejraději zkopala že všech směrů. Místo toho jsem však přijala jeho omluvu a prsty mu pročísla jeho zpocené vlasy. ,,Proč jsi toho tolik vypil? Nepamatuješ si, co se stalo posledně?"

,,Ale jo," popotáhl a na chvíli se odmlčel. ,,Pohádal jsem se s tátou... zase."

Znovu jsem mu rukou zajela do vlasů, ale tentokrát ho v nich nepřestávála hladit. ,,Povídej, co se stalo?" vyzvala jsem ho.

,,Ve škole přišli na kostky," povzdechl si. ,,Samozřejmě hned obvolali všechny rodiče, aby věděli, co jejich potomci provozujou za hry. Říkal jsem mu, že to bylo jenom dvakrát a že pak jsem s tím nadobro skončil. Ale on mě neposlouchal. Řval po mně, že takové prase jako já nemůže být jeho syn..."

,,Tinusi, nemyslel to tak..." šeptnu, volnou rukou vyhledám tu jeho a povzbudivě ji stisknu. ,,Má tě rád. Miluje tě tak, jak otec miluje své dítě..."

,,Bie... Ty sama moc dobře víš, že to nemusí být vždycky pravda," zavrtí hlavou a já přesně vím, o čem mluví.

,,Ale s mým tátou je to složitější," povzdechnu si, naposledy mu rukou projedu skrz vlasy a postavím se. ,,Chceš přijít na jiný myšlenky?"

Mírně se na mě usměje, taktéž se postaví a pohladí mě po tváři, kam mě uhodil svou velkou dlaní. ,,Dneska si už spíš půjdu jenom lehnout. Nechci toho pokazit ještě víc..."

Otočí se, jako by mě v plánu odejít, ale na poslední chvíli si to rozmyslí. Nakloní se ke mně a své vlhké rty přiložil k mému čelu. ,,Díky za všechno Bie... Ty mi skutečně rozumíš. Vždyť ty jsi skoro jako moje sestra..."

Usměju se, i když někde hluboko uvnitř, mě jeho poslední věta zabolí.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ufff... Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych něco vydala 🙃👌
Moc bych se chtěla omluvit za mou aktivitu, ale najednou je toho na mě moc 😑
Z každé strany něco...
Škola, skaut, domácnost, osobní důvody...
No, znáte to 😅
Tak doufám, že se vám aspoň líbila kapitola 😘💕
🌹Ich liebe euch🌹