Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

46🎀

Martinus 

,,Co s tebou pořád je?!" stopla Emily netrpělivě film, který jsem stejně absolutně nevnímal, natočila se ke mně čelem a probodla mě svým podezíravým pohledem. ,,Tinusi, všímám si toho už delší dobu. Něco s tebou je."

Zprvu jsem její slova slyšel tlumeně, jakoby stála za skleněnými dveřmi. Pohled jsem nepřítomně upíral do její tváře a bez řečí ji pomalu pohladil po vlasech. Ani nevím, nad čím jsem tak usilovně přemýšlel, že jsem ji nevnímal. Teda vím. Ale nevím, proč. Stále ji mám před očima. Její hebkou snědou pleť, čisté modré oči jako voda v studánce, lehce propadlé lícní kosti a nepatrné ďolíčky, které se ji vytvořily vždy, když mi věnovala její přenádherný úsměv.

,,Už toho mám dost!" strhla mou ruku ze své hlavy a odtáhla se. ,,Já to nechápu! Proč jsi najednou takový? Nikdy ses ke mně tak nechoval. Začalo to když ses s tátou přestěhoval k té jeho nové přítelkyni."

,,Jo? No, to je asi celkem možné," skousl jsem si ret. 

,,Už mě to nebaví," zkřížila si ruce na prsou, ,,vím to, Tinusi! Vím, že jsi spal s tou... Abby... A taky vím, že to nebylo jednou." 

,,Víš?" polkl jsem knedlík, jenž se mi vytvořil v krku. Dost mě zarazil tón, kterým ke mně promlouvala. Řekl bych, že bude naštvaná a podrážděná, no, chápeme se. Bylo to však přesně naopak. Zmateně jsem se na ni díval, když mi odpovídala zcela klidným tónem.

,,Asi jsem poslouchala, i když jsem neměla," sklopila oči do klína, nervozně si pohrávajíc s prsty na rukou.

,,Emily..." netušil jsem, jak jí to mám vysvětlit. Věděl jsem, že tahle chvíle by dřív nebo později musela přijít. Nemohl jsem to před ní tajit do nekonečna. Ale teď jsem nato prostě nebyl vůbec připravený.

,,Počkej, to není všechno..." šeptla, ,,vím i, že nebyla jediná. Zjistila jsem o té vaší hře s kostkami a téměř všemi holkami na škole."

,,Nechápu to," vydechl jsem, ,,všechno to víš, ale i přes to se ke mně chováš jako by se absolutně nic nestalo a bylo to v naprostém pořádku."

Nuceně pokrčila rameny. ,,Říkal jsi mi, že mě miluješ. Věřila jsem ti a stále věřím. Kdyby tomu tak nebylo, vykašlal by ses na mě už dávno. Já si moc dobře pamatuji tvůj výraz, když jsem se s tebou tenkrát odmítla vyspat. Mám proto pocit, že je to částečně i moje vina. A pokud s těmi holkami opravdu jenom spíš a není v tom nic víc, jsem ochotná to přehlížet."

,,Páni," vypustil jsem ze sebe zcela překvapen jejím jednáním. Na jednu stranu jsem obdivoval to, jak to dokáže vnímat a smířit se s tím. No, na druhou pokud se na všechno hodlá dívat růžovými brýlemi, mohla by na to tvrdě doplatit. Přisunul jsem si ji blíž, ruku ji přehodil přes ramena, na což si hlavu složila na mojí hrudi. Hrábl jsem po ovladači a znovu pustil film. Ani tentokrát jsem ho ale nevnímal. Nedokážu se sám v sobě vyznat. Mám Emily rád, ale už dávno to není jako dřív. Poslední dobu mě to táhne úplně jinam. 

Mobil na pohovce vedle mě začal vibrovat. Pohlédl jsem na Abbyinu fotku na displeji, vzal si telefon do ruky a přemýšlel, jestli bych to měl zvednout. Najednou jsem byl utlačován z obou stran. Cítil jsem se zvláštně a vůbec netušil, co bych měl dělat nebo říct. Jako bych byl uzavřen mezi pohyblivými stěnami, jenž se každou další sekundou k sobě přibližují víc a víc. Potřeboval jsem se nějak uklidnit a pobrat ztracenou energii. Proto jsem vyzvánění jen ztišil a odhodil mobil zpátky displejem dolů.

*

Jen co jsem vstoupil do domu, zkontroloval jsem mikinu na věšáku. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že tam visí a Abby se tedy v pořádku dostala domů. Vím, že tohle ode mě bylo opravdu ošklivé, ale muselo to tak být. Jinak bych se nejspíš zbláznil.

,,Kde jsi byl!?" vyjel na mě taťka, když jsem vešel do obývacího pokoje. Trochu jsem leknutím povyskočil, jelikož jsem si ho zprvu vůbec nevšiml. Seděl zde potmě, svítil jen slabou stolní lampičkou. I v přítmí jsem však dokázal rozeznat jeho zuřící pohled.

,,J-já... Těžko se to vysvětluje, je to složité," povzdechl jsem si, svěšujíc ramena.

,,Že se nestydíš," sykl. ,,Ta holka si toho tolik prožila. Obětovala všechno co měla! Ale ztratila kvůli tomu všechny své síly! Vždycky všem pomáhala! A když teď na oplátku potřebuje pomoc ona, vybodneš se na ni a necháš ji čekat před kinem, i když víš, že se domů sama nedostane a i kdyby, kdokoliv by ji při tom mohl přepadnout!"

,,J-já... Mrzí mě to... Promiň," pevně jsem sevřel víčka k sobě. 

,,No mě se neomlouvej," zavrtěl hlavou, ukazujíc k chodbě za kuchyní. ,,Nevím, možná už bude spát, usínala mi už v autě. Ale za pokus nikdy nic nedáš. Padej!"

Rozešel jsem se k jejímu pokoji. V podvědomí jsem doufal, že bude spát. Nechtěl jsem se s ní hádat. Ne teď. Vlastně nikdy. Mám ji příšerně moc rád. Dokonce možná víc než jen to, ale zatím si to sám nedokážu přiznat. Tiše jsem zaklepal. I přes to, že se neozvalo žádné vyzvání, vstoupil jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. 

Byla zde již tma. Jen na posteli pod pravidelně se zvedající peřinou ležela Abby, zády otočená ke dveřím. Částečně se mi ulevilo, když jsem ji viděl spokojeně oddechovat. Přešel jsem blíž a posadil se na okraj postele tak, abych dokonale viděl na její něžnou tvářičku, jenž jsem jako jedinou v neprostupné tmě dokázal rozeznat.

,,Bie, broučku," sklonil jsem se tak, abych ji mohl šeptat přímo do drobného ouška. ,,Opravdu je mi to líto, omlouvám se za dnešek. A vlastně za celou tu dobu, co se známe. Jsem naprostý idiot, co tě celou dobu jen využívá, ale sám to nevidí. Kdybych dostal šanci, začal bych to celé od znova a zařídil, abych ti do života nikdy nepřišel a tak ti ho nezničil. Nezasloužila sis to. Jsi báječná holka, naprosto ta nejlepší, kterou jsem kdy potkal. Jen jsem byl hlupák a neviděl to dřív..." něžně, abych ji neprobudil jsem ji políbil na líčko, ,,dobrou noc, princezno moje..."

                                                                    ~ 🍍 Love pineapples 🍍~

                                                                                  Ahojky lásky 💜                                                                                                          Teď bych opravdu potřebovala, aby jste mi drželi palečky, ať se mi tuto storku                                                                     podaří dopsat do zítřejší půlnoci 😫✊                                                          Snad se kapitola líbila 💘

🌹Ich liebe euch🌹