Dcera cizinky 3

Kapitola 84: Shledání

Říct sbohem není snadné. Přesto i na to muselo dojít. Když se loučila s Alice a Katie věděla, že to není navždy. Že je za pár dní zase uvidí. Doufala, že i po letech si budou stejně blízké jako nyní. Že když napíše, přijde odpověď nebo dokonce zaslechne klepání na dveře. Přála si, aby si stále měly co říct. Aby stejně jako Sam, Lily a Nel nezapomínaly, kdo při nich stál v obzvláště těžkých časech. Aby jejich pouto zůstalo stejné až do konce.

V ruce drobná brunetka svírala poslední dopis od své přítelkyně, kterou naposledy viděla před rokem právě na nádraží. S Alice a Katie se rouzloučila už ve vlaku. Nyní, když procházela chodbou, aby vystoupila, myslela si, že tím to skončilo. Že už se nemá a kým loučit. To se ovšem pletla. "Chceš pomoc?" Překvapeně pohlédla na chlapce, jež k ní natahoval ruku z nástupiště. Beze slov mu podala svůj kufr, načež sešla tři schůdky. Klec s Fixem položila na zem. Zadívala se do Seamusových očí. Než se stačila byť jen nadechnout, sevřel ji Nebelvír s pískovými vlasy v náručí. Hope ztuhla. Dříve jí jeho náruč přišla zvláštní. Bylo to tím, že jej po celou dobu porovnávala s Fredem. Nyní už byla schopna si plně uvědomovat kouzlo ono chlapce. A že skutečně bylo silné. Na ní však nemělo žádný vliv. Uvolnila se a chlapci objetí začala oplácet. Možná, že kdyby ji oslovil dříve... Zavrtěla hlavou. Ani kdyby jí pozval na ples, ani kdyby jí Fred nebyl neustále na blízku. Ani tak by nebyla schopna Seamuse milovat. Alespoň ne tak, jak by si zasloužil.

Vzpomněla si na Theodora Wooda. Muže, jež kdysi miloval její matku. Ani on neuspěl. Možná, že lámání srdcí patřilo k údělu čarodějek z rodu Brownů. Možná to ale byla jen náhoda. Náhoda, která jí dovedla do chvíle, kdy byla schopná si připustit, že Fred je jejím osudem. Nevěděla, proč zrovna on a ne někdo jiný. A vlastně jí na tom ani nezáleželo. Odtáhla se od Seamuse, načež jej letmo políbila na tvář. "Za co to bylo?" zeptal se chlapec zastřeným hlasem. "Za to, že si mě nechal jít." Přikývl. Nebylo to snadné. Hope si to uvědomovala. O to víc mu byla vděčná. Zvedla ze země Fixovu klec. Než se stačila natáhnout po svém kufru, už jej v ruce držel někdo jí. Zamračila se. Vzhlédla.

Zalapala po dechu, přičemž málem upustila klec i s kocourkem. "Angie!" vyjekla při pohledu na dívku s tmavší pletí. Černé vlasy se jí vlnily podél tváře. Zářivě se usmívala na svou kamarádku. Na sobě měla úplé džíny, tričko s pitiskem koštěte. Nepochybovala, že patřilo do nejnovější kolekce její drahé tety Sam. Angelina zářila jako sluníčko. Vypadala šťastně. Zároveň na svou kamarádku hleděla s obavami. Hope to začínalo vytáčet. Přišlo jí, že se k ní všichni chovají jako k slabochovi. Když jí však černovláska objala, veškerá zlost byla pryč. Neviděla ji celý rok. Zdálo se to neuvěřitelné. Dříve byla zvyklá vídat ji během školního toku každý jeden den. To ale nyní bylo pryč.

Než se Hope procházela se po zahradě, která náležela k Doupěti. Z jednoho jejího konce pozorovala svou rodinu a přátelé, jak se baví. Angelina se ani na krok nehnula od George. Zdálo se, mezi nimi vznikli jakési pouto. Alice s Katie se opodál bavili s Harrym. Brýlatý chlapec jim však nevěnoval vůbec žádnou pozornost a než se dívky nadály, utekl jim. Jeho kroky vedly k zrzavé dívce. Mladší děti si hrály. Ženy si povídaly u stolu, muži se hlasitě smáli. Skupinka mladých čarodějů se proháněla na košťatěch. Alice s Katie se k nim brzy přidali. Fred, Harry ani Ginny si nenechali ujít příležitost si zalétat. Po krátkém přemlouvání se jejich řady rozšířily ještě o George a Angelinu. Brunetka se k nim přidat odmítla. Jako výmluvu použila své oblečení. Černé, úzké šaty s výšivkou růží nebyly pro létání vhodné.

"Hope?" Podle zvláštního přízvuku dívka okamžitě věděla, kdo že se to rozhodl pocítit ji svou společností. "Fleur." usmála se na zlatovlásku, s níž od svého příjezdu ještě nemluvila. "Jak ssé mášš?" pevně jí objala. Na tak štíhlou princezničku měla až překvapivou sílu. Brunetka pootevřela ústa. Nebyla si jistá, jak odpovědět. "Hloupá otásska." pochopila. "A jak se máš ty?" pokusila se Hope projevit zájem. "Sskvělé! Bill je úšassný!" rozplývala se. Brunetka se pousmála. "Doufám, že nebudešš na našší ssvatbě chybět." zakabonila se blondýnka. Hope přikývla. Takovou událost si nemohla nechat ujít.