Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

16🎀

Abby

S hlavou schovanou v polštáři jsem se celá tiše třásla. Jak jsem po mém kaskadérském útěku z auta necítila téměř žádnou bolest, teď jsem naopak nedokázala ani narovnat ruku. Lokty jsem měla sakra škaredě sedřené, zápěstím jsem stěží pohla a o kolenou už radši ani nemluvím. Do toho mi začala třeštit hlava, až jsem se bála, že mi doslova vybuchne.

,,Abby?" ozvalo se lehké zaklepání na dveře, doprovázející jeho hrubší hlas.
Než abych na něj začala rozčílením křičet, rozhodla jsem se ho ignorovat.
Navíc jsem tak těžce lapala po dechu, že pro mě bylo těžké i vzlykat, natož mluvit. K mé smůle se však odradit nenechal. ,,Bie, prosím, vím, že tam jsi. Chci ti pomoct..."

,,Vypadni! A nech mě na pokoji!" na tu větu jsem vynaložila dost velké úsilí, abych do plic pobrala co nejvíce vzduchu to šlo. Výsledkem mi však byl úspěch. Vzdalující se kroky, doložené vrzající podlahou, mi potvrdily, že přece jen odešel.

Částečně se mi ulevilo. Pořád jsem se však necítila dobře. Nevěděla jsem, co mě bolí víc, jestli odřeniny, hlava nebo fakt, že jsem úplně pitomá a dovolila jsem mu, aby si se mnou pohrál. Nic jsem nevnímala. Chtěla jsem upadnout do nějaké černé temnoty, ve které bych nic necítila, neměla hlavu plnou myšlenek a nikdo by nevěděl, že vůbec existuju. Byla bych tak zbavena všech nepříjemných pohledů dotěrných lidí.

A zrovna, když jsem byla v téhle dokonalé chvíli, kdy jsem toužila po zapomnění, pocítila jsem, jak mi po zádech přejíždí hřejivá dlaň. Pomalými pohyby sjížděla po mé páteři a vracela se zase zpátky nahoru. ,,Jen se vyplakej," šeptl, což už jsem nevydržela, vyskočila na nohy a prudce ho odstrčila na stěnu.

,,Co tu sakra děláš?! Jak ses sem dostal?!" hystericky jsem sena něj upjala, při čemž mi pohled pomalu sklouzl na otevřené okno balkónu. V tu chvíli jsem tak nenáviděla architekta, který vymyslel spojený balkón, že bych byla ochotna ho i přizabít. Nedala jsem Martinusovi možnost, aby mi jakkoliv odpověděl a znovu se na něj obořila: ,,Vypadni odsud! Nechci tě tu! Slyšíš?! Jeto můj pokoj, sakra!"

Pokusil se ke mně přistoupit blíž, ale já jsem do něj i navzdory bolestí začala tlučit pěstmi. Byla jsem tak plná vzteku, že jsem ho ze sebe potřebovala nutně dostat. A lepší možnost mě nenapadla. Chvíli mě nechal, pak mi jedním pohybem obě ruce chytl a trochu se mnou zatřásl, abych se uklidnila.

,,Abby," pokusil se mě oslovit, ale začala jsem sebou házet. ,,Abby!" podruhé už zvýšil hlas, tak, že mě úplně zaskočil. Zhluboka jsem dýchala a pomalu si opět začala uvědomovat bolest, jenž mi okupovala tělo. Vysmekla jsem se mu, posadila se na postel a v předklonu tiše oddychovala. Netrvalo dlouho a matrace vedle mě se prohla, jak se na ni Martinus posadil.

,,Jsi odpornej!" vyprskla jsem, aniž bych se při tom na něj podívala. ,,Stejně jako všichni ti tví posraní kamarádi!"

Chvíli mlčel než si povzdechl a vlasy, které jsem měla spadlé do obličeje, mi schoval za ucho. ,,Ehm... Tobias tě..."

,,Ne, stihla jsem utéct," odsekla jsem, ,,přesněji vyskočit z auta."

,,,Cos udělala?!" vyhrkl ze sebe. Jen jsem na to pokrčila rameny, pohled stále upírajíc do země. Když jsem ani teď nic neřekla, natáhl se ke mně a přinutil mě sundat si mikinu, čímž odhalil všechny mé odřeniny. ,,Bie," vydechl zděšeně, ,,t-to... Mrzí mě to, tohle jsem nechtěl..."

,,Moc dobře vím, co jsi chtěl," odbyla jsem ho a vytrhla mu svůj loket, jenž si k sobě přitáhl, aby si ho mohl prohlédnout.

,,Můžu ti to nějak vysvětlit?" něžně mě chytil za bradu a natočil tak, abych byla nucena se mu podívat do očí.

,,Co bys mi chtěl vysvětlovat?" odfrkla jsem si. ,,Jak jsi mě vyhrál v kostkách, užil si a všem rozhlásil, že jsem ti dala, aby o mě mohli hrát i ostatní? Ne, děkuji, myslím, že na tom není co víc upřesnit."

,,Ne, takhle úplně to nebylo..." zavrtěl hlavou a nejspíš by i pokračoval, kdybych mu neskočila do řeči.

,,Ne, podívej. Já nejsem naštvaná, že ses se mnou vyspal. Brala jsem to za obyčejný úlet, prostě jsem se neovládla. Myslela jsem si, že to tak bereš taky. Stejně máš holku a podle toho, jak o ni básníš, mi bylo jasné, že nic víc to být nemohlo. A pak přijde Tobias a vyvede mě z omylu. Moc dobře jsi věděl, jaký k té hře mám přístup! Teď za mnou budou chodit všichni kluci, že mě vyhráli, tak ať jim dám! Ale přesně tohle já nechci, chápeš? Vyspat se s jedním klukem je jedna věc, spát s celou školou druhá. Ale tobě je to vlastně jedno. Vždyť ty jsi přesně druhý případ. A to máš holku! Víš co? Je mi z tebe špatně! Děvkaři idiotskej!" poslední dvě slova jsem doslova zařvala a jen doufala, že má máma zaplou televizi a neslyší nás.

Mlčel. Dost dlouhou dobu mlčel než konečně otevřel ústa a zareagoval. ,,Abby," začal pomalu a rozvážně mým jménem, ,,já to všechno vím a přiznávám, že je to pravda. Ale když jsme spolu spali, došlo mi, co dělám. Teda, samozřejmě jsem to věděl, ale teprve tehdy mi došlo, že střídání holek v poseli se mi dost hnusí..."

,,Počkej, tobě se hnusí tohle?!" ironicky jsem se zasmála. ,,A třeba to, že máš holku, ale spíš s jinýma ne?!"

,,Abby..." odmlčel se hledajíc slova. ,,Podívej. Emily je mladší, to víš. A ona na to prostě ještě není připravená. Mám ji rád a nechci ji nutit do něčeho, na co se necítí. Na druhou stranu jsem tu já. Kluk, který prostě potřebuje nějak uspokojit své potřeby."

,,Jsou i jiné možnosti," odsekla jsem.

,,Já vím, ale to prostě není ono. Ano, vyhrál jsem tě. Ale taky jsi byla poslední, o kterou jsem hrál. Mrzí mě, že jsem tě do toho takhle zatáhl. Tohle jsem nechtěl."

,,Co ti mám na to říct?" povzdechla jsem si.

,,Bie... Vím, že je to dost... Nevím, jak to popsat... Jde o to, že už nechci být... No, d-děvkař... Tak mě napadlo kamarádství s výhodama," poslední větu téměř zašeptal.

,,To nemyslíš vážně," vyprskla jsem smíchy.

,,Jen mi přišlo... No, to je jedno," zavrtěl hlavou. ,,Promiň, věděl jsem, že je to blbost."

,,Co bych z toho měla já?" uslyšela jsem svůj vlastní hlas a téměř hned litovala věty, která mi vyšla z úst.

Překvapeně si mě změřil pohledem. Nakonec jen pokrčil rameny.

,,Dobře," přikývla jsem nakonec. ,,Každý víkend snídaně do postele."

,,Všechno?" pozvedl obočí. S mírným úsměvem jsem přikývla.

Bože Abby, co zas vyvádíš?!

~🍍 Love pineapples 🍍~
Zdravím 🤗
Jak pak se líbila kapitola? 😏
Upřímně... Já z ní nemám moc dobrý pocit 😑
Každopádně se moc omlouvám všem, kterým jsem kapitolu slíbila dřív, ale spálila jsem se o žehličku a nemohla ani pohnout prstem 😅
A pak jsem měla zas nějakej ten čas pro sebe... Na to mám snad taky právo, co? 😄
Tak dobrou noc 😴
🌹Love you🌹