Dcera cizinky 3

Kapitola 28: Naprosto s tebou nesouhlasím

V růžové bundičce vypadala drobná dívka jako poracelánová panenka. Svůj podíl na tom měla i její světlá pleť a tváře červené mrazem. Zima přišla toho roku do Bradavic příliš brzy. Listopad teprve začínal a studenti už pomalu mrzli. Přesto si většina z nich nenechala ujít výlet do Prasinek. Seamus nabídl Hope, že mohou jít spolu, ale dívka odmítla. Slíbila, že se sejdou u tří košťat na máslový ležák. Celé odpoledne s ním však strávit nechtěla. Od chvíle, kdy obdržela Fredův dopis, začala přemýšlet nad tím, jestli se náhodou nezbláznila.

"Ještě pořád se zlobíš?" zeptala se z ničeho nic Alice. "Kvůli tomu dopisu." dodala rychle, když si všimla dívčina nechápavého pohledu. Hope si odfrkla. "Neměly jste na to právo. Rozhodly jste za mě." "Někdo tě misel postrčit. Zahráváš si, Hope. A já tomu odmítám přihlížet." "Co tím myslíš?" zamračila se na Alice. "Klidně si se Seamusem randi, ale nečekej, že ti dám své požehnání. Od toho máš Katie." kývla hlavou k hnědovlásce, jež hleděla na cestu před nimi a snažila se dělat, že tam není. "Já se totiž nebudu koukat, jak děláš největší chybu svého života." s tím černovláska přidala do kroku. Hope za ní zmateně hleděla.

Chytila Katie za ruku a donutila ji zastavit. "Co tím myslela?" chtěla vědět. "Já byla proti tomu, aby ten dopis poslala. Je to tvoje věc." přiznala dívka. "Dokonce bych byla ráda, kdybys Seamusovi dala šanci. Je na něm vidět, že tě má doopravdy rád a já si myslím, že to bys neměla jen tak zahodit." "Naprosto s tebou nesouhlasím." odporovala jí Hope. "Nemusí to být napořád, Hope. Dokonce nemusí jít o nic vážného. Můžeš skončit, kdykoli budeš chtít. A když už to nebude k ničemu jinému, možná se alespoň ujistíš, že ten kterého doopravdy potřebuješ, je ten, co na tebe čeká v Doupěti." dořekla svou myšlenku. Zatáhla brunetku za ruku, aby ji donutila k pohybu. Znovu se rozešly po cestě. "Takže si myslíš, že by z toho se Seamusem něco mohlo být?" zeptala se Hope nedůvěřivě. "Nejde o to, co si myslím já, ale o to, co si myslíš ty." A to bylo právě to, čím si drobná brunetka nebyla jistá.

U tří košťat bylo narváno. Drobná brunetka se rozhlédla, ale chlapce, jež hledala, nikde nespatřila. Za to však viděla dva své milované příbuzné. "Ahoj." pozdravila svého otce, jež s její babičkou seděli u jednoho menšího stolu. Bez váhání se prozatím posadila k nim. "Zajdu ti pro pití." nabídla se Minerva a než se dvojice nadála, byla pryč. "Tak povídej." obrátila se Hope smířeně na Remuse. To, že její babička tak rychle zmizela, mohlo mít jediný důvod. Její otec měl něco důležitého na srdci. Profesor si povzdychnul. "Hope..." Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila dvojice chlapců. Mladík s pískovými vlasy na dívku vesele zamával.

Brunetka se začala zvedat ze židle. "Musím..." "Koukej si zase sednout." poručil jí muž mírným hlasem. Dívka se zarazila. Poslechla jej. "Jsem tvůj táta, Hope. Vždycky tě budu chránit, až už se ti to bude líbit nebo ne." Brunetka se usmála. Nic jiného by od něj ani nečekala. "Nellie by Finnigena nejspíš popsala jako roztomilého mladíka, ale já si nemyslím, že je to chlapec pro tebe." "Tati..." tohle téma opravdu nechtěla probírat. "Podle mě pro tebe nikdy nebude žádný chlapec dost dobrý. Vždycky budeš moje malá holčička. Kdybych si ale měl vybrat, komu tě svěřím, mám jasného favorita..." "Jo, jenže o tomhle nerozhoduješ. Ani ty, ani Ron, dokonce ani Alice. Tohle je moje rozhodnutí, tak to laskavě nechte na mě." s tím se prudce zvedla od stolu. Málem vrazila do ženy, jež se akorát vrátila s máslovým ležákem v ruce. "Nesu ti něco dobrého." usmála se na svou vnučku. "Díky. Ale přešla mě chuť." s tím jí obešla a aniž by dbala na volání svého jméno, odešla od Tří košťat. Ten den už neměla náladu vůbec na nic.