Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

45🎀

Abby

,,Mám zde rezervaci na jméno Gunnarsen," upravil si Marcus před mladou tmavovlasou servírkou, stojící za vyšším pultem, svého černého motýlka. Normálně bych asi měla žárlit, ale v tomto případě se mě to nijak nedotklo.

,,Samozřejmě," opětovala mu dívka úsměv, nemohla být o moc starší než já. Rozešla se směrem do velkého rozlehlého sálu a Marcus ji automaticky následoval. Kdybych si hlasitěji neodkašlala, snad by na mě i zapomněl.

,,Jo, jasně, promiň," věnoval mi krátký omluvný pohled, uchopil mé invalidní křeslo a tlačil mě před sebou až ke stolu, u kterého se servírka zastavila. Usadila nás, na což Marcus rovnou objednal jedno z nejlepších bílých vín.

,,Říkala jsem ti, že si se mnou nemáš dělat žádné starosti," zavrtěla jsem hlavou, když jsem si pozorně prohlédla ceny hlavních chodů. ,,Jsou to jenom jmeniny, Marcusi, nic víc."

,,No právě," vytvořil na tváři typický chlapecký úšklebek, ,,a ty máš pouze jednou do roka. Konec řečí, prostě si vyber to, na co máš chuť, jasný?"

Protočila jsem panenkami, ale radši bez řečí poslechla a nakonec si vybrala zapečeného lososa se sýrem a po Macovém neodbytném naléhání si objednala i horké maliny s vanilkovou zmrzlinou jako dezert.

Po celou dobu večeře mezi námi panovala podivná napjatá atmosféra. To bylo poprvé, co jsem se s ním cítila tak... zvláštně. Když už jsme rozebírali nějaké téma, odpovídal tónem, nímž se mnou ještě nikdy nemluvil. Měla jsem pocit, jako by tu se mnou byl nuceně. Při tom to byl on sám, kdo dnešní večer navrhl. Ráda jsem jeho pozvání přijala. Jinak bych musela sama trčet doma a sledovat upjatou televizní show, která by zrovna běžela v televizi.

,,Slyšel jsem, že jsi s Tinusem byla na pikniku..." nadhodil po jedné delší odmlce ticha. Zmateně jsem se na něj zadívala. Vidlička s kouskem lososa se zastavila přesně v půlce své cesty k mým ústům.

,,A jak to souvisí s dnešním večerem?" nechápavě jsem složila ruku níže na stůl, vidličku stále držíc v prstech.

,,Nic, já jen..." odmlčel se, přehrabujíc se ve vlastním talíři, ,,jen jsem tak přemýšlel... no a... asi jste si dost blízcí, nemám pravdu?"

,,J-já... M-my..." nervózně jsem uhla pohledem na stranu a co nejrychleji se pokoušela vymyslet nejvhodnější výmluvu. ,,Bydlíme spolu už půl roku v jednom baráku, takže jsme se prostě sblížili, to je snad normální, ne?"

,,Jo," přikývl, jako by nad něčím horlivě přemýšlel. ,,Abby, nejsem pitomý. Nechci tě odsuzovat, ale nemám rád, když se mnou lidé nejednají na rovinu. Je mi jasné, že to, co je mezi vámi dvěma má ke kamarádství hodně daleko. Jen to chci slyšet od tebe. Znát všechny podrobnosti, ať nejsem všem za debila, chápeme se?"

Hleděla jsem mu přímo do očí. Měla jsem co dělat, abych nepřerušila tento přímý kontakt. Čekala jsem, jestli si to třeba nakonec nerozmyslí. Je sice pravda, že jsme seděli v poměrně odlehlé části restaurace, avšak i přesto jsem se necítila na to, abych o tom všem mluvila zrovna tady. Když mi však došlo, že on sám od sebe neustoupí, nezbylo mi nic jiného.

,,Dobře," povzdechla jsem si nakonec a sklopila pohled do talíře, abych se mu nemusela dívat do temně hnědých očí. ,,Byli jsme... přátelé s výhodami. Ale věř mi, prosím, všechno to probíhalo ještě před tím, než začal tenhle náš... vztah."

Krátce se uchechtl. ,,Neuvěřitelný... Můj mladší bráška je opravdu okouzlující, co? Páni, vždycky jsem mu záviděl to, jak na něj holky letí. Nechápu to, co je na něm tak přitažlivého? Stačí jeden jediný pohled a bum, holka propadne dokonalému poblouznění."

,,Mýlíš se," zavrtěla jsem hlavou. ,,Nebyla jsem do něj zabouchnutá..."

,,A teď snad jsi?" věnoval mi nehraný zmatený pohled. ,,Klidně mi to řekni, nemusíš se bát, řvát po tobě nebudu. Vždycky tě budu respektovat a jestli ho opravdu miluješ, zakázat ti to nemůžu. A nutit tě k tomu, aby jsi zůstála se mnou taky ne."

Zmlkla jsem. Pár sekund stačilo, aby tuto odpověď pochopil. Tiše přikývl, na což nastalo další tíživé ticho. Nesnesla bych tu takhle sedět ještě déle.

,,Marcusi, poslouchej mě teď na chvilku, prosím," vyhledala jsem jeho ruku a pevně ji sevřela do svých dlaní. ,,Mám tě moc ráda, opravdu. Ale teď, když to všechno víš, nechci, aby ses cítil pouze jako nějaká má náplast, která má vyplnit tu díru po Tinusovi. A už vůbec si nepřeji, aby sis myslel, že to všechno, co mezi námi je, existuje proto, že mu jsi podobný. Bože, to už vůbec ne. Už jen kvůli tomu, že ho mám víc než ráda bychom my dva nemohli být spolu. Ale na jedno nezapomeň! Možná to tak nevnímáš, ale jste rozdílní. Každý máte jiné srdce. A věř mi, že jednou se objeví dívka, která to tvé bude milovat víc než kterékoliv jiné."

,,Ale co ty, co?" natáhne se a opatrně mě pohladí po líčku. ,,Tinus je idiot, když si tě nechá jen tak podklouznout pod rukama."

,,Možná je a možná není," pokrčila jsem rameny. ,,Je na něm, jestli se bude řídit rozumem nebo srdcem."

,,Jsi jedna z nejlepších dívek, co jsem kdy poznal, brouku," jemně mě cvrnkl prstem přímo do nosu. ,,Kdyby jsi potřebovala, kdykoliv jsem tu pro tebe. Stačí jen zavolat, já hned přijedu a nabídnu ti své mužné rameno."

Tiše jsem se zasmála. ,,Děkuji, Macu. Budu si to pamatovat, neboj se..."

*

,,Vážně tě namá doprovodit domů?" zeptal se Marcus už asi po páté od doby, co zaplatil a vyšli jsme z restaurace na čerstvý večerní vzduch. Bylo již něco po desáté a kolem nás již panovala letní noc.

,,Díky, ale Martinus mě vyzvedne, jak půjde od Emily. Nemusíš si dělat starosti. Naopak by sis spíš měl pospíšit, hele. Právě ti jede poslední autobus domů, další jede až ráno ve čtyři," ukázala jsem na přijíždějící vozidlo.

Mac se rozloučil, vlepil mi rychlou pusu na líčko a odběhl na zastávku. Osaměla jsem. Zkontrolovala jsem čas na mobilu. 10:18. Řekla jsem Tinusovi, ať mě čeká v deset. Rozhodla jsem se počkat ještě deset minut a pak jsem se poprvé pokusila ku dovolat. Když mi to však nebral ani na deváté, začínalo mi být jasné, že ten už nepřijde.

Mělo mi to být jasné. Když se na něj nejvíce spoléhá, vykašle se na mě. A to mi před týdnem brečel na rameni, jak moc se bojí, aby mi neublížil a pak to takhle bezmyšlenkovitě stejně dělá a to spolu ani nemusíme chodit.

Důvěra je totiž jako sklo... Jednou se rozbije a už nikdy nebude stejná...

Mé hlasité povzdechnutí doprovázela drobná slza, která se mi pomalu vykutálela z oka. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než vytáhnout telefon a domluvit si odvoz jinak.

~🍍 Love pineapples 🍍~

Ahojky 🙌

Tak jsem si říkala, co by jste řekli na nový příběh 🤔

Už mám jeden vymyšlený a byla by to zase úplně jiná tématika, ale samozřejmě zase s M&M 😆💓

Kdyby se podařilo, zkusila bych ho vydat na Silvestra krátce před půlnocí 😅

Ale záleží, jestli vůbec budete mít zájem, že jo 💁🏻‍♀️💗

Snad se kapitola líbila 😁🤞

🌹Ich liebe euch🌹