Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

12🎀

Abby

Doufala jsem, že bude stačit, když Martinuse dotáhnu domů a uložím ho do jeho postele. Původně to tak vypadalo, dokud mě ve dvě ráno nevzbudil hlasitý křik z vedlejšího pokoje. Zalitovala jsem, že jsem nechala v obouch pokojích otevřená okna, slyšela jsem ho tak ještě víc. A moc tomu nepomohl ani fakt, že naše pokoje byly propojené i přes společný balkón.

,,Emmo! Emmo!" doléhaly k mým uším jeho zoufalé výkřiky. ,,Marcusi!"

Vstala jsem a přeběhla k němu do pokoje, když jsem zavírala dveře, zarazila jsem se. Začal opakovat moje jméno. Vlastně ho naléhavě vykřikoval jako ty dvě před tím. Vyvedlo mě to z míry. Netušila jsem, co by to mělo znamenat, proto se mi ulevilo, když se vrátil zpátky k jménům svých sourozenců.

Sedla jsem sina kraj jeho postele a jemně s ním zatřásla. Nevzbudil se, spíš sebou začal házet ještě víc.

,,Tinusi," zkusila jsem to o něco hruběji a následně ho lehce proplácala po tvářích. S hlasitým výkřikem leknutí sebou škubl a prudce se posadil. Po zpoceném čele mu stékaly kapičky potu, když se rukama zapíral o postel a rychle, přerývavě dýchal. ,,Klid, byl to jen zlý sen," odhrnula jsem mu vlasy z čela. ,,Hej, Tinusi. Slyšíš? Nebylo to skutečné."

,,Jak se ta roztomilá koťátka mohla změnit na takovou stvůru?!" zalapal po dechu, na což mi do očí upřel jeho zděšený pohled. Smutně temný odstín jeho očí se mi zarýval do paměti. Najednou se ke mně nečekaně nahnul a hlavu si složil do důlku u mého krku. Zthula jsem, nemajíc ponětí, co dělat. Cítila jsem, jak se jeho tělo lehce třese a čelo má horké jako hrnec na rozpálné plotně. Váhavě jsem mu dlaň přiložila na záda, po kterých jsem ho začala pomalu hladit.

,,Klid, už je to pryč. Byl to jen sen," šepla jsem, na což jen tiše přikývl, avšak třást se nepřestal.

,,Nechceš... Nespala by jsi tu dneska se mnou?" Polkl po chvíli. Zmateně jsem sebou škubla, nechápajíc, o co mě právě požádal.

,,Ehm... No... Totiž já..." Snažila jsem se ze sebe něco dostat, stále dost vyvedená z míry.

,,Prosím," odtáhl se ode mě a vpil se mi do očí. Z jeho neuvěřitelně srdcervoucího pohledu mě mrazilo v zádech. Tmavými čokoládkami mě naléhavě prosil, doufajíc, že mu vyhovím. ,,Já mám strach, že se ta koťata vrátí..."

Povzdechla jsem si. Je tak nalitej, že ani neví o čem mluví. Připadá mi jako malé dítě. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než mu to slíbit, na co se ke mně nahrnul, silně mě objal a dokola šeptal 'Děkuji, mami', což mě ještě víc utvrdilo v tom, že toho dnes vypil víc, než je zdrávo.

,,Je mi zle," opřel se mi čelem o rameno, bělejší než před chvílí. Pohotově jsem vstala, přinesla mu kýbel a strčila mu ho přímo pod nos. Když svůj žaludek konečně vyprázdnil, opět jsem mu kapesníkem otřela ústa a podala mu trochu čisté vody, aby si mohl vypláchnout ústa. Musela jsem nejdříve vše uklidit než jsem se mohla vrátit zpátky do jeho pokoje a lehnout si vedle něj na postel. On sám už potichu oddechoval. Část mastných vlasů jsem mu odhrnula z čela a ještě chvíli sečkala, jestli se zase neprobudí. Po nějakém tom čase jsem už však nevydržela ani já, hlava mi těžkla a víčka se stahovala k sobě. Stačilo se jen dotknout polštáře a už jsem se propadala do spánku.

***

Byla to hrozná noc. Martinus se ještě nejméně třikrát vzbudil, vyzvracel se a pak hned usnul. Já to všechno musela ale nejprve uklidit než jsem mohla učinit stejně. A při tom jsem se ještě snažila ovládnout vlastní zvracení.

Když mi na tvář, dopadly první paprsky slunce, rozespale jsem zamrkala a chtěla se odvrátit na druhý bok, ale svou ruku jsem měla přehozenou přes Tinuse a propletenou s tou jeho. Nevěřícně jsem na to všechno zírala, při čemž se mi do tváří drala červeň. Ignorovala jsem zrychlený tlukot srdce a místo toho si opatrně vyvlékla ruku z jeho sevření. Následně jsem si ji přidržela před obličejem a nechápavě na ni pěknou chvilku zírala.

Konečně jsem se nějak vzpamatovala a pohlédla na budík. Půl desáté. Osprchovat se, nasnídat, převléct a stihnout při tom trénink bych nestihla ani, kdybych chtěla. A popravdě se mi tu Martinuse nechtělo nechávat samotného. Předpokládám, že ze svojí kocoviny nebude v pohodě ani dnes večer. Proto jsem si do ruky vzala svůj telefon, sedla si na křeslo vedle postele a vytočila Natovo číslo.

,,Nazdar, Abby, něco potřebuješ?" Zvedl mi to téměř hned.

,,Ahoj," pípla jsem, ,,hele, asi dneska nepřijdu. Právě jsem se vzbudila a je mi dost špatně. Motá se mi hlava a žaludek mám jako na vodě..."

,,Okej, okej," tušila jsem, že chápavě přikyvuje hlavou. ,,Dnešní trénink tedy odložíme. Vylež se z toho a uvidíme se v úterý."

,,Jasně," usmála jsem se sama pro sebe a hovor položila. Jen co jsem zvedla pohled, setkala jsem se s párem čistě čokoládových očí. Tiše mě pozoroval. Přemýšlela jsem, jestli věděl o poloze, ve které jsme teď nad ránem spali. Doufala jsem, že ne. Představa, že by to vnímal mi do tváří opět vháněla červené odstíny.

,,Tak ty kvůli mně lžeš, jo?" Lehce se ušklíbl.

Odložila jsem telefon na noční stolek a zavrtěla hlavou. ,,Ani se na to necítím. Usla bych nejspíš přímo při běhu."

Soucitně se na mě podíval. ,,Bylo to se mnou tak moc hrozný?"

,,Záleží, za jak akutní považuješ vidiny tančících koťátek," uchechtla jsem se.

,,Bože," plácl se rukou do čela, ale hned na to bolestně sykl. Seběhla jsem dolů do kuchyně a zpátky nahoru se vrátila se sklenicí čistého čaje a práškem proti bolesti.

,,Na," obodvojí jsem mu podala a sedla si zpátky na své místečko na křesle.

,,Hele," odložil prázdnou sklenici na stůl, když poslušně prášek spolkl, ,,já bych se ti chtěl omluvit. Vůbec nevím, jak jsem toho do sebe mohl tolik nalít. Ještě nikdy jsem se tak nezřídil. Neříkám, že to bylo poprvé, kdy jsem pil, ale doposud jsem to vždycky dokázal nějak ovládnout. Ale včera to do mě lítalo samo od sebe..."

,,Nech to plavat," máchla jsem rukou. ,,Jen štěstí, že jsem tě našla dřív než jsi stihl provést nějakou hloupost."

,,To asi jo," souhlasil a poklepal na část matračky vedle sebe. Beze slov jsem vstala a posadila se vedle něj. ,,Řekneš to tátovi?" Zadíval se na mě svýma tmavě hnědýma očima plnýma zářivých jisker. Už jen díky jeho pohledu mi naskakovala husí kůže.

,,Nemám k tomu důvod," zavrtěla jsem hlavou. ,,A ani moc netoužím potom, aby zas řval po celém domě."

,,Děkuji," usmál se, jak jen mu to jeho kocovina dovolovala. ,,A teď myslím úplně za všechno."

,,Jednou mi to vrátíš," vrátila jsem mu úsměv zpět.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak 😋
Jak se vám líbila kapitola 😏💞
Od té další se nám teda už konečně začne něco zajímavého dít 😱😁
Tak si ještě pár dní počkejte, no 😉💟
🌹Ich liebe euch🌹