Kiss Me, Idiot [Marcus&Martinus CZ] ✓

21🎀

Abby

,,Myslel jsem, že už jsi šla spát," vyrušil mě z mého hlubokého přemýšlení, kdy jsem jen tak seděla na gauči s pohledem zabodnutým na zkomírajícím plamenu svíčky. Takhle jsem tam posedávala téměř už tři hodiny. Vlastně od doby, kdy máma i s Erikem odešli spát. Martinus do svého pokoje utekl hned po večeři, proto jsem se dost lekla, když se rožla menší lampička na vedlejší komodě.

,,Nemůžu spát," pokrčila jsem rameny. Byla to pravda. Necítila jsem žádnou únavu. I když bych nejraději spala a nechala všechny těžké myšlenky opustit mou hlavu, usnout jsem nedokázala.

,,No... A můžu si k tobě na chvíli sednout?" zastrčil si ruce do kapes od pyžama, které mu roztomile slušelo. Vlastně to bylo poprvé za celou tu dobu, co jsem ho viděla v obleku na spaní. Myslela jsem si, že něco takového ani nezná. Pro cool kluky to je přece ponižující.

,,Zakázat ti to nemůžu," pokrčila jsem rameny, ikdyž bych byla radši, kdyby odešel a nechal mě o samotě. Posadil se přímo naproti mně do křesla, aniž by při tom cokoliv řekl. Následujících několik minut jsem jen cítila, jak mě pečlivě pozoruje.

,,Nedáš si zmrzlinu nebo tak něco?" prohrábl si rukou své rozcuchané vlasy, které mu snad trčely do všech stran.

,,Cože?" nechápavě jsem pozvedla obočí, ,,proč bych zrovna teď měla chtít zmrzlinu?"

,,No... Já ani nevím," pokrčil rameny. ,,Ale tak to vy holky děláte, ne? Že smutek zajídáte něčím hodně sladkým."

Z úst se mi vydralo ironické uchechnutí. ,,Předpokládám, že tohle jsi viděl v nějakém naivním americkém filmu pro holky. To dovol, abych ti vysvětlila, že já taková teda vůbec nejsem. A vlastně jsem to i čekala, že nepřijde. Nejsem teď zdrcená, spíš mě to štve."

,,Ale já to nechápu," zavrtěl nevěřícně hlavou. ,,Moc dobře ví, co to pro tebe znamená a stejně nepřijde. Pro Boha, vždyť je to tvůj táta, tak snad ví..."

,,Tinusi, ale můj táta je jiný než ostatní," skočila jsem mu do řeči. ,,Ty jsi zvyklý na to, že pro tebe Kjell-Erik podobné věci udělá, protože je bere jako samozřejmost, když je tvůj otec. Ale můj to bere všechno jinak. Pro něj je na prvním místě práce. A já jsem na to zvyklá. Často na mě neměl čas. Už když mi nebral mobil mi mělo být jasné, že teď toho má prostě dost a nebude se mnou ztrácet čas. A už se o tom, prosím, přestaňme bavit."

Tiše přikývl. Po chvíli vstal a přešel k prosklené skříňce vedle televize, z které vytáhl dvě skleničky na víno. Pak odběhl někam do chodby, a když se po nějakém tom čase vrátil, přinesl si s sebou celou jednu láhev Pesquera Crianza, mezi odborníky oblíbeného vína.

,,Zbláznil ses?" Věnovala jsem mu ustaraný pohled. ,,Co když máma zjistí, že jsem pila? Dostala bych znova zaracha."

,,Klid," usmál se, zatímco se uveleboval na sedačce vedle mě, ,,tvoje máma tam má tolik lahví, že si ani nevšimne, když jedna zmizí. A jestli ty budeš mlčet, já nemám důvod o tom mluvit."

Pozorně jsem sledovala, jak z vrchu oddělává korkový špunt a následně temně rudou tekutinu rozlévá do obou skleniček, na což mi jednu z nich hned podal. Koukala jsem na ni, jako by to byla nějaká nebezpečná zbraň. ,,Já ale nepiju," vylezlo ze mě nakonec.

,,Ale dneska to potřebuješ," doslova mi skleničku vnutil a tu svoji zvedl do úrovně své brady. ,,Na co si připijeme?" zeptal se s lehkým úsměvem na rtech. Když jsem mu neodpověděla, udělal to sám. ,,Tak tedy na tebe a na to, ať ten výběrový závod vyhraješ s co největším náskokem."

Cítila jsem, jak se mi koutky úst pomalu zvedly do lehkého úsměvu, když se okraje našich skleniček dotkly a vytvořily tak zvonivý tón.

O necelou půl hodinu později jsme už v sobě měli necelé čtyři skleničky, při čemž jsem pomalu začínala pociťovat únavu a lehkou bolest hlavy. Bavili jsme se o docela obyčejných tématech, ale vzhledem k tomu, že už jsme v sobě měli nějaký ten alkohol, nesmyslně jsme skákaly z pomlouvání učitelů a jejich výukových metod na debatování o slavných hvězdách, až jsme skončili u vztahu mezi náma dvěma.

,,Proč se ke mně chováš tak hnusně?" Zeptala jsem se, při čemž jsem bříškem ukazováčku přejížděla po hraně skleničky. ,,Chápu ve škole a tak. Ale proč i před mámou, Kjell-Erikem nebo před Marcusem?"

Pohledem chvíli probodával své bosé nohy, jak v hlavě vytvářel smysluplnou odpověď. Nakonec si usrkl ze své dávky vína a povzdechl si. ,,Víš... Není to tak, že bych se k tobě choval záměrně hnusně. Já jen nechci, aby někdo přišel na to, co mezi námi je. Bude pro nás mnohem lepší, když si budou všichni myslet, že se zrovna nemáme moc v lásce. Takhle to je mnohem lehčí. Nebudou nás v žádném případě podezírat."

,,Jo, promiň. Já zapomněla, že existuji pouze tehdy, když něco potřebuješ," vyšlo ze mě, aniž bych měla šanci to nějak zastavit. Sklonila jsem hlavu k zemi. ,,Omlouvám se, jen mi to vyklouzlo."

Chvíli mlčel, pak mi dlaň přiložil na záda a začal mě pomalu hladit. ,,Vadí ti to? To naše kamarádství?"

Dlouhou dobu jsem mlčela. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Netušila jsem ani, jak mám na tuhle otázku odpovědět sama sobě. Dělala jsem to, to ano. Dokonce možná i ráda, protože se mi to dost líbilo. Ale proč? To už nevím.

,,Ne," řekla jsem nakonec. ,,Ne, myslím, že mi to nevadí. Aspoň budu zkušená, až se budu chtít někdy vyspat se svým klukem. To vy přece máte rádi, ne? Když holka ví. Co dělá..." Pokusila jsem se to celé zakončit nějakou vtipnou poznámkou. Na to se Tinus jen pobaveně ušklíbl."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak vzhledem k tomu, že naprosto usínám, zmůžu se jen na to, popřát těm, co ještě nespí dobrou noc 😴❤️
Doufám, že se kapitola líbila 😌💙
🌹Ich liebe euch🌹