Martinus
,,Ten film nemá logiku," povzdechla si a hlavu si opřela o sedadlo, čímž mi dala jasně najevo, že ji to nebaví. Upřímně jsem se moc nedivil. Ani mě děj příběhu nijak nezaujal. Ale Emily o něm mluvila už delší dobu, tak jsem myslel, že by to mohlo být celkem slušné. Když mi ale dneska oznámila, že musí jet s tátou za strejdou do Algarveienu, potřeboval jsem sehnat někoho jiného, aby mi nepropadly lístky.
,,Jestli tě to nebaví, můžeme odejít," naklonil jsem se k ní a šeptem ji navrhl další postup, abych nerušil ostatní, kteří byli- pro mě z neznámých důvodů- do filmu velice zapálení, až jsem se bál, aby mě neokřikli už jen za to, že se hýbu.
,,Už si za to zaplatil," máchla rukou, až mi omylem vlepila lehkou facku. Leknutím sebou škubla a věnovala mi svůj omluvný pohled, při čemž se jí líčka zbarvila do slabého odstínu červeně. ,,Promiň, netušila jsem, že jsi tak blízko."
,,V pohodě," ignoroval jsem místo na tváři, jehož se dotkla svou hladkou pokožkou, a které mě teď slabounce pálelo. ,,Hele, ani mě to nějak extra nebaví, takže já bych byl pro, abychom odešli."
,,Bude to vypadat neslušně," zavrtěla hlavou, schovávajíc si pramen vlasů za ucho. Cítil jsem její kokosový šampon, který použila těsně před tím, než jsme odešli z domu.
,,No, jak myslíš," pokrčil jsem rameny, ,,ale já půjdu."
,,Bude tam ticho?!" okřikl nás nějaký chlápek tři řady před náma. Pobavilo mě, jak dívka, která pravděpodobně přišla s ním, leknutím nadskočila. Vzbuzovalo to dojem, že spala a on ji svým hlasitým napomenutím, mířeným na nás, vzbudil. Abby zamumlala něco na omluvu, ale to už jsem se zvedal a překračoval ji, abych se dostal pryč.
Jen co jsem se dostal ven ze sálu, zhluboka jsem do plic nabral čistý vzduch. Blonďatá žena, jenž kontrolovala vstupenky si mě změřila nechápavým pohledem. Na její otázku jsem se vymluvil, že se mi z dusna v sále udělalo špatně a že asi radši půjdu domů, nacož jsem vyběhl z budovy kina a usadil se na první lavičce, na kterou jsem narazil.
Neseděl jsem tam však dlouho. Krátce po mně vyšla ven i Abby. Pohledem mě chvíli hledala, a když se jí konečně podařilo mě najít, pomalu se loudala přímo za mnou.
Chvíli mlčela, pohledem probodávajíc své černé balerínky. ,,Tak to bylo trapný," šeptla po chvíli.
,,Hmm, ani ne," pokrčil jsem rameny a neubránil se pousmání.
,,Čemu se směješ?!" drcla do mě, až jsem se zapotácel. ,,Nejsem prostě zvyklá. Od mala mě vychovávají slušně, na rozdíl od tebe."
,,Pardon, taky jsem slušně vychován," ohradil jsem se, ,,ale co je moc, to je fakt moc. A ten film byl dost přes čáru."
,,Tak nějak...'' přikývla. ,,Jak mohla vyměnit jednoho kluka za druhého jenom kvůli tomu, aby ho přebrala kamarádce, která pak vztekem zapálí celou školu?"
,,Spíš proč se tam pak objevila její teta, která měla být už pět let po smrti, s tím, že svou smrt jen předstírala, aby se zbavila nějakých dluhů?" doplnil jsem ji.
,,Bože, byla to hovadina," zasmála se. Nemohl jsem si pomoct, ale její hlasitý smích mi v uších dozníval ještě dlouho po tom, co se ztišila a nechala ve vzduchu viset chvíli ticha.
,,Půjdeme?" navrhl jsem nakonec, na čož jen němě přikývla a postavila se. Tiše jsme vedle sebe kráčeli večerním městem. Sem tam kolem nás projelo nějaké auto, to však hned zmizelo v další ulici. Nad hlavami se nám třpytily hvězdy a měsíc odrážel své světlo o její bronzově blonďaté vlasy. Na rozdíl od Emily si je nestříkala žádným gelem, ani nepoužívala tužidlo, tudíž vypadaly živě. Lehký noční vánek si pohrával s jednotlivými pramínky, které jí tak lítaly kolem celého obličeje.
,,Co tak koukáš?" vyrušila mě z myšlenek, když si všimla, jak ji bez přestání probodávám očima. Pocítil jsem, jak se mi do tváři hrnula krev, proto jsem radši sklonil hlavu k zemi, ruce strčil do kapes a s nezájmem pokrčil rameny.
K mé úlevě to ignorovala a dál procházela ulicí. Nevýrazně jsem zpomalil, čímž jsem se dostal kousek za ní a mohl tak lépe prozkoumat její zadní polovinu těla.
Chodila rovně, lopatky měla stažené k sobě, což dělalo celkový elegantní dojem. Pak mi pohled sjel o něco níž. Musel jsem se kousnout do rtu. Má sakra hezký tělo. Určitě to bude tím, že běhá, ale tak vypracovaný zadek jsem snad ještě neviděl. (Bože, co to zas píšu 😂🙈). Každým krokem, který udělala, se jí docela zajímavě zhoupnul.
,,Co je ti?" otočila se na mě s pozvednutým obočím a snažila se v mé tváři vyčíst nějakou odpověď.
,,Vůbec nic," ohradil jsem se, ale můj hlas zněl celkem chraplavě, tudíž to samozřejmě vypadalo jako bych lhal, což ve skutečnosti vlastně byla i pravda.
,,A na co tak čumíš?" složila si ruce na prsou a zcela se zastavila. Měřila si mě bodavým pohledem, až jsem se pod ním cítil nahý. Měl jsem pocit, jakoby viděla do každého koutku mé mysli.
,,Tak jo," povzdechl jsem si nakonec s protočením očí, ,,na tvůj sexy zadek."
Zaražené na mě hleděla. Netrvalo to však dlouho a rozesmála se svým zvonivým smíchem. ,,Bože, ty jsi víc, než jen ztracený případ."
,,No co, tak koukám holkám na zadek," pokrčil jsem rameny, jako by to byla úplně běžná věc. A v mém případě vlastně je.
,,Běž do háje, idiote," protočila se smíchem očima a opět se rozešla směrem domů. Tentokrát jsem ji dohonil, abych se s ní mohl bavit normálně. A k mému potěšení ji na rtech pohrával upřímný úsměv. Konečně vím, že nemá jen tu tvrdou slupku zatrpklé holky, co se na všechny kolem jen mračí.
~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak se tu po nějaké té době hlásím s další kapitolou 😂💁
Trochu jsem využila dnešní volný den ve škole 😏
Co vy? Ještě se učíte nebo se jako my jen flákáte a často se ani nedostaví učitelé, kteří nás mají jako 'hlídat'? 😂😅
Tak doufám, že se vám aspoň kapitola líbila 😁💕
🌹Ich liebe euch🌹
ČTEŠ
Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓
FanfictionOh, I am sorry... I forgot I only exist when you need something... Because I am your "secret" friend... So shh... © MacTinusLoverVeri