Dcera cizinky 3

Kapitola 24: Trhni si, Weasley

S knížkou v ruce seděla drobná dívka oblečená v pruhovaném tílku, světlé košilky a černých džínách, u Nebelvírského stolu a snažila se ignorovat zvědavé pohledy svých spolužáků. Po jejím boku seděla jako obvykle Katie, zatímco naproti ní Alice. Nebelvírem se začaly šířit zvěsti o jejím vztahu s chlapcem s pískovými vlasy. Dívka se to snažila neřešit. Byla sobota brzy ráno, a tak zde nebylo tolik lidí. Přesto Hope bylo nepříjemné, jak na ní každou chvíli někdo zírá. "Proč si radši nevšímá Ginny a Deana?" zavrčela tiše, když na chvíli odložila knihu, aby se nasnídala. "Ginny neřekla před celou kolejí nejmenovanému Odrážeči, že ho miluje a poté se nedala dohromady s jiným." broukla jen tak mimochodem Alice. Katie po ní vrhla vražedný pohled, zatímco Hope se přemlouvala ke klidu. Nedokázala si představit, jak by babičce vysvětlovala, že dívka skončila na ošetřovně potom, co jí jednu natáhla knihou. Opakovaně...

Do Velké síně se jako na povel začaly hnout sovy. Jedna z nich hodila dopis i před Hope, načež zamířila dál. Brunetka psaní okázale ignorovala. Místo toho zaplatila sovičce, jež jí přinesla výtisk Denního věštce. Ani nevěděla, proč si noviny ještě stále objednává. Nejspíš to bylo proto, aby se ujistila, že v nich není jméno někoho, koho znala. Potřebovala se ujisti, že všichni, které miluje, jsou v bezpečí. "Hope! Už si četla ten dopis?" Brunetka vzhlédla. "Jaký dopis?" zeptala se nechápavě. "Ten, co ti poslal můj bratr." odpověděl zrzavý chlapec, jež seděl pár míst od ní. "Který bratr?" Přistihla se, že zatajila dech. Odpovědi se však nedočkala. Ginny Rona totiž upozornila, že tohle není jeho věc. V tu chvíli by Hope mohla přísahat, že přesně ví, kdo jí píše. Nechtěla ten dopis otevřít. Opravdu ne. Věděla však, že čím dřív to udělá, tím lépe. Potřebovala to už mít za sebou. Otevřela obálku a vytáhla z ní nedbale přeložený pergamen.

Drahá Hope,

Nebudu tvrdit, že mě neprekvapilo, že mi píšeš. Ještě o prázdninách to vypadalo, že už se mnou nikdy nepromluvíš. Nedivil bych se ti. Naopak. Naprosto bych to chápal.

O mamku se neboj. Postaráme se o ni. Všichni děláme, co můžeme. Navíc je tu Fleur. Ta ji nenechá ani chvíli o samotě. Možná bychom jí už měli říct, že právě to mamku vytáčí...

Co se týče Percyho... Ne. Nevíme nic. Stále pracuje na ministerstvu kouzel, takže se občas potkají s taťkou, ale tím to končí. Zdá se, že s námi nechce mít nic společného. Myslím ale, že jsme to všichni tak nějak tušili. Myslím to, že jednou odejde. Vždycky mířil výš a my pro něj byli jen závažím.

Jsem rád, že se zmiňuješ o našem plánu. Je toho tolik, co bych ti chtěl říct a ukázat. Kéž bys tu teď mohla být se mnou... Možná mi to dovolíš o Vánočních prázdninách. Stalo se toho tolik. Mamka, taťka, Fleur a Bill to už viděli. Taky už jsme tu měli pár hostů. Byli nadšení. Doufám, že to všechno vyjde.

Ještě předtím, než se s tebou rozloučím, chci abys věděla, že já se nevzdávám. Můžeš být na samém konci světa, Hope. Nezáleží na tom, kde zrovna budeš, kam zmizíš. Vždycky si nakonec najdeš cestu zpátky ke mně. Já totiž nepochybuji o tom, že je nám souzená ta stejná hvězda. Na začátku prázdnin bych na to nevsadil. Ale teď jsem si jistý, že všechny cesty mě vždycky zavedou k tobě.

Taky všem chybíš, Hope. Mně chybíš...

Fred.

Srdce jí bilo neskutečnou rychlostí. Tohle nechtěla. Tohle teď nepotřebovala. Snažila se zapomenout. Alespoň do konce školního roku. Potřebovala jít dál. Tohle byla ale čára přes veškeré její plány. Čekal na ní. Věřil v to, o čem i ona musela přemýšlet. Že ať udělá cokoli, vždycky se nakonec vrátí k němu.

"Co píše?" zeptal se zvědavě Ron. "Asi se mu nelíbí, že jsi s někým jiným, co?" Brunetka zuby zaskřípala o sebe. "Ani se mu nedivím. Taky bych neskákal radostí, kdyby moje holka..." "Trhni si, Weasley." zavrčela Hope podrážděně, čímž jej umlčela. "Tohle je vaše dílo?" zeptala se naštvaně. Katie zbledla a okamžitě sklonila hlavu. Alice hrdě vypnula hruď. "Neměly jste nejmenší právo mu ten dopis poslat! Proč si myslíte, že jsem ho zmačkala?" zeptala se nevrle. "Někdo tě musel postrčit." odpověděla Alice klidně. Tvářila se jako hrdina. Měla by si spíš dávat pozor, aby z ní nebyla mrtvola dne... Hope nevěřícně zavrtěla hlavou. "Tak to dík." odfrkla, vstala od stolu a pohlédla k východu z Velké síně. Ještě předtím položila dopis před Alice a Katie na stůl. "Jak jste mohly." špitla zraněně a rychlým krokem opustila Velkou síň.

_______________________________________

Furt jste chtěli Freda, tak tady ho máte 😉 alespoň částečně 😅

💋🤗💖