Dcera cizinky 3

Kapitola 80: Život za život

Toho večera měl zemřít jen jeden z jejích nejbližších. Záchranou Freda, jež byl první volbou osudu, odsoudila hnědovlasá žena k smrti čarodějku, jež s ní byla spojena krví. Zatímco zrzavý chlapec mohl dál pokračovat ve svém životě, Carenin čas vypršel. Zemřela rukou ženy, jíž nedokázala nenávidět, i když si to zoufale přála. V očích Carmen se zračila hrůza. Hope nakrčila obočí. Po tvářích jí stékaly slané slzy. Nerozuměla tomu. Nevěřila, že by té zrůdě bylo líto, že zabila další čarodějku. Co bylo na tom, že to byla její sestra... Smrtijedka zalapala po dechu. Padla na kolena, rukama se chytila za hrudník v místě, kde se nacházelo srdce.

"C... C-co... T-to j-j-je?" dostala ze sebe. Brunetka vyvalila oči. Žena se pokusila postavit, ale nemohla. Hope zděšeně vyjekla. Zdálo se jí, že se z Carmen stává kámen. Eleanor pohladila po tváři svou zesnulou tetu. Zavřela jí oči a pomalu vstala na roztřesené nohy. Popošla k ženě, s níž sdílela krev a s lítostí v očích na ni pohlédla. "Způsobila sis to sama." oznámila jí smutně, jako kdyby jí to skutečně mrzelo. Hope měla pocit, že už ničemu nerozumí. "Jak Mortimer kdysi řekl, jsme stejné krve." rozmáchla rukama. "Já, ty, on, Hope, Caren a další." vyprávěla. Žena klečící před ní se nezmohla na nic jiného, než na zděšený výraz. "Brownovi nedodržují moc pravidel. Zabíjí. Vždycky tomu tak bylo. Nikdy ale neporušovali jedno jediné. Víš jaké to je, Carmen?" zaptala se. Tentokrát byl její hlas zbaven veškerých emocí. Žena zoufale zavrtěla hlavou. "Nikdy nezabijíme svou krev." vydechla Hope. Pochopila. Pochopila, kam tím vším její matka mířila.

V očích Smrtijedky se mihl nefalšovaný strach. Bála se smrti. "Dědeček mi o tom kdysi vyprávěl. Je to jednoduché. Zabiješ někoho stejné krve a zkameníš. Protože přesně takové musí být tvé srdce, když dokážeš vztáhnout ruku na někoho z rodiny. Kamenné." s tím popošla ještě blíže. Pohlédla své příbuzné do očí. "Život za život." zašeptala. V té chvíli vypadala děsivě. Pravda byla taková, že i kdyby chtěla, nemohla Carmen zachránit. Podepsala si rozsudek smrti ve chvíli, kdy na Caren vyslala smrtící kletbu. Brownovi nebyli hodní, laskaví lidé. Byli krutí, bezohlední. Alespoň tedy většina z nich. I ti nejhorší se však neopovažovali porušovat jediné pravidlo, jež jejich rod držel po staletí v účtě. Hope netušila, proč tomu tak bylo. Jestli se chtěli jen ujistit, že se kvůli své krvežíznivosti nevyvraždí, nebo si tolik zakládali na rodině a uměli ocenit její váhu. Ať to bylo jakkoli, Carmen doplatila na svou neúctu a zlobu.

Zabila vlastní krev. Zabila vlastní sestru. A tím zabila i samu sebe. Jak velkolepý konec. Nezemřela jako úchvatná hrdinka rukou šíleného padoucha. Dokonce nepadla ani jako ten šílený padouch rukou úchvatné hrdinky. Zemřela jako zlomená žena, jež ztratila vše. Zatímco se snažila ublížit lidem kolem, dostat je na kolena, dokázala jediné. Vzala život nevinné čarodějce, jež se nikdy nedopustila ničeho zlého a tím sebe připravila o ten vlastní. Hope si otřela slzy. Už se na to nemohla dívat. Nechtěla vidět, jak její příbuzná zkamení a následně se rozpadne na tisíc drobných kousků. Potřebovala naposledy vidět tvář ženy, jež se Carmen odhodlaně postavila místo ní. Jakmile spatřila Carenino tělo bez života, pochopila. To co cítila, když na ní Carmen mířila hůlkou, nebyly její vlastní pocity. Patřila Caren. Nebyla jasnovidka, ale přesto věděla, že ona chvíle je její poslední. Postavila se svému osudu tváří v tvář a statečně jej přijala. Když se brunetka dozvěděla, jací Brownovi doopravdy jsou, nedělala rozdíly. Myslela si, že Caren je stejná. Jenže ona nebyla. Byla hrdá Nebelvírka, jež milovala život, ale ještě víc milovala svou rodinu, za níž nakonec položila život. Milovala a tím se od Carmen lišila. Od začátku až do konce.

_______________________________________

Deset kapitol do konce 🙄 Těšíte se? 😶💞

💋🤗💖