Dcera cizinky 3

Kapitola 23: Děsivý článek v novinách

První Famfrpálové utkání se blížilo. Nebelvírský tým trénoval stále tvrději. O to více na Hope doléhalo její osamění. Knížky byly dobrým přítelem. Nabízely člověku stovky různých životů a příběhů, až na ten jediný. Až na ten váš. Ten vám nikdo nemohl převyprávět a to z jednoho prostého důvodu. Nebyl dokončený. Každý z nás má ve svém životě důležitou úlohu. A Hope cítila, že ta její se blíží.

Při pohledu na titulní stranu věštce, se jí svíral žaludek. Mrtvých přibývalo. Smrtijedi nikoho nešetřili. Bylo jen otázkou času, kdy se v novinách objeví jméno někoho známého. Právě té chvíle se dívka děsila. Seděla v knihovně, před sebou měla stoh knih, ačkoli ani jednu ještě neotevřela. Oči nedokázala odtrhnout od novinového článku, jež oznamoval smrt rodiny mudlů a čarodějky, jež pracovala na ministerstvu. Útoky neustávaly. Ba naopak. Bylo jich čím dál více. Napadení byla krvavá, smrtelná. Nejhorší útok, jež měli Smrtijedi na svědomí, proběhl během letních prázdnin. Tehdy došlo k usmrcení a následnému vypálení celé vesnice. Podle informací v novinách se jednalo o vesnici, jež bývala kdysi čistě mudlovská. Na začátku roku se do ní ovšem přestěhoval mladý čaroděj, původem z mudlovské rodiny. Lidé se mezi sebou dohadovali, zda byl cílem útoku on, či nevinní mudlové. Ať to bylo jakkoli, ani onen mladý čaroděj se ničím neprovinil. Přesto si podle Smrtijedů zasloužil zemřít.

Hope nepochybovala, že právě na něj se Smrtijedi zaměřili. Vesničané pro ně byli zřejmě jen bonus. Jejich krutost neznala mezí. Strach se šířil. Čarodějové mudlovského původu prchali do cizích zemí. Rodiny se stěhovali z místa na místo. Nikdo nebyl v bezpečí. Někteří se to však stále snažili svalovat na soulad nešťastných náhod. Odmítali vidět to, co Eleanor Lupinové nedalo spát. Čekala je další válka. Válka, jež si měla vzít mnohem víc, než byla žena ochotná obětovat. S další ztrátou nebyla ochotna se smiřovat. Přišla už o hodně. Víc dát nehodlala.

Její dcera na tom nebyla jinak. Bála se o své milované. Její otec nebyl čistokrevný čaroděj, její matka byla krvezrádce. Kmotra mudlovského původu, a tak podobně. Všichni byli v ohrožení. Nešťastně potřásla hlavou, odložila noviny stranou a rozpustila si krátký culíček, jež už ji začínal tlačit. Knihy vrátila do polic až na jednu, jíž si vypůjčila. Před knihovnou na ní čekal chlapec s pískovými vlasy a nejistě se na ní usmíval. Na okamžik zaváhala, ale nakonec zamířila rovnou k němu.

Pomalým krokem mířili k Nebelvírské věži. Chlapec se svou rukou dotkl její. Toho dne Hope zaváhala už podruhé. Seamus si toho všiml. V jeho tváři se mihla lítost. Brunetka si však nemohla pomoci. Nebelvír ruku tedy odtáhl a raději se začal vyptávat na její pobyt v knihovně. Rád poslouchal, když dívka vyprávěla o knihách, které přečetla. Její hlas jej vždycky dokázal okouzlit. Toho dne však Hope neměla co vyprávět. Snažila se vzpomenout si na nějakou z knih, jež četla kdysi. Nedařilo se. Vysvobodila ji dvojice, jíž zahlédla na konci chodby. Oči se jí rozšířily překvapením. "To je..." "Dean s Ginny." odpověděl Seamus s přehnaným nadšením. "Ginny chodí s Deanem?" zeptala se brunetka zamračeně. Nějak jí to nedávalo smysl. Nepatřili k sobě. Hope netušila, jestli si to Ginny uvědomuje, ale jí bylo souzeno milovat jiného. Stejně, jako brunetka nikdy nemohla cítit hlubší city k chlapci po jejím boku. Její srdce patřilo jinému.