Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

31🎀

Abby

Probudily mě ostré sluneční paprsky, jenž mě příjemně hřály na tváři. Otáčeje se na druhý bok jsem hrábla po svém telefonu a zkontrolovala čas. Půl deváté ráno. Nespokojeně jsem si sama pro sebe zabručela. Šla jsem spát až někdy kolem druhé hodiny ráno. Do té doby se jen slavilo. Organizace, pořádající včerejší postupový závod, připravila pro všechny tři vítězná místa párty v blízkém hotelu, v němž nám bez problémů zaplatili i přenocování. A vzhledem k tomu, že se závod konal přes 80 kilometrů od Strendene, máma tuhle možnost vřele přivítala.

A bylo to dobře. Celý večer jsem se náramně bavila. Nate to bral opravdu dost vážně, soudě podle toho, kolik skleniček do sebe včera večer převrátil a jak vypadal, když ho pak Kjell-Erik s otcem Týny, druhou postupující, odnášeli do pokoje.

V jednom kuse jsem na sebe slyšela chválu. Lidé mi gratulovali a pronášeli něco ve smyslu toho, že takhle rychle snad neběží ani ti nejlepší sportovci na olympiádách. Nebudu lhát, celou dobu jsem byla červenější než rajče.

Později večer mě pak Marcus vytáhl na volné místo v místnosti, z něhož se následně stal taneční parket. Na to, že jsem nikdy předtím netančila, mi to včera celkem šlo. Možná to bylo i pro to, že mě Mac celou dobu vedl. Neustále se se mnou točil a pěvně mě držel, při čemž jsme se mnohdy i opravdu nasmáli.

Jediný, kdo celý večer měl zkaženou náladu, byl Martinus. Netuším, co mu přeletelo přes noc, ale celou dobu jsem nemohla ignorovat to, že mě probodává vražedným pohledem. Ani Emily, která do něj po většinu času hučela, nijak neodlákala jeho pozornost. Neustále jsem na sobě cítila jeho temně hnědé oči.

Pokusila jsem se znovu usnout, ale již se mi to nepovedlo. Ani jsem neměla hlad, abych si zašla na snídani. Proto jsem se jen zvedla, ze své tašky jsem si vyhrabala svoje běžecké oblečení a rozhodla se zajít si na chvíli zaběhat.

Když jsem mířila po schodech dolů do haly, málem jsem se srazila s Emily, jenž pravděpodobně mířila že snídaně. Omluvně na mě pohlédla. ,,Je, Abby, ahoj... Prosím tě, neviděla jsi někde Martinuse? Nemůžu ho najít."

Při vyslovení jeho jména se jí v očích roztomilé zajiskřilo a ve mně se díky tomu pohlo svědomí. Vždyť jí můžu pokazit to, v co tak usilovně věří a miluje. Neměla jsem ale mnoho času nad tím přemýšlet. Stála bych tu dlouho bez jakéhokoliv slova a hleděla na ni. Jen jsem záporně zavrtěla hlavou. ,,Ne, ale kdybych ho někde zahlédla, řeknu mu, že ses po něm sháněla."

Poděkovala mi a hned se vydala zpátky do pokoje, zatímco já si to vykračovala k východu.

Avšak jen, co jsem vyšla z hotelu a zašla za roh, narazila jsem na rozcuchaného Martinuse, opírající se o zeď s rukama hluboko v kapsách. Krátce jsem na něj pohlédla, při čemž jsem si nemohla nevšimnout jeho obrovských kruhů pod začervenalýma očima.

,,Ehm... Ahoj," vysoukala jsem ze sebe, jen co jsem ho celého sjela překvapeným pohledem.

Krátce na mě pohlédl, než svoje oči upřel zase do země. I tak krátká doba však stačila na to, abych si všimla jeho ublíženého výrazu. ,,Čau," zamručel mi na oplátku.

,,Děje se něco?" nedalo mi to.

,,Ne, všechno je úplně v pohodě," protočil očima. Ironie v jeho hlase doslova přetékala. Chvíli jsem počkala, jestli mi třeba sám neřekne, co se děje. Z jeho postoje mi bylo víc než jasné, že špatná nálada ho nepustila. A hádat se s ním bylo aktuálně to poslední, na co jsem měla chuť.

,,No... Já si jdu zaběhat," pípla jsem po chvíli. ,,A abych nezapomněla, hledá tě Emily. Asi by ses jí měl ozvat, vypadala dost nervózně..."

Už jsem se měla na odchodu. Připravovala jsem se na tu vlnů pocitů, až se mé nohy rozběhnou a tep zrychlí. Dřív, než jsem však stačila udělat alespoň krok, mě Martinus hrubě chytil za zápěstí, které uvěznil v bolestivém sevření, přitahujíc si mě k sobě.

,,Auuu," vypískla jsem v reakci na jeho náhlé chování.

,,Co máš s Marcusem?!" místo, aby se mi omluvil mi prskl do obličeje ostrým tónem otázku. Nechápavě jsem na něj hleděla. V očích mu doslova šlehaly plameny. Výborně. Dokázala jsem ho naštvat a to jsem do něj ani nijak nerýpala.

,,Prosím?" pokusila jsem se pronést klidným tónem a potlačit bolestné zasténání.

Zhluboka se nadechl, snažíc se znít klidněji. ,,Ptám se. Co. Máš. S. Mým. Bratrem?" Promlouval pomalu, jako bych snad byla hluchá a odezírala pouze ze rtů.

,,Promiň, ale není tohle moje věc?" zvedla jsem tázavě obočí, ale docílila jsem tak toho, že mé zápěstí sevřel ještě více. ,,Auu, sakra, co blbneš?!"

,,Není to jen tvoje věc!" zaskřípal zuby. ,,Pochop. Nemůžeš chodit s Marcusem a spát se mnou. Bože, vždyť je to vůči němu strašně nefér!"

Ztuhla jsem a doslova na něj zírala, dokud se mi z úst nevydralo ironické uchechnutí. ,,Moment, moment," zamáchala jsem před sebou rukama. Už jsem toho začínala mít tak akorát dost. ,,A vůči Emily je to fér?! Chodíš s ní... ona tě miluje, jsi pro ni vším, ale stejně ji podvádíš se mnou..."

,,To je něco jiného," zavrtěl hlavou. ,,Mac je můj brácha a já se vůči němu teď cítím provinile a..."

,,Tak to teda není!" skočila jsem mu do řeči. ,,A myslíš, že já se vůči Emily cítím jako nejvíc happy člověk na zemi?! Že je mi úplně někde, když na to přijde, bude mít zlomený srdce a bude mě nenávidět?! Tak to dovol, abych tě vyvedla z omylu, kamaráde!"

,,Okay..." nadechl se, ,,ale ty se takhle nemáš cítit!"

,,Cože?!" teď už jsem skutečně nic nechápala.

,,Víš proč jsem si tě vybral jako svou kurvu?!"

Zalapala jsem po dechu. Nikdy mě nenapadlo, že mě bere takhle. Až teď, po tom, co to vyslovil, mi začalo docházet, že na tom asi přece jen něco bude. Ani nečekal, co mu na to odpovím a hned pokračoval: ,,Protože jsem potřeboval někoho jako ty. Holku, který by bylo ukradený, že mám přítelkyni, která by se všude nechvástala s tím, že se mnou spí, která by se do mě nezabouchla a naivně věřila, že já do ní taky. A ty jsi zatím ta nejvíc bezcitná osoba, kterou jsem potkal!"

,,Bezcitná?" zopakovala jsem jeho slova. Hned, co jsem je slyšela se ve mně něco zlomilo. Jak si může myslet, že nemám city?!

,,Ano, Abby! Bezcitná!" zopakoval bez jediného náznaku lítosti. ,,Vždyť se na sebe podívej! Táta se na tebe vysere, i když ví, jak je pro tebe ten závod důležitej a ty místo toho, abys bulela jen sedíš a čumíš do zdi! Když ti nabídnu výhody, přijmeš, i když víš, že mám holku! Neprojevuješ nejmenší náznaky emocí! Bože! Vždyť já u tebe ani nerozeznám, kdy jsi štastná, kdy jsi smutná! Nemluvíš o ostatních, nemáš kamarády, všichni jsou ti úplně ukradení! Flirtuješ s Marcuse- možná spolu něco máte, to já nevím- i když moc dobře víš, že spíš se mnou a že by ku to mohlo ublížit! Jsi jen mrcha, Abby! Bezcitná mrcha..."

Rychle zamrkám, abych zahnala slzy. Na hrudi mě tíží zvláštní pocit. Je to jako by mě někdo sevřel do okovů a nechtěl pustit.

,,Tak víš co?" polknu zvlyk a zahledím se přímo do jeho zaskočených očí. ,,Tahle bezcitná mrcha ti už nemá co říct."

Rozběhnu se. Slyším, že za mnou křičí moje jméno. Dokonce i vím, že se rozběhl, aby mě dohonil. V tomhle ohledu mám však výhodu já. Rychle se mu ztratím a svůj krok přesměruju k blízkým skálám. Potřebuji ze sebe dostat všechny pocity, které se ve mně během posledních pár minut nahromadili. Už teď však vím, že to bude bolet víc, než bych si přála.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahoooooj 😁
Tak jsem vám ještě stihla vydat kapitolu 😯❤️
Teď už však do konce týdne žádnou nečekejte... Zítra mě čeká půlkolona a víkend mám celý nabitý 😐😅
Doufám, že se kapitola líbila 😏
Taková delší dneska 🤞
Co myslíte, jak to bude mezi Abby a Tinusem dál pokračovat 😱🤔
A co by se tak mohlo ještě pokazit... 😏😯
🌹Ich liebe euch🌹