Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

7🎀

Abby

Po celou dobu vyučování, jsem na zádech cítila nepříjemný Martinusův pohled. Snažila jsem se ho ignorovat, ale i přesto zde pořád byl, což mě vůbec nenechávalo klidnou.

Po poslední hodině jsem vyběhla ze třídy a následně i ze školy co nejrychleji to bylo možné. Měla jsem sakra špatný pocit, že si mě chtěl odchytit a o něčem si promluvit. Proto jsem radši co nejdříve vypadla. Těžko říct, proč jsem se s ním nechtěla bavit. Možná jsem se bála. Po tom, co se odehrálo včera v předsíni z něj mám celkem respekt.

,,Ahoj, jsem doma," zamířila jsem hned kuchyně, kde máma do piknikového koše ukládala zeleninu a nějaké ovoce, které včera večer sklidila.

,,Kde máš Martinuse?" změřila si mě pohledem, zakládajíc si ruce na prsou.

Protočila jsem očima. ,,Mami, k babičce vážně trefím sama, nepotřebuju jeho doprovod!"

,,Abbygail!" Zvýšila hlas. Při vyslovení mého jména třela zuby o sebe, aby se pokusila zachovat klid. ,,Čekala jsem, že se budeš umět ovládat. Snažila jsem se tě vychovat, aby ses mohla projevovat. Nečekala jsem, že hned napadneš všechny, kteří vstoupí do našeho domu. Vím, že se ti to, že jsem si našla nového přítele nelíbí, ale měla bys mě respektovat."

,,Zdravím," vešel do kuchyně Martinus, čímž mi zabránil odpovědět. Máma se na něj milé usmála, na což mi do ruky vrazila košík se slovy, ať jsme oba do devíti doma. Samozřejmě nezapomněla zdůraznit slovo oba.

Nezbylo mi tedy nic jiného, než se rychle skočit převléct do něčeho pohodlnějšího a po Martinusově boku kráčet ulicí až k autobusovému nádraží.

Babička bydlí o dvě vesnice dál. Její malá chaloupka je obklopena loukou a z jedné jediné strany trčí les. V tom jsem si vždycky hrála nejraději. Vzpomínám si, jak jsem chránila mohutné stromy před zlými skřítky, kteří je chtěli posekat. Jako lesní víla v čele se svým věrným národem jsem po nich házela šišky a obyčejnými klacíky bojovala jako s mečem. Když jsem pak vyrostla z dětských pohádek, rozložila jsem si na rovince pod stromy deku a celá odpoledne si četla. Ale poslední dobou tam moc nechodím. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem tam byla naposledy. Místo celoprázdninových pobytů u babičky to jsou teď necelé jednodenní návštěvy. Částečně na tom mají podíl i mé tréninky a soutěže. Ale hlavním důvodem byl rozchod rodičů.

Máma s tátou se znali už od dětství. Často prý trávili čas na louce u babiččiné chaloupky. Proto má máma tak dobrý vztah s babičkou. Ta zase na oplátku nemluví s tátou. Je toho názoru, že to, co udělal, se nedá nijak omluvit, k tomu ho prý nevychovala.

Po celou dobu cesty mezi mnou a Tinusem vládlo naprosté ticho. No, je pravda, že to nejspíš bylo pro to, že jsem měla v uších sluchátka, čímž jsem mu dala najevo, že se s ním moc bavit nechci.

Babička nepoužívá zvonek, říká, že jí z jeho tónů mrazí. Proto všichni ví, že když jsi chtějí navštívit, musí zaklepat na okénko od jídelny. Krátce na to se ve dveřích objeví drobná stařenka s našedivělými vlasy svázanými ve vysokém drdolu. I když je jí už něco přes šedesát, stále je má silné a dlouhé pod lopatky.

,,Abby!" Usmála se, když mě spatřila, na což jsem se ocitla v jejím objetí. Lehce jsem se pousmála a stisk ji opětovala. ,,Božínku, holčičko moje! Ty jsi vyrostla! Jak dlouho že jsem tě to neviděla?"

,,Ani já si to pořádně nevybavuju, babi," nervózně jsem si rukou projela skrz vlasy, abych je tak dostala z obličeje. Trochu jsem se zastyděl a za to, že jsem tak hrozná vnučka, ale jakmile spatřila Martinuse stojícího za mnou, vůbec jí to nezajímalo.

,,A kohopak sis to přivedla?" Prohlédla si ho s nepředstíraným zájmem, ,,tak moje malá Abby už má svého bojfrínda nebo jak to vy mladí teď říkáte?"

,,Ne, babi, to není... On není..."

,,Zdravím, jsem Martinus," skočil mi však do řeči, ,,a ne, nejsem přítel vaší dcery. Jen kamarád."

,,Tak kamarád, jo?" Mrkla na mě babička podezíravým pohledem.

,,Ano, babi, opravdu jenom kamarád," povzdechla jsem si, ,,jeho táta začal randit s mámou a tu nenapadlo nic lepšího, než si je hned oba pozvad do domu."

,,No, ne ne! Máma že jsi už konečně našla chlapa?!" spráckla ruce. ,,Řeknu ti, už bylo na čase. Po tom co jí ten můj mezek provedl za hnusárnu si to opravdu zaslouží. No nic, pojďte dovnitř, děti moje, upekla jsem koláče a nad hrnkem kakaa mi povíte všechny novinky, co se tam u vás ve městě dějí."

*

,,Bylo to výborné, babi," opřela jsem se o židli a ruku přiložila na břicho, ,,ty víš, že tvoji kuchyni zbožňuji, ale jestli do sebe ještě něco dostanu, ten autobus se se mnou nerozjede."

,,Ale jdi ty," máchla rukou. ,,A nechtěli by jste tu zůstat přes noc? Zítra je stejně sobota a já bych tu zase byla sama."

,,Babi, nemáme tu žádné věci na převlečení," zavrtěla jsem hlavou.

,,Ty tu přece nějaké noční košilky máš a pro Martinuse něco vyhrabeme..."

,,Se mnou si nemusíte dělat starosti," ujistil ji Tinus, ,,noci už jsou teplé, bude mi stačit jen spodní prádlo."

Přemohla jsem se, abych neprotočila očima a jen se na babičku usmála. ,,Dobře, zajdu zavolat mámě, že tu zůstaneme."

Pomalu jsem se vyloudala z chatky, abych chytla signál. Mámě jsem všechno vysvětlila a ta byla dokonce víc než ráda. Aniž by mi stačila říct 'ahoj', hovor položila. Mobil jsem si zastrčila zpátky do kapsy, na což mi pohled zabloudil k lesíku. Neodolala jsem a pomalu se rozešla přímo k němu. Začínalo se stmívat, tudíž pod korunami stromů bylo příjemné přítmí. Posadila jsem se na pařez a vnímala vůni čerstvé smoly. Pořád to tu miluju. Po běhu je to vlastně moje druhá nejoblíbenější aktivita. Jen tak sedět v lese za babiččinou chatrčí a vnímat všechnu tu přírodu kolem.

,,Mohl bych si přisednout?" Hrůzou jsem nadskočila, když vedle mě promluvil jeho zvučný hlas. Ani jsem si nevšimla, jak jeho temná silueta kličkuje mezi stromy a přichází rovnou za mnou.

Možná to bylo tím šokem, možná z něj mám po incidentu z chodby opravdu strach, ale aniž bych aspoň zkusila odporovat, z úst se mi vydral tichý souhlas.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Taaak... Tady bych to tak nějak ukončila 😅
Vlastně se jako obvykle ani nestalo nic zajímavého 😂
Divím se, že vás to vůbec ještě baví 😶
No, varuji vás... Následující kapitoly budou přibližně stejně nudné jako tato, jelikož se potřebuji propracovat k nějaké té první zápletce, no 😏💞
Jsem zvědavá, jestli to vydržíte 😂💙
🌹Ich liebe euch🌹