Dcera cizinky 3

Kapitola 4: Drž se ode mě dál

"Další Primus v rodině, bude až příští rok Hermiona." odpověděla na Mollyinu otázku brunetka. "U mě to nehrozí. Tuším ale, že Nebelvír o něj nepřijde." ušklíbla se. Při vzpomínce na Nathana se otřásla. Nebylo žádným tajemstvím, že jej na konci pátého ročníku už nemohla ani cítit. Během šestého ročníku na něj dokázala tak nějak zapomenout. On se věnoval svým knihám a ona svým přátelům. Už je nic nespojovalo, a tak nebylo nutné se navzájem trpět. "Myslíš, že ty Primuska nebudeš? Je pravda, že Ron se jím rozhodně nestane." uznala zrzavá žena. Proti tomu, že by se Primuskou dalšího roku stala Hermiona, neřekla baculka ani slovo. Ona chytrá čarodějka se stala součástí této velké, bláznivé rodiny už před lety. Možná je k sobě všechny nepojilo krevní pouto, ale kdoví, kdy se to všechno změní.

Sešly po schodech do přízemí a zamířili na zahradu. "Půjdu se po nich podívat." ozval se z venku chlapecký hlas zrovna. A právě s jeho majitelem se Hope srazila mezi mezi dveřmi. Zatímco dívka okamžitě sklonila hlavu, aby se na něj nemusela dívat, chlapec si ji prohlížel. "Jsi ostříhaná?" zeptal se okamžitě. Dívku píchlo u srdce. Zatímco nikdo jiný ji na onu změnu neupozornil, možná si jí ani nevšiml, jemu nemohla uniknout. Až příliš se o ní zajímal. Neodpověděla. Mlčky se jej pokusila obejít. Jeho ruka na jejím zápěstí jí to však znemožnila. "Pusť." rozkázala. "Hope, promluvme si." požádal ji zoufalým hlasem. Jasnovidka však o nějaký pokec nestála. "Prosím, pusť mě." tentokrát ani prosba nezabrala. Dál ji držel. Hope si byla až příliš vědoma přítomnosti baculaté ženy, jež dvojici čarodějů bedlivě sledovala. Nechtěla dělat scény, ale když se jí zrzek pokusil odtáhnout dál do domu, vytrhla se mu. "Hope, prosím. Jen pár minut." znovu ji chytnul za ruku. V tu chvíli už toho měla dívka dost. Vztek a další emoce, jež v sobě dusila už delší dobu, vypluly na povrch. "Nesahej na mě!" ustoupila od něj stranou. "Hop..." "Drž se ode mě dál, Frede. Bude to tak nejlepší." s tím konečně vyšla ven.

Zděšeně zjistila, že pohledy všech přítomných se upírají na ní. Asi jsem příliš zvýšila hlas. Došlo jí. Přemýšlela, co by měla udělat. Jestli něco říct nebo dělat, jako kdyby se nic nestalo. Nakonec se rozhodla pro druhou možnost. Beze slova zamířila ke stolu, u kterého stála Ginny. "Je to pitomec." šeptla potichu. "Neměla bys být na jeho straně?" "Proč? Protože je to můj bratr?" ušklíbla se dívka. "Pitomec je to z mnoha důvodů, ale tohle... Co si jako myslel?" Brunetka pokrčila rameny. "Možná, že sse ti jako on nebude líbit." ozval se za Nebelvírkami sladký hlásek. Ginny ze sebe vydala zvuk podobný zavrčení. Že nemá Fleur zrovna v lásce, bylo Hope jasné už od začátku. "Nevidím důvod, proč by si to měl myslet." pokrčila dívka rameny. "Netušším, jen navrhuji." odpověděla blondýnka. Stále se usmívala, což zrzku neskutečně dráždilo. "Někdy můše být těšké ukázat sse tací, jací jssme." Znělo to moudře. Jako něco, co byste od dívky, jež se snažila neustále vypadat co nejlépe, nečekali. Nesuď knihu podle obalu. Vzpomněla si dívka na slova své kmotry. Musela jí dát za pravdu. Někdy se soudit lidi podle vzhledu, nemuselo vyplatit.

_______________________________________

Mám kreativní náladu! Paráda 😁😉

💋🤗💖