Dcera cizinky 3

Kapitola 81: Dvě možnosti

Přítomnost studentů, své matky a dokonce i Freda, nebyla schopná vnímat. Dokázala se pouze soustředit na Caren. Na ženu, jež obětovala svůj život pro ní. To Hope si Carmen vybrala jako svého soupeře. To Hope chtěla zabít. Ne Caren. Přesto to však dopadlo jinak. Caren se vzepřela osudu stejně, jako to před lety udělala Roxy. Caren obětovala svůj život pro Hope, Roxy zemřela pro Nel. Pro dívku, jež se sama rozhodla změnit budoucnost, odmítnout osud lidí, kteří si získali místo v jejím srdci. Oproti nim si Hope přišla jako zbabělec.

"Tohle si nezasloužila." zašeptala Hope. "Tohle si nezaslouží nikdo." odpověděla slabým hlasem Eleanor. Žádné výčitky. Žádná zloba na svého kmotřence. Poklesla vedle své dcery. Hope jí pohlédla do očí, jež byly stejné jako ty její. Pochopila. Tvrdě se kousnula do rtu. Jednu ruku jí položila na rameno a jemně stiskla. "Věděla si to, že ano?" zeptala se. "Věděla si, že Caren zemře, a že my s tím nemůžeme nic udělat." zašeptala. Její matka sotva znatelně přikývla. "Já ale viděla umírat..." hlas se jí zlomil. Bylo toho příliš. Příliš mnoho emocí. A to ještě ani zdaleka nebylo po všem. "Já vím." přitakala Nel. "Viděla jsem dvě možnosti. Ani jedna nebyla perfektní. Jenže v jedné z nich byl jen jeden mrtvý. A tím byla Caren." otřela si slzy Nel, jež jí stékala po tváři a s pomocí své dcery vstala na roztřesené nohy. "Strhla si ho k zemi. Kdybys to neudělala..." vzlykla Hope. "A Caren je teď..." Bolest, jež cítila ji ničila. Šířila se jejím tělem, trávila její srdce. Výčitky zaslepovaly její mysl. V uších jí dunělo, hrudník jí prudce stoupal a opět klesal. Žaludek měla stažený. Cítila se, jako kdyby jí někdo rval na kusy. Ta bolest ji mohla jedině zničit a nebo udělat silnější. Nic mezi tím.

"Ššš." Eleanor políbila svou dcerku do vlasů. "Není čas." připomněla jí. Měla pravdu. Venku se stále ještě bojovalo a tady bylo až příliš studentů. Než se však začala věnovat čemkoli jinému, obrátila se na zrzavého chlapce, jež stál kousek od ní a její matky. Dvěma kroky překonala vzdálenost mezi nimi, načež mu jednu vrazila. Chlapec neprotestoval. "Mohla tě zabít!" vřískla na něj. "To tebe taky." připomněl jí Fred. Hope zavrtěla hlavou. "Já se ani neměla narodit." rozhodila rukama. "To neříkej." požádal ji chlapec. Něžně ji pohladil po tváři. "V tom případě bych nikdy nikoho nemiloval." zašeptal. Jeho kmotra kolem nich prošla se slzami v očích. Věděla, že jeho slova byla pravdivá. Ve světě, do nějž se narodila, zemřel dříve, než stačil lásku poznat. Zemřel totiž až příliš mladý.

Brunetka mu prsty přejela po hraně čelisti. "Už nikdy takovou blbost nedělej." požádala jej. Na souhlas nečekala. Rozhlédla se po známých tvářích a okamžitě zbledla. Rozběhla se k malé holčičce, jež se vyděšeně tiskla ke stěně. "Bridgit." vytáhla ji na nožky a pevně objala. Děvčátko syklo. Hope pohlédla na její nohu. Nyní už byla oteklá. "Kde jsou ostatní?" zašeptala. Vzlyknutí dívky jí přimělo myslet na nejhorší. "Abelovi se rozvázala tkanička. Ron poslal ostatní napřed. Zůstal s námi jen on a Ginny. Potom na nás ale zaútočili..." děvčátko vzlyklo. "Co se stalo dál?" naléhala Hope. Ucítila hřejivý dotek na svých ramenou. "Ron nás s Ginny poslal pryč. Sám tam zůstal." Brunetka se smutně usmála. "Ginny mě odnesla sem. S Abelem nás tu nechala a běžela za Ronem. Pak si přišla ty a..." rozplakala se. Hope jí znovu objala. "Určitě jsou v pořadku." pohladila dítko po vlasech, načež se od něj odtáhla. Vstala na nohy, popadla Freda za ruku a už jej táhla na chodbu. Jakmile byli sami, vytáhla z kapsy Pobertův plánek. Jako první našla Ginny, jež po boku Nel mířila po pozemcích ke skleníkům. Následně se zaměřila na místo, kam přiložil Fred svůj prst. A tam, uprostřed chodby, spatřila osamělé jméno. Ronald Bilius Weasley.