Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

43🎀

Přečtěte si pak prosím poznámku autora dole pod kapitolou 🙏

Abby

,,Myslím, že můžeme jít," přišel Tinus do předsíně s proutěným košíkem v ruce a úsměvem na tváři. ,,Ještě se ale stavíme do sámošky, táta nám zapomněl koupit salsu."

Pouze jsem hlavou naznačila, že mi to nijak nevadí, na což se natáhl pro své boty. Pohled mi sklouzl na jeho pevný zadek. Přistihla jsem se při tom, jak přemýšlím nad tím, jak je poměrně sexy, a jaké by asi bylo dotýkat se ho celou plochou dlaně. Když mě samotné došlo, kolem čeho se mé myšlenky točí, znechuceně jsem nad sebou zakroutila hlavou. Záchranou od mé vlastní hlavy mi byla máma, která vešla do chodby, následně se opříc o stěnu.

,,Kam přesně vlastně míříte?" založila si ruce na prsou a na tváři ji pohrával šibalský spokojený úsměv.

,,V parku bývá poslední dobou hrozně krásně," vysvětlil Martinus. ,,Od té doby, co se tam o to stará nový správce, je to nejlepší místo k relaxaci... A v našem případě k oslavě jmenin."

,,Tak si to teda užijte," mrkla na nás, než se vrátila zpátky do kuchyně. Převzala jsem si od Tinuse košík a položila si ho na klín. On mě mezitím i s mým vozíkem vyvezl z domu a rovnou si to namířil k místnímu parku. Celou cestu jsme se bavili o všem možném a neskutečně se tomu nasmáli.

V parku se procházelo několik lidí se psy a navzájem se bavili o tom, jaké granule svým miláčkům dávají.

,,Já používám jedině Brit, Triss je vyšlechtěné plemeno, nemohu si dovolit cpát do ní levné granule, pochop to, Allano..." zaslechla jsem útržek rozhovoru dvou vysokých žen na jehlových podpatcích. Jejich psi se po chodníku pohybovali jako slušně výchovné dvorské dámy, jak jsou vždycky až přehnaně ztvárněně v nejrůznějších pohádkách.

Počkali jsme, až budeme v bezpečné vzdálenosti a naplno se rozesmáli. Nepřestali jsme až do chvíle, kdy Tinus zastavil na kraji vyznačené cesty a převzal si ode mě košík. Sledovala jsem, jak přešel k dvěma urostlým vrbám, mezi které rozložil deku. Vytvořil tak pod korunami bezpečné soukromí, jenž vytvářely dlouhé tenké vrbové větvičky. Pak se vrátil, s úsměvem na tváři si mě opatrně vzal do náruče, vozík nechávajíc tam, kde zrovna stál. Posadil mě tak, že jsem se zády mohla opírat o mohutný kmen stromu a sám si sedl přímo naproti mně.

Chvíli se přehraboval v košíku, dokud z něj nevytáhl chipsy s omáčkou, kterou jsme cestou sem koupili. Následně na deku vyskládal ještě muffiny, které jsme včera večer spolu společně pekli. Dobře, spíš se o to jenom pokoušeli. Mámu málem trefil šlak, když pak viděla, jak kuchyň po našem řádění dopadla.

Tonus myslel snad opravdu na všechno. Kromě již zmiňovaného otevřel ještě také balíček marshmallownů, nějaké tyčinky z listového těsta a do kelímků mi nalil moji oblíbenou Fantu.

,,Myslela jsem, že slavíme jenom můj svátek. A místo toho to vypadá, že se snažíš, aby mi večer bylo co nejvíc špatně," uchechtla jsem se a upila lahodného nápoje.

Zasmál se a trojúhelníkový chips si namočil do rajčatové omáčky. ,,Prostě jsem si říkal, že si to zasloužíš... Však víš... Za všechno, co jsi udělala."

,,Všichni s tím hrozně nadělají," povzdechla jsem si, vrtíc při tom hlavou. ,,Prostě jsem udělala, co jsem považovala za správné. A bylo to pro to, abych tu malou zachránila, ne aby se o mě následujících několik měsíců mluvilo v televizi a psalo v nejrůznějších novinách. 'Zachránila dítě a sama bojuje o život... Pouhá sedmnáctiletá dívka se stala hrdinkou roku... Lékaři potvrdili krutou pravdu, mladá zachránkyně dětského života se již na nohy nepostaví... Dobrý skutek výměnou za krutý osud!? Nespravedlnost, křičí celý svět...' Bože, jak už mě tohle všechno začíná unavovat."

,,Chápu tě, věřím,že to může být dost nepříjemné," přikývne s očima plnýma soucitu, ,,ale, Bie, na druhou stranu se na to dívej z pohledu ostatních... Ty to vidíš svýma očima. Nechceš si to připomínat, protože víš, že to byl poslední den... no, ty víš... Ale ostatní to vidí jako neskutečný čin. Málokdo z dospělých by vystavoval vlastní život a pak si přijdeš ty a ani nad tím nepřemýšlíš, prostě jednáš."

Tiše jsem přikyvovala, neschopná se dokopat k odpovědi. Nakonec Tinus nejspíš sám usoudil, že by bylo nejlepší bavit se o něčem jiném, proto raději rychle změnil téma. ,,No... a co ty a Marcus? Řekla jsi mu o tom? Jako... o nás dvou...?"

Zavrtěla jsem hlavou. V krku mi uvízl nepříjemný knedlík. Z nějakého důvodu mi tahle témata vůbec neseděla. Ale tohle bylo nejspíš ještě horší než to předtím. Možná to zní dost naivně. Dokonce i já si myslím, že jsem naprosto blbá, ale dospěla jsem k závěru, že to musí být pravda.

Martinus mi hleděl přímo do očí, čímž opět vyvolával roje motýlů v mém břiše. Vůbec jsem si toho poslední dobou začala všímat. Pokaždé, když jsem s ním, potím se, po celém těle mi naskakuje husí kůže a pod jeho doteky se mi div nezatočí hlava. Snažila jsem se myšlenky potlačit, avšak den co den jsem o něm musela přemýšlet víc a víc, aniž bych to nějak dokázala korigovat.

,,Neřekla jsem mu o tom, protože..." na sucho jsem polkla pobírajíc veškerou odvahu na to, abych pokračovala, ,,Tinusi... Pch... Páni, vážně nevím, jak ti to říct. Já jsem nechtěla, opravdu ne..."

Se zaraženým výrazem mě pozoroval. Obočí mu roztomile vyletělo až na vrh čela, jak čekal, až ze sebe dostanu i zbytek. ,,Tini... snažila jsem se. Říkala jsem si, že to tak není, že tohle není správně... Ale j-já... Asi jsem si to prostě jen nalhávala. Prostě já..." odmlčela jsem se, přemýšlejíc, že bych to přece jen neřekla a nechala si to pro sebe. Ruce se mi nepříjemně potily. Martinus mě po celou dobu trpělivě pozoroval. ,,Tak jo... Prostě tě asi... A-asi... No víš, co... Miluju."

Poslední slovo jsem doslova zašeptala. Ani jsem se neodvážila na něj pohlédnout. Své oči jsem proto přemístila na hladinu nedalekého rybníka, od níž se odrážely ostré paprsky brzkého letního slunce. Koutkem oka jsem zaznamenala, jak se Tinus najednou postavil a beze slova odešel. Prostě mě tam nechal sedět, samotnou a nezvládnouc se ani postavit. Víčka jsem pevně sevřela k sobě, abych slzám zabránila opustit slzní kanálky.

Věděla jsem to... Přesto jsem to však musela udělat...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahoj zlatíčka ✋
Tak co, už vás taky chytla vánoční nálada 😏💕
Mě teda mega a už se nemůžu dočkat 💓👅
Ale... Mamka nám hrozí, že přes Vánoce nám vypne WiFi 😖 kdyby se tak opravdu stalo (u ní člověk nikdy neví 😶) pak vám teda přeju nádherné svátky, prožité v kruhu těch nejbližších 💚 pokojné a plné radosti a štěstí 💗😘 ať od toho našeho Ježíška dostanete co nejvíce pěkných dárečků a prožijete to nejkrásnější kouzlo Vánoc 🎄🎆
Mám vás strašně moc ráda a hrozně děkuju za všechno, co pro mě děláte 🌠💞
🌹Ich liebe euch🌹