Dcera cizinky 3

Kapitola 3: Šišla

Fleur? Podivila se dívka, když se od sebe dvojice mladých kouzelníků odtáhla a štíhlá blondýnka s osobitým kouzlem pohlédla na ni. "Hope!" mávla na brunetku. Jasnovidka tedy zamířila za ní a zrzavým mužem, jež stál po jejím boku. Nestačila ze sebe ani vydolovat pozdrav a už se ocitla v drtivém objetí francouzky. "Hope! Tak rráda tě vidím!" rozplývala se. "Ahoj, Fleur." dostala ze sebe brunetka. Měla pocit, že ji dívka brzy rozmačká. "Jak se má Gabriellle?" zeptala se, když se jí podařilo z objetí vymanit. "Včerra mi pssala! Má rradosst, že jssem sse ssem vrrátila a už sse moc těšší, aš mě tu navššíví." jásala Fleur. Její nadšení Hope trošku děsilo. Nedala na sobě však nic znát. "Já jssem tak ššťastná, že tě zasse vidím!" Tak o téhle šišle mluvila Ginny? "Já tebe taky, Fleur." usmála se na ni mile. "Mášš tu maminku? Sspousstu jssem toho o ní sslyššela!" O tom nepochybuji... Přitakala v duchu brunetka. Nahlas ovšem ani nepípla pouze ukázala směrem, kde se zmíněná nacházela. Fleur neváhala ani vteřinu. Políbila Billa na tvář a s okouzlujícím úsměvem zamířila k trojici žen.

Oříškové oči se upnuly na zrzavého chlapce, jež vzdalující se blondýnku s láskou v očích pozoroval. "Merline." uchechtla se Hope. "Tady se nám někdo zamiloval." zaculila se. "Ty máš co říkat." rýpnul si zrzek. Když si ovšem všimnul bolesti, jež se mihla v dívčině obličeji, zarazil se. "Já o něčem nevím, co?" pochopil. "To asi nebudeš jedinej." povzdychla si dívka. "Chceš o tom mluvit?" Jeho otázka zněla, jako kdyby byla pouze položena ze slušnosti. "Asi stejně, jako to ty chceš poslouchat." odvětila. "Hope, nezlob se. Jen se nechci míchat do soukromí mých bratrů..." "Já se nezlobím, Bille. Věř mi, že to poslední co chci, je někomu vykládat o tom, co se stalo." Zrzkovi se evidentně ulevilo. Hope koneckonců taky. Oddechla si, že ji Bill nebude nutit vyprávět, co se stalo. Tušila, že u Charlieho se výslechu nevyhne. Možná proto byla odhodlaná vyhýbat se mu...

Nemohlo jí uniknout, že chlapec pohledem stále kontroluje blonďatou dívku, jež do skupiny přítomných lidí absolutně nezapadala. Nebylo to tím, že by se nesnažila. To opravdu ne. Spíš to bylo tím, že všichni přítomní tvořili rodinu. A ona byla vetřelec. Vetřelec, jež do ní nepatřil. Podle Billova zklamaného výrazu jí bylo jasné, že onoho faktu si všiml i zrzek, jež stále ještě stál po jejím boku. "Myslíš to vážně?" Bill se na ní otočil s tázavým výrazem. "S Fleur." "Kdyby ne, byla by tu?" nadhodil. Dívka se uchechtla. Měl pravdu. Za celý svůj život své rodině žádnou ze svých přítelkyň představit nepřivedl. Fleur byla první a Hope měla tušení, že i poslední. "Pak jim dej čas." "Čas?" zatvářil se Bill nedůvěřivě. "Zvyknout si. Nejspíš to bude chtít čas, ale zvyknout si. Koneckonců nemají na výběr, no ne?" zasmála se nakonec a povzbudivě poplácala zrzka po rameni, načež zamířila do domu.

Molly se stále ještě nevrátila, a tak se jí brunetka rozhodla najít. "Molly?" nakoukla do kuchyně. Nic. Nikde nikdo. Obývací pokoj byl taktéž prázdný. Právě z toho důvodu zamířila drobná dívka ke schodům. Vyběhla do prvního patra a znovu zkusila na majitelku domu zavolat. Tentokrát se jí dostalo odpovědi. "Všechno v pořádku?" strachovala se. Tak nějak odtušila, že Molly není rozhozená jen kvůli odchodu Percyho. Baculka pouze neurčitě rozhodila rukama. "Proč nejsi dole?" "Hledala jsem tě." "To jsi nemusela, zlatíčko! Půjdu už na zahradu. Fred s Georgem jsou u sebe v pokoji, kdyby ses na ně chtěla jít podívat." informovala dívku. Její pohled byl zkoumavý, což se Hope ani trochu nelíbilo. Jistě, že Fred se o ničem z toho, co se mezi nimi událo, své matce nezmínil. Proč by také měl? "To je dobré. Vrátím se s tebou." jak řekla, tak také udělala.

_______________________________________

Ha! Stíhám to vydat do půlnoci! 😁🕛

Nevím proč, ale mám z toho radost! 😂

Budu ráda za vaše hlasy a komentáře 😊

💋🤗💖