Dcera cizinky 3

Kapitola 64: Kolegyně

Pláč. To byla jediná věc, na kterou se Hope dokázala soustředit. Jedna z Havraspárských studentek nedokázala zastavit vzlyky, jež se jí draly přes plné rty. Někdo jí stisknul ruku. Se zdrceným výrazem pohlédla na Katie, jež jí pod lavicí svírala její ruku ve své. V jejích očích se zračila hrůza, jíž brunetka sama cítila. Mohla jsem to být já. Proběhlo jí hlavou. Maminka oné studentky pracovala u svatého Munga spolu s Eleanor už více, jak patnáct let. "Je to hrůza." slyšela šepot z jedné ze zadních lavic. "Prý se vracela domů z práce, když..." Brunetka pohledem vyhledala Lolu. Oči měla rudé, oteklé. Nedokázala si představit, jakou bolest prožívá. Doufala, že to na vlastní kůži nikdy nepozná.

Profesorka McGonagallová ukončila výuku, přičemž své vnučce podala ještě neotevřený dopis. "Od Elly." rty měla stažené do úzké čárky. Nebylo divu. Stále častější útoky Smrtijedů se už dotkli každého čaroděje. Ať už přímo či nepřímo. Hope otupěle přikývla. Zvedla se ze židle a po boku své hnědovlasé kamarádky opustila učebnu. Při obědě toho moc nenapovídala. Hleděla na dopis, jež jí Eleanor poslala po Minervě.

Merlin ví, že bych tě nejradši okamžitě vzala domů! Sirius ale trvá na tom, že nejlepší bude, když zůstaneš tam v Bradavicích. Víš co je nejhorší? Že v tom má očividně větší slovo než já! Hope, buď na sebe prosímtě opatrná. Nástrahy číhají všude. Zlo se častokrát ukrývá na místech, kde by nás jej ani nenapadlo hledat.

Vím, že si o mě děláš starosti. Nemusíš. To se Zoe je tragédie. Dotkla se všech, co jí znali. Byla to úžasná žena, skvělá čarodějka a poněkud bláznivá Lékouzelnice. Jednalo však jen o nešťastnou náhodu. Připletla se mezi skupinku mudlů...

Možná by ses měla přeci jen vrátit. Alespoň na pohřeb. Přeci jen si Zoe znala. Jelikož jsou ale všichni proti mně, budu to muset zvládnou sama.

Miluji tě, holčičko moje. Víc, než cokoli jiného. Dávej na sebe pozor, Hope. Jsi klíč k srdcí mnoha lidí. O to lákavějším cílem jsi.

Podala to jemně. Jako jakousi poctu. Lichotku. Za jejími slovy se však skrývalo mnohem víc. Hope těžce polkla. Nikdy si nenalhávala, že by se jí blížící se válka vyhnula. To bylo nemožné. Nečekala však, že se stane cílem. Že jí o život budou usilovat čarodějové a čarodějky, jež se neštítí usmrtit nevinné dítě, které se nedokáže bránit. Rozhlédla se kolem sebe. Katie, Alice, Harry, Hermiona, Ron, Ginny, Bridget a Archie. Dále také Heather, Seamus... Tolik lidí na nichž jí záleželo. Pokud se Bradavice měly skutečně znovu stát bojištěm, nikdo z nich nebyl v bezpečí. Musela se postarat, aby škody byly co nejmenší. Jak to ale hodlala udělat, to neměla nejmenší tušení. Stále byla jen malou, ustrašenou holčičkou. Holčičkou, jež se měla postavit těm, kteří by neváhali připravit ji o život. Jak se říká, život nám do cesty staví jen ty zkoušky, které dokážeme překonat. Tentokrát o tom Hope pochybovala.