Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

36🎀

Abby

Posledních několik dní jsem se v nemocnici začínala dost nudit. Všechny knížky, které mi sem Martinus nebo máma přinesli, jsem už měla dávno přečtené, některé dokonce dvakrát a z neustálého koukání do tabletu mě už pobolívala hlava. Nezbývalo mi však nic jiného, než to prozatím přetrpět.

Zkontrolovala jsem čas na budíku. Martinus tu už touto dobou běžně býval. Chodil jsem vlastně téměř každý den. Jen když sem přišel Marcus, radši odešel a nechal nás samotné. Netuším, jak si tohle jeho chování vysvětlit. Mac je jeho brácha, mají se rádi a o tom, že by se pohádali nic nevím. Přesto mám pocit, že Tinus má ze svého staršího bratra respekt. Ale jedno vím jistě. Musím si s ním o tom promluvit.

Po nečekaném zaklepáním na dveře se v místnosti objevila máma, následována mým ošetřujícím lékařem. Bez řečí se posadila na volnou židli vedle mě, zatímco doktor se postavil k nohoum mojí postele, ruce zabořujíc hluboko do kapes svého čistě bílého pláště.

,,Broučku, tady pan doktor ti chce něco říct," věnovala mi máma smutný úsměv a, jako když jsem byla malá, mě svou hřejivou dlaní pohladila po vlasech.

,,Abby," nadechl se doktor, když jsem mu věnovala tázavý pohled. ,,Od doby, co jsi se probudila s tebou nikdo nemluvil narovinu. Nevyptávala ses, proto jsme usoudili, že bude lepší, když tě nebudeme zbytečně stresovat, dokud se plně nevzpamatuješ z toho, co se ti vlastně stalo. Jistě již víš, že během pádu sis zlomila několik páteřních obratlů, ty jsou nyní už poměrně krásně srostlé, tudíž si myslím, že klidně už se bez problémů můžeš posadit. Pojďme to zkusit."

Přistoupil ke mně a společně s mámou mi pomohli do sedu. Nejistě mě pustili, čekajíc, jak na tuto pozici mé tělo zareaguje. Když viděli, že se sama bez problémů udržím, doktor se lehce usmál a opět ustoupil na stranu.

,,A teď je tu druhá věc, Abby," jeho pohled zvážněl a v očích se mu objevil strach, jakoby se bál pokračovat. ,,Jde o to, že společně s páteří byla poškozená i mícha. Avšak vzhledem k rozsahu tvého poranění jsme nemohly provést odborné testy dříve. Teď, když se tvá záda jakž takž zotavila, rozhodli jsme se, že zítra podstoupíš všechna potřebná vyšetření a v tom nejlepším případě hned začneš s léčbou."

Chvíli jsem mlčela, neodvažujíc se nic říct. Potřebovala jsem si urovnat v hlavě veškeré informace, které mi právě sdělil. I tak jsem z nich však nebyla nějak moudrá.

,,Co to znamená?" zmateně jsem těkala pohledem z mámy na doktora a zase zpátky, ,,kdy budu moct začít zase běhat?"

Následující ticho, které nastalo mě nepříjemně svíralo zevnitř. Máma mi po nějaké chvíli se smutkem v očích stiskla ruku. ,,Broučku, ty to nechápeš, že? Tady nejde o to, kdy... ale jestli vůbec."

Nedokážu popsat, co po jejích slovech následovalo, ale dovolila bych si to přirovnat k situaci, kdy vás někdo uzavře do skleněné nádoby. Vnímáte jen sebe a tlumené hlasy lidí, jenž na vás za sklem promlouvají, avšak nerozumíte jim ani slovo.

V hlavě se mi neustále přehrávala všechna mámina slova. Nějak jsem je nedokázala přijmout a přesvědčit sama sebe, že jsou pravdivá.

,,Zítra ráno se za tebou ještě stavím, než že vším začneme," poplácal mě lékař po rameni. Náhlá přítomnost jeho dlaně mě dostala z tranzu, proto jsem dokázala postřehnout, jak vyzývá mámu, jestli by nešla s ním, protože s ní potřebuje ještě o něčem mluvit. A tak jsem zase osaměla.

Seděla jsem na nemocničním lůžku, opřená o všelijaké polštáře, které mají sloužit jako podpírka, abych nemusela svá nově zahojená záda hned ze začátku zbytečně přetahovat. A takhle už to možná zůstane. Pokud se na mě neusměje štěstí, zůstanu sedět na zbytek svého života.

Těžce dýchajíc jsem odhrnula peřinu stranou a prsty si přejela po pokožce od kotníku až po stehno, kde mě zastavil lem mých spacích kraťasů. Cítila jsem ten dotek, ale to hned nemusí znamenat, že jsou veškeré mé svalové tkáně v pořádku.

,,Ahoj," vklouzl do pokoje Tinus s lehkým úsměvem na tváři. Když však spatřil můj výraz, zarazil se a radši se rychle usadil na židli vedle postele.

,,Proč jsi mi to aspoň ty neřekl narovinu?" snažila jsem se neznít ublíženě, ale můj vlastní hlas mě zklamal. Nejspíše hned pochopil, o čem mluvím, neboť smutně sklopil pohled, což doprovázelo jeho tiché povzdechnutí.

,,Promiň," zašeptal. ,,Chtěl jsem. Celou tu dobu jsem byl toho názoru, že bychom ti to měli říct hned. Ale ostatní mě přehlasovali. Rozhodli se, že to takhle bude lepší."

,,Jakou mám šanci?"

,,Cože?" nechápavě ke mně zvedne své hnědé čokoládky, temnější než obvykle.

,,Víš o tom od samého začátku," vydechnu, ,,určitě už vás doktor obeznámil s tím, jak velký procentuální úspěch mi dávají. Nebo jsi o tom minimálně už něco četl na internetu, ne?"

,,Bie," natáhne se a pevně mi sevře ruku ve své dlani. ,,Všechno bude dobré. Šanci máš prý poměrně slušnou. Uzdravovala ses dost rychle. A teď to neříkám proto, abych tě uklidnil. Říkám to proto, že se na tom shodli lékaři. Věřím jim."

Pokusím se o úsměv. Výsledkem je však jen nepatrné pozvednutí koutků úst. Vstane a beze slova mě obejme. Nechci se ho pustit, proto se schoulím v jeho náruči, na což si musí sednout vedle mě a něžně mě hladit po vlasech.

Sedíme tak celkem dlouho, dokud jeho melodický hlas neprotne ticho, jenž mezi námi panuje. ,,Bie, co je mezi tebou a Marcusem?"

,,Vážně měníme téma zrovna na tohle?" povzdechnu si. ,,Ale co, stejně jsem s tebou o tom chtěla dřív nebo později mluvit... No, já nevím," vypustím ze sebe po chvilce.

,,Jak nevíš?"

,,Prostě nevím," zavrtím hlavou. ,,Objímáme se, několikrát jsme se už i líbali. Ale, že by jsme spolu chodili jsme si oficiálně neřekli."

Mlčí. Zároveň však cítím, jak je napjatý. ,,Je ti ale jasné, že jestli on to vnímá jako něco víc, musíme tohle všechno mezi náma dvěma ukončit, že ano?"

,,Jo..." vydechnu, hledajíc slova, kterými bych mohla pokračovat. ,,Já si s ním o tom promluvím, ano? Ať všichni víme, na čem jsme."

,,Dobře," tiše přikývne. Položím si hlavu na jeho rameno a unaveně zavřu oči. Neustále cítím, jak mi pročechrává vlasy. A když už téměř spím, zašeptá mi do ucha mé vlastní jméno. ,,Bie?"

,,Hmm?" odvětvím už zcela bezsmyslně.

,,Mám tě rád, broučku..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Huhh... 😁
Tak jsem se dostala k další kapitole 🤞
Sice neumím fyziku, ale co bych pro vás neudělala 🤷🏻‍♀️❤️
Doufám, že se kapitola aspoň trochu líbila 🙏
A dobrou noc plnou krásných snů 😴💕
🌹Ich liebe euch🌹