Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

8🎀

Abby

Dobrých deset minut na to, co se vedle mě postavil, nepromluvil ani slovo a k tomu, abych začala já, jsem v sobě odvahu nenašla.

,,Ehm... Je tu klid, co?" Prohodil konečně něco. Koutkem oka jsem zaznamenala, jak pootočil hlavou a nyní si mě prohlížel z profilu. Na sucho jsem polkla a vydala ze sebe podivný skřek, jenž měl symbolizovat odpověď. Na další krátkou chvíli se opět odmlčel, avšak pohled ze mě nespouštěl. ,,Abby, já... Nevím kde začít," povzdechl si, při čemž rukou nervózně projel skrz vlasy.

,,Většinou se začíná na začátku," ušklíbla jsem se, pobavená jeho nejistotou.

,,Jo, já vím," povzdechl si podrážděně, ,,hele, prostě jde o to, že se se ti... No, chci se ti omluvit..." Prudce jsem natočila hlavu jeho směrem a překvapeně nadzvedla obočí. Jen pokrčil rameny. ,,Já... Nevím, co mě to včera popadlo..."

,,Vztek?" Neodpustila jsem si poznámku.

,,Podívej, snažím se ti omluvit a ty mi to teda nějak extra neulehčuješ," protočil očima.

,,Jo, to je dost možný." Kde všechnu drzost beru? Měli by jste poznat mého tátu a už by jste se na nic neptali.

,,Ale co ti chci říct," nejspíš mě neslyšel nebo asi spíš dělal, že mě neslyší, ,,prostě se ve mně tak nějak všechno nakupilo, ten rozchod našich, stěhování, oddělení od sourozenců... Hej, vážně jsem nechtěl a ta facka mě opravdu mrzí."

Netušila jsem, co bych mu na to měla říct, tak jsem radši mlčela. Nějakou dobu do mě ještě zabodával svá hnědá kukadla, až mě z toho mrazilo v zádech.

,,A třeba něco jako: ,Okej, Martinusi, tvou omluvu přijímám. A taky je mi celkem líto té facky, co jsi ode mě schytal..."

,,Tak to brrrr!" Skočila jsem mu do řeči. ,,Na to, že mám kvůli tobě zaracha, moje matka ve mně vidí nevychovaného spratka a musím teď s tebou trávit snad každej volnej den, si nějak moc fandíš, nemyslíš?"

,,Ani ne," pokrčil rameny, ,,vzhledem k tomu, jak dobře vypadám, měla bys mi odpustit už jen z principu."

,,Egoisto," protočila jsem znuděně očima.

,,Nejsem egoista," zasmál se, ,,jen se mám rád."

Neovládla jsem se a pocítila, jak se mi na rtech objevil pobavený úsměv. Jako reakci na něj se k mému šoku taky usmál.

,,Odmluvu ode mě můžeš čekat, až uznám, že jsi super kluk a ne debil jako všichni na škole," vyplázla jsem na něj jazyk, postavila se a utekla hlouběji do lesa, kde jsem si lehla do vlhkého mechu a následující hodinu pozorovala, jak se obloha zahaluje do stále temnějších barev a postupně se na nich rozsvěcují zářivě bílé hvězdy. Netuším proč, ale cítila jsem se uvolněněji. Nějak zbavena zátěže. Připsala jsem to lesní samotě.

*

,,Dělej! Narovnej záda! Nehrb se tak moc! Sakra hlavu rovně!" Řval po mně trenér, zatímco jsem už bez přestávky obíhala jedenácté kolečko dvěstě padesáti metrů dlouhé dráhy. Není špatný člověk, vlastně je docela fajn. Ale tenhle styl tréninku se osvědčil mnohem líp než všechny ostatní. Táta často tvrdí, že je to tím, že jsem tvrdohlavá po něm, tudíž se na mě musí přísně.

,,Dobrý, stačí," mávl na mě, když už jsem se napojovala na dvanáctý kolo. Zvolna jsem zpomalila a celé ho proběhla klidným klusem, abych se mohla vydýchat. Ještě chvíli jsem se pak jen tak procházela po hřišti, při čemž se mi tep vracel do normálního rytmu.

,,Dneska to bylo slušný," pochválil mě Nate, když jsem se už téměř v normálu dostala až k němu na lavičku. ,,Oproti minulému týdnu jde však vidět, že jsi moc necvičila, nemáš protáhlé nohy, takže při došlapech nenapínáš kotník na maximum."

,,To je možné," přikývla jsem, ,,dokonce to i cítím, ale na nějakou dobu mám teď zaracha."

,,Škoda," pokýval lehce hlavou, ,,ale jak jsem říkal už několikrát, ty nepotřebuješ tak často trénovat, máš to v kostech. A postupový běh má už teď svou vítězku."

,,Kdybych ale mohla trénovat, víc bych si věřila," sáhla jsem do své sportovní tašky pro láhev s vodou a krátkými doušky se napila.

,,Doufám, že za týden dorazíš na závod otců a dcer," pousmál se a rozcuchanou mi vlasy, které jsem si právě uvolnila z copu, aby mi vítr mohl profouknout zpocené prameny.

,,Určitě," přikývla jsem. ,,Teda, tátovi jsem ještě neřekla oficiální datum, ale počítá s tím, že je to vždycky v květnu."

,,Super, budu se těšit," zvedl palec. Pak se zadíval na tribunu za mnou, naklonil se k mému uchu a zašeptal: ,,A teď by jsi už měla jít za tím fešákem, co tě tu celou dobu pozoruje."

Nechápavě jsem se otočila směrem, jenž naznačil a s nechápavým výrazem si blonďáka prohlédla. Když si všiml, že na něj koukám, zvedl ruku a s ůsměvem mi zamával. Gesto jsem mu však neopětovala, místo toho se jen rozloučila s Natem, hodila si tašku na rameno a zamířila k východu.

,,Hodláš mě ignorovat?" Dohnal mě, jen co jsem vyšla ze stadionu. Ještě jsem si stihla vlasy zpátky svázat do drdolu než se vedle mě objevil s rukama zastrčenýma v kapsách.

,,Vysvětlíš mi, co tu děláš?!" Protočila jsem očima a zrychlila do kroku. Bohužel mě však napodobil.

,,Tak pokud vím, za trest spolu musíme trávit víc času. A naši jsou oba dneska doma, tudíž kdybych se tam objevil bez tebe, nebylo by to zrovna podle jejich představ," vysvětlil mi.

,,Aha," nepřítomně jsem přikývla. ,,A proč jsi teda přišel za mnou na trénink, když jsi mohl jít kamkoliv jinde? Pak jsme si jen mohli někde dát sraz, abychom domů přišli stejně."

,,Protože ti ještě musím dokázat, že jsem super kluk," zašklebil se, při čemž se mu koutky úst roztomile zvedly a vytvořili nepatrné ďolíčky.

,,Tím, že tě pozvu do kina," vytáhl dvě stupenky na nějakou romantickou komedii.

,,Nikam s tebou nejdu," zavrtěla jsem hlavou, ,,za prvý, jsem zpocená jako prase a za druhý vem si s sebou svoji holku. Mám strach, že by na mě potom žárlila."

,,Co se týče toho prvního, začíná to až v osm. V pohodě stihneme dojít domů, kde se můžeš vysprchovat a převléct. A co se Emily týče, dneska má rodinou oslavu a její táta ji nepustí. A nemusíš se bát, že by žárlila, ví, že jsme jenom kamarádi a mám to od ní schválené."

,,Hádám, původně jsi tam měl jít s ní, ale když jí nepustí, musíš sixnajít někoho jinýho."

,,Tak nějak," přiznal po chvilce.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak a tady bych další nudnou kapitolu nějak utla 😏
Tak co škola? Já mám po dnešku už konečně padla a známky v suchu 😌
Jen mě dost naštval němčinář, který z mojí normální jedničky udělal zničeho nic dvojku a řekl mi, že pokud mám problém, ať si to vyřídím s komisí 💁😑
Já nemám slov 😶
Tak snad se vám aspoň trošku líbila kapitola 💟😎
🌹Ich liebe euch🌹