10🎀

3K 240 26
                                    

Abby

,,Je otevřeno!" Křikla jsem, když se ozvalo zaklepání na dveře mého pokoje. Hned na to se v nich objevila Martinusova rozcuchaná hlava. Každý vlas mu trčel na jinou stranu a na rtech se slabě leskl odstín červené rtěnky.

,,Zase se šprtáš?" Neodpustil si svoji pichlavou poznámku. S protočením očí jsem zavřela knížku, kterou jsem právě četla a natočila její obal tak, aby pochopil, že se nejedná o učebnici. S lehkým úsměvem jen pokrčil rameny a přistoupil o něco blíže. ,,Emily už odešla, nezajdeme si třeba zaběhat-" odmlčel se, jako by váhal, zdali má pokračovat, ,,-spolu...?"

,,Nebylo to nějaký dlouhý loučení, když jste dolů šli už před tříčtvrtě hodinou?" Pohlédla jsem na budík, stejně jako ve chvíli, kdy oba opustili Martinusův pokoj a směřovali dolů do předsíně.

,,Jo, trošku se to protáhlo," poškrábal se na zátylku, ,,Emily to loučení vždycky trochu přehání."

,,No, všimla jsem si," ušklíbla jsem se a podala mu zrcátko, aby se v něm mohl zkontrolovat. Jakmile zjistil, že mu na rtech pohrává barva, bleskově si ji hřbetem ruky setřel a prsty pročísl blonďaté vlasy.

,,A odpovíš mi na moji původní otázku?" Vrátil mi zrcátko zpátky, na což jsem ho odložila na poličku nad postelí.

,,Nejspíš jsi trochu opomněl, že mám zaracha," luskla jsem prsty. Nejspíš jsem doufala, že se mu tak rozsvítí taková ta žárovka v mozku. Jestli ji teda vůbec má.

,,Jo, ale někdy si to taky musíš umět překroutit ve svůj prospěch," pokrčil rameny, jako by to byla zcela primitivní a běžná věc. ,,Podívej, sice ti dali domácí vězení, ale taky nám řekli, abychom spolu trávily více času. Tudíž, když spolu půjdeme běhat, nemůžou proti tomu nic namítat."

Pomalu jsem mrkala a snažila se vstřebat všechny informace, které mi teď řekl. Nechápavě pozvedl obočí s otázkou, jestli se něco děje, na což jsem jen zavrtěla hlavou: ,,Ne, já jen... Divím se, že v té hlavě vůbec něco máš."

Poklepal si ukazováčkem na spánky, čímž mi chtěl nejspíš dokázat, že i jemu to čas od času myslí. Protočila jsem očima a složila ruce na prsou. ,,Jen mi řekni, proč bych měla jít běhat zrovna s tebou? Aby jsi pozoroval můj, jak jsi sám řekl, 'sexy zadek'? Dobře, to je pozitivum možná pro tebe, ale co z toho budu mít já?"

Ušklíbl se. ,,Běhat možná umíš, ale fotbal ti zrovna nejde."

,,A to víš zase jak?!"

,,Jsem jen nakoukl do tělocvičny, když jste měly tělák. A řeknu ti, pozorovat, jak se ti míč motá pod nohama a ty o něj pak ještě zakopneš, je milionkrát lepší, než všechny vtipy, co jsem kdy slyšel dohromady," zasmál se.

,,Jdi se vycpat, idiote," hodila jsem po něm polštář a vzala si do rukou zpátky svoji knížku.

,,Počkej," chytil polštář dřív než se stačil setkat s jeho obličejem a odložil jo stranou. ,,Ale právě proto ti chci pomoct. Abys tam nevypadala jako největší antitalent, co se kopané týče."

Chvíli jsem jen tak pozorovala vlas, který mu neposlušně stál na hlavě a nechtěl se připlést k ostatním splývajícím. Skutečně je pravda, že při fotbale v tělesné výchově dost trpím. Učitel mi už dokonce vyhrožoval, že jen kvůli tomu mi dá dvojku. Sice si možná dělal jenom srandu, protože mě má ve skutečnosti rád- výhoda být jedna z nejlepších běžkyň ve městě-, ale tak jako tak to dost promluví do duše. Nakonec jsem své oči umístila do Tinusových hnědých čokoládek, při čemž mě lehce zamrazilo v zádech, když jsem v nich spatřila tu temnou propast do neznáma.

,,Dobře, jen se převleču do sportovního a za deset minut se sejdeme dole."

***

,,Co se loudáš?" otočila jsem se čelem k Tinusovi, který byl tak dvěstě metrů za mnou, při čemž jsem stále klusala pozadu. Když mi bylo jasné, že mě nedohoní, zastavila jsem se a počkala, dokud mě nedoběhne. Zastavil se, zapřel se rukama o kolena a v předklonu zběsile oddechoval. Rozhodla jsem se chvíli setrvat, dokud nesebere aspoň trochu energie. Když však jeho rychlé dýchání neustávalo, vyklíčilo ve mně zrnko obav.

,,Jsi v pohodě?" Položila jsem mu ruku na rameno a sklonila se k jeho rudé tváři. ,,Hej, Tinusi," drcla jsem do něj, ale ani to nijak nepomohlo.

,,B-budu... B-budu..." Polkl, nacož nastala odmlka, ve které stále zrychleně lapal po dechu. ,,V... Poho... P-pohodě..."

,,Tohle nepůjde," zavrtěla jsem hlavou, když se to nezlepšilo ani po jeho sekaných slovech. Sundala jsem si z ramen mikinu a rozložila ji na zemi. ,,Lehni si," pomohla jsem mu na záda. ,,Pokrč nohy, ruce spoj na břiše." Udělal přesně, jak jsem mu řekla. Posadila jsem se vedle něj a pozorovala, jak se jeho dech pomalu uklidňoval. Jeho červená tvář ztrácela svůj rudý odstín. Po nějakém tom čase už jen ležel, pohled upíral do korun stromů.

,,Dobrý?" Prohrábla jsem mu prsty mastné vlasy, abych je odhrnula ze zpoceného čela. Polkl a pomalu přikývl. Povzdechla jsem si. ,,Měl jsi na mě křiknout, že ti není dobře."

,,Myslel jsem, že to zvládnu," posadil se dlaněmi se zapírajíc o zem, do které hned upřel svůj pohled. ,,Nebo jsem prostě nechtěl vypadat jako padavka," šeptl po chvíli.

,,No jo, kluci," protočila jsem očima. Jen mlčky pokrčil rameny, na což jsem si ho za bradu natočila obličejem k sobě. ,,Hele, v klidu. Tohle neuběhne nikdo, kdo pravidelně netrénuje. Měla jsem nasadit pomalejší tempo. Asi... Asi promiň."

,,Ne, prosím tě, to už vůbec ne," zavrtěl hlavou a postavil se. ,,Necháme to plavat. Můžeme pokračovat?"

Vzala jsem si svou mikinu, trochu ji oprášila a uvázala si ji kolem pasu. ,,Už nepoběžíme," řekla jsem nakonec. Na jeho tazavý pohled jsem jen pokrčila rameny. ,,Věř mi. S tímhle mám víc zkušeností než ty. Měla jsem to na začátcích stejně. Přeceňovala jsem své schopnosti a to je to nejhorší, co můžeš v takové chvíli udělat. Prostě se budeme jen procházet."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Hallo 🙌
Jo, ještě žiju 😅
Ale mám dobrý důvod, proč nevycházely kapitoly 😙
Hlídám teď malou sestřenici a je to dost náročný 😐 to je samé:
,,Veve sem a Veve tam a Veve toto..." 😂
Když se jí zeptáte, co chce na snídaní, řekne vám, že marmeládu, vy jí to namažete a ona si nakonec řekne, že si radši vezme sýr... 😑👍
A až dneska se mi podařilo unavit ji natolik, že šla spát už v osm 😌
Tak jsem pro vás něco narychlo sepsala... 😓
Jinak vám už teda oficiálně můžu popřát nádherné prázdniny 💜💋
Co jste dostali na výzo? 😏
Já to svoje ještě ani nemám 😂👍
Snad se aspoň trochu líbilo 💟
🌹Ich liebe euch🌹

Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat