Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka, Cizinka 2, Dcera Cizinky a Dcery cizinky 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Sedmý ročník s sebou přináší nejen spoustu učení, ale také spoustu změn. Nejenže nový prim...
Zvuk tekoucí vody ustal. Ze sprchového koutu vystoupila drobná brunetka. Sáhla po hůlce, kouzlem si osušila vlasy a následně se zabalená v ručníku vrátila do svého pokoje. Otevřela skříň a hrábla dovnitř. Při pohledu na tu kupu věcí jí bylo jasné, že dřív nebo později bude muset starší kousky vyhodit. A to spíše dříve... Ze všech těch věcí si nakonec vzala bílou puntíkatou sukni, černý top a džínovou bundičku. Vrátila se do koupelny, kde se jemně nalíčila a sáhla po hřebenu. S mírným úsměvem si rozčesala své světle hnědé vlasy, jež nyní nesahaly ani k ramenům. Cítila se jinak. Lépe. Jako kdyby jí tahle změna pomohla být tím, kým být chtěla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jak se říká, změna je život. Každé rozhodnutí, zklamání, bolest, utrpení, ale i úspěch... To vše nás mění. U někoho se jedná o malé krůčky, jež těžko postřehnete. A to je často ten důvod, proč se na podíváte na někoho ze svých přátel a najednou máte pocit, že je vše jinak. Jako kdyby se změnil během jediného mrknutí. Tak to ale nebylo. Předcházelo tomu mnoho věcí. Trvalo to delší. Jen jste si toho nevšimli. U jiných je změna patrná po celou dobu. Může to být tím, že neumějí skrývat své emoce nebo tím, že už nic prostě skrývat nechtějí. Jsou unavení ze snahy zalíbit se každému. Nikdo není dokonalý. Nikdo není stejný jako někdo druhý. Jsme originály. Ne kopie. Tak proč se jimi stále snažíme být? Napodobujeme něčí styl oblékání, účes, líčení, snažíme se chovat a jednat tak, jak by to udělal i náš vzor. Čím déle budete tací, jaké vás chtějí mít ostatní, tím těží pro vás bude být zase sám sebou.
Drobná jasnovidka se snažila tvářit, že je stále stejná. A byla. Stala se tou dívkou, jíž byla před dvěma lety. K té před pár měsíci měla ovšem daleko. Ještě naposledy přejela hřebenem po vlasech a opustila koupelnu. V předsíni už na ní čekali rodiče. "Můžeme?" zaptal se brunetek Remus. "Počkej chvíli." požádala jej Eleanor, jíž změna vzhledu její dcery neunikla. "Nebývala delší?" povytáhla obočí. "Možná maličko?" odpověděla dívka. Žena se zasmála. "Sluší ti to. Jen nechápu, proč tak najednou." Jasnovidka pokrčila rameny. Nechtěla jim nic vysvětlovat. Nepřišlo jí to důležité. Proto kolem nich pouze prošla z domu, počkala, až její otec zamkne a chytila se Eleanor za ruku. Už se nemohla dočkat, až absolvuje kurz přemisťování.
Než se nadála, ocitla se kousek od Doupěte. Jako vždy jí vyrazilo dech, co všechno mohlo díky kouzlům existovat. Zdálo se to neuvěřitelné. K překvapení trojice, byly dveře do domu otevřené. "Molly?" nakoukla dovnitř Eleanor. Chvíli bylo ticho, jež následoval výbuch, nesoucí se celým domem. "Co tam zase vyvádíte?!" Hrdinka kouzelnického světa se zasmála. "Dvojčata jí nedopřejí klid ani teď." "To se dalo čekat..." zamumlala Hope. "Molly!" zkusila to znovu mladá žena. "Už jsme tu!" Neříkej... Pomyslela si dívka. "Ellie!" vypískla nadšeně baculatá žena, když vykoukla z kuchyně. "Všichni jsou už na zahradě. Běžte tam, hned přijdu." Všichni? To se drobné dívce ani trochu nelíbilo. Zatímco Eleanor s Remusem uposlechli jejích pokynů, Hope se nehnula ani o krok. "Nechceš s něčím pomoci?" nabídla se pohotově. "Ne, zlatíčko, to je dobré! Jen jdi ven za zbytkem." A bylo to. Její osud byl zpečetěn jedinou větou. "Tak fajn..." povzdychla si a donutila se pohnout z místa.
_______________________________________
Vítejte u třetího a zároveň posledního dílu Dcery cizinky! 😊
Tentokrát se společně s Hope vydáme do Bradavic. Čeká nás poslední, sedmý ročník. Doufám, že s námi vydržíte až do konce! 🔔🏁
Budu ráda za všechny vaše hlasy, komentáře a podporu! 💞
