Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

13🎀

Abby

,,To nemyslíš vážně," neudržel se Martinus, když jsem se pokusila míč kopnout do brány, ve které stál, ale místo toho jsem ho odkopla o pouhých pár metrů na opačnou stranu a skončila na zemi. Probodla jsem ho bodavým pohledem, zatímco mi pomáhal postavit se zpátky na nohy.

,,Taky jsem se ti nesmála, když jsi se složil uprostřed lesa," vytkla jsem mu a uraženě si složila ruce na prsou.

,,Dobře, dobře," uklidnil se. ,,Jen bys na to mohla jít trochu jinak."

,,A třeba jak, bys mi říct nemohl?" protočila jsem očima, natahujíc se zpátky pro míč. Postavila jsem ho před sebe na trávu a chtěla se pokusit do něj znovu kopnout. To by mě ale Tinus nesměl zarazit. Svou hrudí se mi opatrně přitiskl na záda, natočil mě k míči jiným úhlem a následně tak udělal i s mou pravou nohou.

,,Teď to zkus," šeptl mi přímo do ucha, následkem čehož jsem se nechtěně zachvěla. Musel si toho všimnout. Pocítila jsem, jak se šibalsky ušklíbl, nacož mi bříšky prstů přejel po odhalené pokožce na krku. Na sucho jsem polkla, když se mi tělem rozlilo příjemné napětí. Po celém těle mě šimrala husí kůže, kterou vyvolal právě tento nevinný dotyk. Znovu se usmál. ,,Copak? Líbí se ti to?" Zamumlal až nebezpečně blízko. Dech se mi zcela zastavil ve chvíli, kdy své vlhké, horké rty přiložil na mou citlivou kůži. ,,Tebe si asi moc kluků ještě nehýčkalo, co?" Opatrně nasál část mé pokožky mezi rty a něžně ji zkousl.

,,Ma... M-martinusi..." Dokázala jsem ze sebe dostat jediné slovo. Srdce mi tlouklo jako splašené, dýchání jsem vůbec nevnímala, mravenčily mi prsty a břicho se nepříjemně stahovalo. Na to se hned odtáhl a mnou střepla zima. Najednou jsem z nepochopitelných důvodu chtěla, aby to zopakoval.

,,Asi bychom měli jít," prohodil Martinus s hlavou vztyčenou vzhůru. Nechápala jsem. Vždyť jsem do toho míče ani nekopla. Bylo to samé kvůli té krátké chvilce, která skončila stejně náhle jako vůbec začala? Už jsem otevírála pusu, aby z ní vyšla nějaká slova tvořící věty, pak mi ale očí zabrouzdaly na to samé místo, kam se už nějakou tu dobu upíral Martinusův pohled. Nevšimla jsem si, kdy se na obloze objevily těžké, černé mraky, ale byly tak blízko, že hrom, který z nich hned na to vyšel mi rozerval ušní bubínek.

,,Jo," souhlasila jsem nakonec, ,,a sakra si pospíšit."

,,Tak běžíme, ne?" Obrátil se zpátky ke mně, uchopil mou dlaň, do které si vpletl svou ruku a rozběhl se. Nevadilo mi to. Běh mi přece nikdy nevadí. I když v tomto případě mě dost rozptylovaly naše propojené prsty. Ne však dlouho. Tinus začal kličkovat mezi každou lampou a stromem, které jsme měli pouze míjet a řval při tom jako na lesy: ,,Pozor! Žene se na nás obrovská dešťová příšera! Utíkejte jako o život! O ten vám vlastně jde!"

,,Tinusi, zmokneme," dostávala jsem ze sebe mezi smíchem.

,,Co jsi říkala? Neslyším tě, snažím se nás zachránit před příšerou!" zavolal na mě zpátky s úsměvem od jednoho ucha k druhému.

,,Bože, jsi jak dítě," protočila jsem očima, ale na rtech mi pobavený výraz smíchu stále zůstával. Jen co jsem to dořekla se spustil prudký liják. Během pár vteřin jsme byli oba promočení až na kost. Mokré vlasy mi létaly po zádech a švihaly mě do obličeje. Ruka mi z té Tinusovy stále klouzala a měla jsem skutečně co dělat, abych se ho udržela. Pomalu jsem ani neviděla na cestu, netušila kde vlastně teď přesně jsme. Proto mě dost překvapilo, když jsem se ocitla v suchu. Žádná další voda na mě už nepadala, teď jen stékala po mém promočeném těle až na máminu čistou podlahu.

Mokré oblečení mě chladilo na kůži, proto se mi i hůře dýchalo. Záda jsem přitiskla ke stěně a hlavu zaklonila tak, abych si ji mohla opřít. Zhluboka a dlouze jsem do plic nabírala vzduch. I teď jsem na tváři stále měla pobavený úsměv.

Pak jsem je ucítila. Studené mokré rty, které se přitiskly k mému krku. Automaticky jsem hlavu zaklonila ještě víc, abych mu dala větší prostor. Vnímala jsem jeho měkké polštářky, jak mi přejíždí po kůži. Před chvílí jsem se snažila popadnout dech, teď jsem ho na oplátku zadržovala, jen abych nijak nezkazila moment, kdy mi tělem proplouval neznámý pocit. Během několika málo minut jeho něžné hýčkání mého krku přešlo v něco zběsilejšího. Dlaně mi přitiskl na záda a pomalu s nimi sjížděl níž, aniž by své rty odtrhl.

,,Bože, Abby, máš tak sexy zadek," zamumlal mi do kůže, na což mi ho opatrně zmáčkl. Neubránila jsem se. Ze rtů mi uteklo vzrušující povzdechnutí. Ještě jednou ten pohyb zopakoval, při čemž jsem se odrazila a obmotala mu nohy kolem pasu. Víc mě natlačil na stěnu za mnou, stále mi dlaněmi přejíždějíc po těle. Měla jsem pocit, jako by se mi srdce v hrudi doslova zbláznilo. Když jsem mu prsty zamotala do mokrých vlasů, tiše zasténal mé jméno. Poté mě pevně chytil za zadek a v jeho náruči odnesl ke mně do pokoje, kde mě hned položil na postel. Jednu ruku si zapřel vedle mé hlavy, aby mě celou nezalehl a vrátil se zpátky k mému krku. Tentokrát však svými rty začal pomalu sjíždět níž. Na nějaký čas se zdržel při mém dekoltu, ale hned na to mi přetáhl tričko přes hlavu a odhodil ho pryč. Následující čas jsem přestávala vnímat. Někdy ve změti chtivých dotyků jsme se zbavili téměř každého kousku oblečení. Martinus si na mě opatrně lehl, stále však tak, aby mi neublížil. Ještě nějakou tu chvíli se věnoval mému krku, při čemž jsem cítila každé místo, kde se naše nahá pokožka dotýkala. Vnímala jsem příjemné pálení kůže, které mi tak způsoboval.

Najednou se bez jakéhokoliv varování odtáhl, naštěstí jen tak, aby mi viděl do očí. Něžně mě bříšky prstů pohladil po tváři a schoval mi část vlasů za ucho. ,,Bie, jsi ještě panna?"

Zprvu mě zarazilo, jak mi vlastně řekl. Krásně -a pro mě zcela nepochopitelně- přetvořil mé jméno na milou přezdívku. Hleděla jsem mu do čokoládově hnědých očí a cítila, jak mi do tváří vstupuje červeň. Nedokázala jsem se přiznat, když se mi tak toužebně vpíjel do očí. Odvrátila jsem tedy pohled a nepatrně přikývla, doufajíc, že si toho nevšimne.

,,Aha..." vydechl. Nastalo ticho, ve kterém jediným zvukem bylo pouze mísení našich dechů.

,,Vadí to?" kousla jsem se do rtu a poprvé v životě skutečně zalitovala, že jsem řekla pravdu. Mohla jsem předstírat, že už jsem někdy kluka měla, vždyť je mi taky skoro sedmnáct. Jen jsem nedokázala říct jeho temným kukadlům nic jiného než pravdu.

,,Ne... Teda mně ne... Já jen..." zkoumal pohledem každou část mé rudé tváře. ,,Jseš si jistá, že chceš pokračovat?"

,,A má to vůbec význam to teď ukončit?" pohledem jsem po jeho těle zajela o něco níž.

Ušklíbl se. ,,Jsou i jiné možnosti, jak se toho zbavit..." na chvíli se odmlčel, ,,jde mi jen o to, že holky to většinou poprvé chtějí s někým pro ně významným."

,,Ale já nejsem naivní holčička, co bude plakat, až se zítra ráno dozví, že to byl jen úlet."

,,Já vím, že nejsi," opět mě něžně pohladil po líčku. ,,Takže můžu? Chceš to?"

Polkla jsem. ,,Chci..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak tady bych to tak nějak ukončila 😏😁
Ano, úchyláci, máte smůlu 😘😶
Tak se nám to postupně zamotává 😌💜
Jak se líbila? 😕
Doufám, že aspoň trochu 🙏💛
🌹Ich liebe euch🌹